Fitzcarraldo

Snad poprvé vidím od Herzoga příběh, který je prodchnut nadějí a optimismem. Fitzcarraldo je kladná postava, jeho posedlost je poměrně neškodná a roztomilá, má dar pro své šílené plány nadchnout okolí (a když náhodou někoho, jako třeba správce železniční stanice, zklame, stále jsou sympatie na jeho straně). Hlavně, jeho nápad není poháněn touhou po moci a bohatství, ani ho netlačí vyšší autority a cíli nepodřizuje své morální zásady. Když ve finále dosáhne svého a podaří se mu dostat operu (mimochodem před vznikem filmu největšího zástupce umění), nebezpečně to zavání frajeřinou. Pozorovat kontrast mezi křehkou kulturou amazonských indiánů a několika tunového železného kolosu má také něco do sebe. Ale co naplat, já raději Herzoga, který cynicky pozoruje dekadenci a rozklad svých postav. (06.01.2011)

Herzog a Kinski zabodovali v r. 1972 totálne šialenou výpravou do vražednej peruánskej džungle v pekelnej, nezabudnuteľnej snímke Aguirre, Hnev Boží. Nakrúcanie skutočne pripomínalo boj o holý život. Mojou najobľúbenejšou historkou z nakrúcania je tá, kedy mal Kinski brutálne vyčerpávajúceho nakrúcania uprostred ničivej prírody po krk a chcel to vzdať a odísť, na čo Herzog vytiahol búchačku a vyhrážal sa mu zabitím. Nakoniec film prekvapivo dokončili. Ešte nečakanejšie je, že o 10 rokov neskôr sa opäť stretli a keďže obaja boli blázni, len každý iným spôsobom, znova sa vrhli na mimoriadne náročné natáčanie v dusnej džungli plnej nebezpečenstva. Tentoraz pre zmenu amazonskej, ktorá je však ešte o čosi vražednejšia, ako peruánska a to už je vážne čo povedať. Príbeh o vizionárovi (alebo proste len šialencovi?), ktorý sa rozhodne priviesť operu do srdca amazonskej džungle, kde žijú len zvieratá, ktoré vás pri prvom stretnutí zabijú a Indiáni, ktorí to urobia ešte pred prvým stretnutím. Tá zápletka je sama osebe natoľko šialená a nepredvídateľná, že sa neviete odtrhnúť od obrazu a zabúdate dýchať. Áno, je pravda, že Kinski sa správal ako magor a pozér (napr. sa raz fotil so stromami v okolitej džungli a všade rozprával, ako miluje prírodu, ale počas niekoľkomesačného natáčania sa nepohol mimo tábora vo svojom osobnom voľne) a osobne si myslím, že psychicky ťažko chorý človek, ktorý žiaľ nebol pod dohľadom odborníkov, ale faktom je, že kto iný by s Herzogom podstúpil takéto natáčanie? Každopádne ho mali po čase plné zuby i miestni Indiáni, ktorí sa zúčastnili natáčania a ku koncu Herzogovi podľa jeho vlastných slov navrhli, že Kinského zabijú. Herzog totú krásnu a dojemnú ponuku prekvapivo odmietol. (02.12.2016)

K filmu jsem se dostal dost náhodně přes stejnojmennou písničku od Legowelt. I když mě obsah zrovna moc nelákal, tak jsem se stejně z nudy rozhodnul na to podívat. Klaus Kinski sice hraje jak o život a vypadá, že asi celý natáčení byl na koksu, ale spíš mi ta jeho postava lezla na nervy. Navíc většina filmu je dost o ničem, akorát ke konci se tam najde několik docela efektních záběrů s přesunem lodi přes džungli a pak s plavbou po divoký řece. (02.05.2015)

V posledních dvou týdnech si pročítám články o německých filmech, koukám na různé žebříčky a projíždím si filmografie německých filmových ikon. Během této činnosti jsem velmi částo narážel na film Fitzcarraldo. Při pouštěný traileru jsem si vzpoměl, že kdysi hodně dávno jsem Fitzcarraldo viděl v kině, takže má zvědavost ještě více vygradovala a vyvolala solidní se těšení na projekci. Už v prvních minutách mně bylo jasný, že se koná bingo. Werner Herzog tu předvádí absolutní filmařinu a Klaus Kinski životní výkon, tedy jeden z několika životních výkonů. Nestačil jsem žasnout kam až je člověk schopen zajít pro uskutečnění svého snu. Klíčová scéna sice trvá skoro hodinu, ale fakt stojí za to, během ní je totiž dostatek času přemýšlet nejen o hlavním hrdinovi, ale i přirodě, přirozeným prostředí Amazonie, jak to bylo tenkrát, jak ty místa vypadají asi dnes. Co všechno muselo být třeba, aby se udělal jeden několik desítek trvající záběr na přenášející i plovoucí loď . Film je opředen tolika historkama a událostma, že je téměř povinnost filmovýho fanouška hodit po něm očima a hvězdičkama. A kdyby v životě všechny povinnosti byli jako tato, nebylo by to zlý. (14.08.2017)

Herzog je niečo ako inzitný maliar. Sám sa viackrát vyjadril, že kto chce filmy robiť, nemal by ich pozerať. Preto chápem jeho svojský spôsob réžie, keď skutočne vidno, že nepoužíva žiadny konvenčný spôsob výroby filmu. A preto tie negatíva. Neexistencia zvukového dizajnu vás pripraví o značnú časť zážitku, cez sluch sa jednoducho na vaše emócie pôsobiť nebude. Film pôsobí divne ticho, a mnohokrát nie sú nazvučené do očí bijúce zdroje zvuku v obraze. Rovnako pôsobí zvláštne aj pohyb kamery a rozzáberovanie. Akoby to natáčal jeden z indiánov vo filme, ktorý nič netuší o konvenciách filmovej reprezentácie. Presvedčí vás však to, čo sa deje pred kamerou. Už len skutočnosť, že tú loď prevliekli cez obrovský kopec budí veľmi silný dojem (nielej hlavný hrdina to musel dokázať, ale režisér sám musel tu loď dostať na kopec bez akýchkoľvek trikov)................Herzog je zároveň dedič filmárov antropológov ako bol Jean Rouch. Fyzická réžia. (13.08.2012)