Noc v opeře

Lituji svého defétistického postoje vůči bratřím Marxům v mladých letech. Teď se to ale prostě dohnat nedá. Jeden film jsem přesto zkusil, a další už nebudu. Snažil jsem se také představit si, jak bych se na to díval před padesáti lety. Určitě bych byl vstřícnější, ale od té doby, co jsem měl děti a prožil s nimi všechny jejich klauniády, mě už nějaké vytříbené slovní obraty mohou sotva zaujmout. Navíc si myslím, že se tento žánr už hodně vzdáli i samotnému pojmu pojmu "film". (23.12.2018)

Ťažko sa mi to píše ale bohužiaľ na rozdiel od Duck Soup , Noc v opere prišla rokmi o veľkú časť svojho kúzla. Grouchove hlášky síce stále fungujú parádne a napr, scéna spisovania zmluvy je stále geniálna ale fyzický humor je až na pár výnimiek (kajuta) príliš poplatný dobe svojho vzniku. Nepôsobí to síce trápne ale gagov pri ktorých by som sa zasmial bolo málo. Chápem, kde mali byť fóry aj to, že pred 80. rokmi si diváci museli pri väčšine momentov chytať bránicu ale bohužiaľ. A možno mi to iba nesadlo do nálady. 7/10 ale aj tak je to lepšie než 90% súčasných komédií. Čakal som asi priveľa. (04.06.2015)

Film som videl pred desiatkami rokov, nemám šancu ho vidieť opakovane, tak pridám zopár spomienok, ktoré pretrvali. Bratia Marxovci mali svoje úlohy pomerne presne rozdelené, čo im vôbec neprekážalo, aby pôsobili ako zohratá trojica. V ich filmoch nie je dôležitý dej, pretože ten tvorí iba nástupište pre gejzíry gagov a brilantných dialógov. V Noci v opere sa v plnej miere prezentuje aj hudobný talent Marxovcov. Noc v opere považujem za ich najvydarenejšie dielo a o to viac ma mrzí, že debilná obchodná politika neumožňuje divákom, aby si pozreli to, čo ich zaujíma, ale sú tlačení k tomu, aby donekonečna pozerali reprízy filmov, ktoré nemali byť nikdy nakrútené. (08.08.2020)

Noc v opeře není zábavou mi nejbližší. Bratři Marxové jsou typickými představiteli příliš neurvalých amerických klaunů, a ty já nerad. Na druhou stranu představovala Noc v opeře zlom v jejich filmových výstupech, kdy se stali o mnoho méně hrubými než v jejich předchozích filmech pro Paramount (Noc v opeře byl jejich prvním pro MGM). A příčinou byl i zkušený režisér Sam Wood, známý svou snahou o dokonalé scény, čímž otupil nevypočitatelnou zuřivost bratrů. Přesto mnohé, co tady ostatní vnímají za nejzábavnější, u mě nemá stejný účinek. Pro můj vkus situace častokrát nejsou ukončeny zavčas a jsou protahovány do úmoru, byť jsem se na začátku těch vtipů též spontánně zasmál, tak na jejich konci jsem trpěl. Za nejzábavnější považuji komická hudební čísla, svižnou akrobacii a složitou choreografii masy. Slovní hříčky se pohybují na hraně jadrně nihilistického nadhledu a trapnosti vůle z neúměrného setrvávání ve smyčkách. Hvězdami klaunského pobavení na americký způsob jsou: nevyzpytatelný, hrubiánský a dobrácký zaměstnanec newyorské opery v nestálé a v nejisté pozici Otis B. Driftwood (vůdce Groucho Marx), samozvaný manažer dosud neznámého italského operního pěvce Fiorello (příjemný Chico Marx) a nespolehlivý garderobiér arogantní italské operní hvězdy Tomasso (potměšilejší Harpo Marx). Z dalších rolí: mladá, nadějná a romanticky věrná operní pěvkyně Rosa Castaldi (Kitty Carlisle), její miláček, dosud neobjevený pěvecký talent, schovaný v operním sboru, Riccardo Barone (tenorista Allan Jones), nafoukaná operní hvězda z Itálie Rudolfo Lassparri (Walter Woolf King), ze sabotážních kousků vypečené trojice nervózní šéf newyorské opery Herman Gottlieb (Sig Ruman), bohatá dědička a proto mecenáška newyorské operní scény Claypool (Margaret Dumont), nebo neústupně nedůvtipný newyorský policejní seržant Henderson (Robert Emmett O'Connor). Noc v opeře je slavnou zábavou filmové historie, která mě sice neohromí, ale ani neurazí. Nakonec jde o charakteristickou klaunskou zábavu na americký způsob (a neurvalost je tady ještě uměřená). (01.10.2021)

Není to úplně čistým pět hvězd. Trochu víc mi tam vadily hudební čísla. Tím teď nemám na mysli operní vsuvky - ty sice mohly být kratší, ale vzhledem k názvu jsou pochopitelné, ale např. stráááášně dlouhé loučení v přístavu nebo ještě delší hudební intermezzo na lodi. To byla dost velká brzda. Jinak humor jako obvykle vynikající. Táhne to hlavně Groucho svými geniálními hláškami. Chico a Harpo mu zdařile sekundují, ale Groucho je prostě Groucho. (01.01.2010)