Fitzcarraldo

Příběh snílka, snažícího dostat se do nedobytných končin a přivést operu mezi divoké amazonské divochy. Nezapomenutelná je scéna přeněšení parníku po suché zemi přes kopec. Klaus Kinski má tolik charismatu, že by ho mohl rozdávat a prostě z něho po celou dobu filmu neodtrhnete oči. Za zmínku stojí také skvělá a jistě velmi nákladná výprava. (30.07.2002)

Uhrančivá scéna prenosu parníka cez horu približuje film skôr k hororu. Predstavuje to jediné, čo si z Fitzcarralda pamätám. Už v detstve tá scéna desila. Presvedčivo totiž ukazuje ľudské zlo maskované tvorivým umeleckým zámerom. V skutočnosti ide vždy len o vrtoch nezodpovedného grázla a jeho epigónov, ktorí pri podobných záležitostiach neváhajú v mene vznešeného umenia zničiť akékoľvek prirodzené prírodné prostredie. Mediálna prezentácia ospravedlní všetko, lebo však nápad je taký čačano utešený. Vždy ide len a len o čisté ukojenie ega, ktoré tak často a radi marketingoví lobisti a im naklonení umeleckí žurnalistickí teoretici nazývajú prenikavým architektonickým vizionárstvom, či výnimočne nadaným duchom. Ako príklad môžu slúžiť konštrukcie zimných olympijských areálov, pri ktorých tvorbe sa vyrúbu tisíce hektárov lesa. Pár rokov po hrách ostávajú spustnuté strediská a nezvratne poškodená príroda. Druhou vecou sú škody, ktoré s buldozérom v pralese napáchal samotný Herzog so svojim štábom. (22.08.2014)

Nečekaně umírněný Kinski v originálním příběhu plném záběrů na nádhernou džungli a zpěvu Enrica Carusa. Co se hlavně ocení, je právě ten nápad, a to zapálení hlavní postavy pro věc a jeho neochvějná víra, že je to vůbec možné dokázat. (Na rozdíl od Kinského, který byl ze začátku ohledně Herzogova plánu dost skeptický). Hudba je netypická, ale skvěle do filmu zapadá, a k tomu rozkošná a stále krásná Claudia Cardinale jako podporující štědrá mecenáška. Nejlepší ale je, že divák prostě musí Fitzcarraldovi držet palce, i přesto, do čeho se to pouští. U mě to bude na víc zhlédnutí, pak možná vytáhnu hodnocení i na těch 5*. Každopádně hodně podmanivý film se zvláštní, nepopsatelnou atmosférou. (13.02.2012)

Klaus Kinski a Werner Herzog jsou magoři. Převedli lidské šílenství v podobě Fitzcarralda a zahrnuli jej do stejnojmenného filmu. A popravdě nevím, jestli je větší magor Kinski, který celý film vypadá, jak kdyby zrovna strčil prst do elektriky a nebo Herzog, který po štábu v Peru chtěl, aby přes hory přesunuli celou loď a ještě s ní předvedli závěrečnou scénu, na kterou, jak jsem živ, nezapomenu. Film, u kterého nemáte problém uvědomit si, že během natáčení se klidně mohl někdo zabít (což se opravdu stalo), stejně tak, jako nebylo člověka ze štábu, který by se zároveň nestal kaskadérem. (08.09.2017)

Herzogův velikášský syndrom v největší parádě - škoda, že ho asi nejvíce pocítili lidé přítomní u natáčení. Divák je spíše kolébán peřejemi rozlehlé řeky a v druhé půli oslovován majestátními výjevy kolosálního parníku v peruánské džungli, ale ten postupný psychologický nátlak a upadání do spárů šílenství, které jsem očekával, tu bohužel schází. Díky impulzivnímu Kinskiho charakteru a zručně budované auře očekávání zřejmě Fitzcarraldo slupnete jako malinu, ale její chuť nerezonuje tak, jak by si samotný námět i jeho vyčerpávající rekonstrukce zasloužily... 70% (08.01.2019)