Šialene šťastná

Holky hrály jste to bezvadně. Jak Beatrice říká o Donatelle: " Ona je blázen, ona je šílená, ona je cvok", tak jsem s ní souhlasila. Tohle dokáží snad jen Italové. Ten, kdo by s ní chtěl žít, by musel být blázen, šílený a cvok .-) Přesto měla srdce na svém místě a jak se dalo, tak ho využila, aby pomohla smutné Donatelle. Byla to dramédie nebo roadmovie, jak chcete, kde jsem čekala málo a dostala jsem mnohem víc. Konec byl dojemný....a já tenhle snímek ráda doporučím dál. Vážně váhám i nad tou pětkou.... (11.08.2017)

Pěkný evropský film, který stojí za vidění - je však otázka, zda se za chvíli nevykouří z hlavy. Námět o postavách, které vyrazí spontánně do světa z prostředí, které je nějak omezovalo, není příliš originální, a připomene spoustu filmů jiných. Jednoduchý příběh není sám o sobě ani dost silný, aby člověka na necelé 2 hodiny vtáhnul do děje, a film tak působí zbytečně rozvlekle; oběma hlavním postavám jsem navíc ani na konci jejich přátelství nevěřil a postrádal jsem ve filmu vystižení toho, kdy mezi nimi to přátelské pouto vzniklo. Nesedlo mi moc ani obsazení - obě herečky v hlavních rolích sice nehrají špatně, ale jsou to obě staré šeredky - kdyby to bylo o dvou 20 letých holkách, bylo by to celé o něčem jiném. Navíc mi přišlo otravné, jak se v tom filmu v podstatě nevyskytují jiná auta než fiaty - jasně, odehrává se to v Itálii, ale podle mě to byl prostě product placement, na který jsem alergický. A co mě štve nejvíc - z toho, jak byla vysvětlena Beatricina minulost, jsem stejně nepochopil, jestli tedy byla, nebo nebyla blázen. V tom je možná největší problém, který jsem s tím filmem obecně měl - nenašel jsem v sobě žádné sympatie k oběma hlavním postavám a bylo mi v podstatě jedno, co se s nimi děje, proto to ze mě ani nemohlo dostat nějaké emoce. Takže mé resumé je, že se mi to líbilo, ale s mnoha výhradami - proto jen 3 hvězdy. (09.07.2017)

Ironický název snímku trochu mate. V psychiatrické klinice nikdo moc šťastný není, až na Beatrice, která happy předstírá a cítí se být nadřazená ostatním pacientům. Často je řídí a usměrňuje, jako by byla jedním z personálu. Zaujme ji nová příchozí, posmutnělá Donatella, která žije vzpomínkami na své odňaté dítě a touží ho znovu vidět. Impulzivní Beatrice s nepředvídatelnými „zkraty“ v chování zinscenuje útěk z léčebny a pouť za příbuznými, známými a velkým kusem země. Společně s Donatellou. Na filmu je dobře vidět stigmatizace duševně nemocných. Zde ve filmu mnozí blázni působí na první pohled normálně, ale po krátké době prožité s postiženými, jen normální lidé kroutí hlavou a pochopitelně poznají, že na nich něco nehraje. Rozhodně to nevypadá, že by je chtěla společnost přijímat do středu své smečky. I když jsou nemocní aristokratického původu či pocházejí z lepší společenské vrstvy, jako je Beatrice, jsou to lidé bez úcty, kteří svým neuváženým jednáním například přišli o majetek. Zkrátka a dobře, celkem zdařile či spíše zajímavě natočený snímek o tom, že švihnuté lidi společnost nepřijme, mají krutý osud a jsou odkázáni na život na okraji či věčném pobytu v ústavu. Trochu komedie, ale hlavně mrazivé drama. Brrr… (14.07.2017)

(103/2017) / Druhý taliansky film v rýchlom slede. Úplní cudzinci ale zostávajú neprekonaný. Najväčšou slabinou inak pútavého a originálneho filmu je slabšie tempo v strednej časti film. Je škoda, že sa film neskrátil o 20 minút. Po úvodnej a výbornej polhodinke totižto prichádza na rad ukecanejšia časť, ktorá moc neposúva ani príbeh ani postavy. Ako zvyčajne európsky film ponúka neopozeraných hercov a veľmi! zaujímavú tému. Vyťažiť sa ale určite dalo viac. Úplná spokojnosť so záverom a konečne sa ukázalo, že tvorcovia vedia vytiahnuť na povrch filmové emócie. (7/10) (06.06.2017)

Bohužel si musím postesknout nad vizuální stránkou filmu. Zvlášť při scénách v noci trpí obraz zase tím digitálně televizním lookem, který mi už automaticky kazí celkový dojem z daného snímku a zanechává ve mně určitý punc amatérismu. Vyjma toho je Šíleně šťastná takovou asylum verzí Thelmy a Louisy (viz odkaz s šátkem a kabrioletem), která je chvílemi mile šílená a chvílemi trochu otravná. V podstatě jeden z další řady filmů, o kterých budu mluvit spíše v dobrém, ale na který si za týden už asi nijak moc extra nevzpomenu. 6/10 (31.01.2017)