Zvuk metalu

Americký festivalový snímek, který bohužel širokému spektru diváků unikne. Říkám bohužel, protože tak kvalitní kinematografický počin by si zasloužil větší pozornost. Nemusíte být fanoušky metalu, jasně, hraje zde nějakou roli, ale tím nejdůležitějším a nejvíce stěžejním tématem je ztráta sluchu, jenž je z pohledu Rize Ahmeda podána s notnou bravurou. Takhle prožitou roli jsem dlouho neviděl, vskutku na place nechal snad i kus své duše, neboť ten výsledek vás chytne za srdce. Velkým plusem filmu je, že se nesnaží hrát nějak výrazně na vaše city. Najdou se zde emočně vypjatější momentky, to ano, ale neždíme vás to jako nějaký ručník. Druhým nesporným kladem je práce se zvukem (doporučoval bych si film dát na maximum, jinak vám může uniknout spoustu maličkostí v tomto ohledu), tady cítím minimálně nominaci na zlatou sošku. No a závěr mi jako divákovi ukázal, jak vypadá perfektně uzavřený film. Jsem nadšený, nečekal jsem až takovou kvalitu, o to více mě to těší. Za mě dávám 8,5/10 (11.02.2021)

Ze všech letošních na Oscara nominovaných snímků je rozhodně Sound of Metal námětem nejoriginálnější. Žádný takový ani podobný film jsem nikdy neviděl ani o žádném podobném neslyšel. Nejsilnější pasáže vnímám úvodní vyrovnávání se s šokující situací a závěr za účasti Mathieu Amalrica s francouzským hudebním doprovodem. Film bych zkrátil jako asi skoro všechny letošní oscarové filmy. (24.04.2021)

Alternativní metalový bubeník (což je ve výsledku úplně jedno, mohl to být klidně sbíječkář ze stavby) přijde náhle o sluch – takže v idylické komunitě hluchých / léčebně závislých se (s tím) musí srovnat a změnit pohled na život. No, nepřišlo mi to zrovna objevné, už stačilo jen obrátit se k Bohu a začít si s pohlednou učitelkou. Co naopak snímek vymezuje, je působivá, tísnivá práce se zvukem, kdy mnohé scény (ne)slyšíme z jeho perspektivy – ale zase jsou natolik užívané, až ztrácejí na efektivitě, a v kombinaci s tichým, pomalým tempem a absencí hudby se celek poněkud táhne. (10.11.2023)

Dobře, nebudu zastírat to, že jsem od filmu čekal něco na způsob Whiplashe. K překvapení ale nedošlo. Riz Ahmed tu hraje brutálně nepřístupnou postavu, dobře jí hraje jenom proto, že vypadá jak kdyby přišel z Bronxu. V prvních dvaceti minutách místo metalu slyšíte spíš brutální bordel, přičemž se hlavní postava vůbec nemůže divit, že přišla o sluch. Následuje další série neosobních scén, pocitů, názorů a popravdě první emoce ve mně film zanechává až ke konci, kdy se pořádně projeví Mathieu Amalric. Zajímavé drama z prostředí němých, ale na 130 minut zatraceně nepřesvědčivé, k divákovi těžko dostupné, hodně povrchní. (20.03.2021)

Poutní film. Film, ve kterém je opět zaznamenána cesta nějaké pokory a snaze porozumění. Takových je hodně. Některé se povedou, některé ne. Některé jsou v tomto těžší a některé jasně pochopitelné. Tento film je na hranici toho velkého dobrého filmu a zároveň trochu slabších míst. Kupodivu však nejslabší je začátek. Právě ty části detailní cesty hlavní postavy by se mohli zdát nejnudnější ale vlastně jsou nejvíce hravé a zajímavé. Nakonec překvapivě příjemná podívaná. (18.02.2021)