Fitzcarraldo

Iba 83 % ma primälo k tomu, aby som si po Aguire pozrel ďalší výtvor dvoch magorov - Herzoga a Kinského. A aj po dosledovaní tejto dva a pol hodinovej nudy, ktorá bola exhibíciou egomaniactva som nenašiel najmenší dôvod, aby som dal viac, ako obligátne tri hviezdičky. Nevšimol som si vo filme nič iné ako podobnosť medzi conquistadormi a misionármi, ktorí prišli do Južnej Ameriky lúpiť zlato a/alebo šíriť kresťanstvo a šialencom, ktorý prišiel šíriť operu. Na ďalší Herzogov film ma nezlomí ani 95 %. (17.05.2018)

Příběh snílka, snažícího dostat se do nedobytných končin a přivést operu mezi divoké amazonské divochy. Nezapomenutelná je scéna přeněšení parníku po suché zemi přes kopec. Klaus Kinski má tolik charismatu, že by ho mohl rozdávat a prostě z něho po celou dobu filmu neodtrhnete oči. Za zmínku stojí také skvělá a jistě velmi nákladná výprava. (30.07.2002)

Opera mocnější meče. Fitzcarraldo to u mě vyhrálo hned zpočátku, v momentě, kdy hlavní hrdina slibuje operymilovnému pašíkovi červený koberec a čestnou lóži. Podobné postavě prostě musím fandit. A i jinak mi jako obří snílek byl mimořádně sympatický, je osvěžující vidět v dnešní, materiálnem a konzumem prolezlé době, někoho, kdo je ochoten pro lásku k umění obětovat cokoli a přelézt třeba horu. A to říkám bez ohledu nato, že můj vztah k opeře je asi stejně vřelý jako k rannímu vstávání či komárům. Osobnost hlavního hrdiny pro mě byla pak pro vztah k celému filmu určující, tím, že jsem se s ním dokázal identifikovat a prožívat celé „dobrodružství“ (ostatně co jiného než tradiční dobrodružná podívaná to je, že) jako své vlastní, mi film krásně utekl a po celou dobu na mě působil přesně tak, jak měl. Prostě čirá filmová krása, kde stylový konec tvoří jen příslovečnou třešinku na dortu. (05.11.2013)

Optimističtější verze Aguirra ponechávající si obrazové klady - nadmíru ikonickej parník a jeho přesouvání přes horu, obdivuhodné záběry detailní (mouchy na lucerně) i komplexní (obkruh z "rozhledny"), mračna indiánů... Však další "kvality" Aguirra postrádá. Herzog se tímto filmem přiblížil tradičnímu vyprávění a režii, (nicméně) ve své honbě za cílem není Fitzcarraldo tak posedlý jako Aguirre, natožpak tak démonický, a některé pasáže jsou poněkud zdlouhavé, čili bych si představil, že široce divácky atraktivní film není. Nebo ne na 84% ale tak 75%. (08.01.2013)

Tak konečně jsem objevil nějaký Herzogův film, který si zaslouží plný počet (ale nemyslete si, že se mi od něj nic nelíbilo, to právě naopak, snad jen u něj jsem dal čtyřem jeho filmům silné 4*). Sice jsem to zhlédnutí dost dlouho odkládal, hlavně kvůli té délce, ale nakonec mě ten film naprosto dostal. A hlavně mě dost mile překvapilo, jak je celý ten film nakonec vlastně spíš pozitivní. Těch 158 minut uteklo jako voda, utahaných mi přišlo jen pár scén, jinak jsem ale byl naprosto fascinovaný vším, co se ve filmu dělo - ať už samotné shánění lodě, či cesta Amazonkou nebo to přesouvání lodi přes horu. A to finále bylo podle mě naprosto velkolepé a celé to nádherně uzavřelo. Perfektní je to i po filmařské stránce, kamera je zde dokonalá, herci hrají skvěle (jak ti indiáni, tak Klaus Kinski a ostatní), i ta hudba zde funguje... A natáčení muselo být hodně náročné a je to z toho filmu dost znát. Fakt si nemám skoro na nic stěžovat, prostě mě Fitzcarraldo (jak mu zkomoleně říkají indiáni) a jeho urputná snaha splnit si svůj šílený životní sen (dostat operu do pralesa) dostala, hodně se mi líbila a já nemohu jinak, než dát plný počet. A i když je zde myšlenka, že si člověk má jít přes všechny překážky za svými sny, Herzog ji zbavil všech klišé, které mainstreamové filmy s podobným poselstvím mají a působí tak spíš směšně. Navíc tady je ta myšlenka rozebraná do hloubky, spíš je to totiž ukázka toho, čeho všeho je takový člověk schopný a že to zachází až k šílenství. Velkolepý film s ještě velkolepějším závěrem. 5* (04.04.2020)