Fitzcarraldo

Herzog sa pomaly ale isto každým ďalším filmom stáva jedným z mojich obľúbencov, pričom stále nemám jasno, či je na pomyselných vážkach viac génius alebo blázon. Keby bol iba jedno alebo druhé, tak by podobne náročný a zároveň podmanivý projekt ako Fitzcaraldo nemohol vzniknúť. Plavba megalomana Kinského za svojou víziou mi asociovala cestu Kapitána Willarda za poručíkom Kurtzom (hoci motivácie oboch sú diametrálne odlišné). Scéna prenášania parníka cez kopec je neuveriteľná (!!!) a zároveň funguje ako pomyselný vrchol celého filmu. Fitzcarraldo nie je top vrcholné dielo, ale pre celkovú výpravnosť, podmanivosť, originalitu a odvahu si zaslúži minimálne veľký rešpekt. (28.01.2011)

Nic není nemožné, ou jé... aneb cimrmanovský projekt skutečného Carlose Fitzcarralda nemohl přenést na plátno nikdo menší, než výstřední Werner Herzog, triumfujíc nejen monstrózní akcí samotnou, ale i fascinujícím spojením operních árií s divokou přírodou a především postavou rozsévače pomníků neúspěchu po celé peruánské Amazonii, ve které by leckdo mohl být vystaven posměchu diváka, ne tak pološílený Klaus Kinski. Dílo samotné (ano, označení dílo je zde zcela namístě) mě inspirovalo k podrobnějšímu zkoumání skutečné osoby, jenž podnikla riskantní přesun (jeho parník však vážil desetkrát méně, než ten filmový), a která se, není divu, dožila jen třiceti pěti let. Filmování samotné provázelo napětí, jehož hlavním zdrojem byl Klaus Kinski se svými výbuchy hněvu, dokonce jeden z kmenových náčelníků učinil Herzogovi nabídku, že pro něj Kinského zavraždí, ten odmítl kvůli dokončení natáčení... :-) (30.09.2013)

Klaus Kinski a Werner Herzog jsou magoři. Převedli lidské šílenství v podobě Fitzcarralda a zahrnuli jej do stejnojmenného filmu. A popravdě nevím, jestli je větší magor Kinski, který celý film vypadá, jak kdyby zrovna strčil prst do elektriky a nebo Herzog, který po štábu v Peru chtěl, aby přes hory přesunuli celou loď a ještě s ní předvedli závěrečnou scénu, na kterou, jak jsem živ, nezapomenu. Film, u kterého nemáte problém uvědomit si, že během natáčení se klidně mohl někdo zabít (což se opravdu stalo), stejně tak, jako nebylo člověka ze štábu, který by se zároveň nestal kaskadérem. (08.09.2017)

Fitzcarraldo je obrazem šíleného snílkovství a mamutí vůle, člověkem z rodu géniů a bláznů, vzdáleným potomkem Dona Quijota. Jistota s jakou směřuje k cíli, který jiní nevidí, dá vzpomenout na slavnou kapitolu o odlévání zvonu z Andreje Rubleva. V obou případech je oslavována velikost těch, kdo září na pozadí šedivé průměrnosti davů. A divák nemůže nezatajovat dech. (Tato adorace síly, byť duchovní a volní, však kdesi v skrytu schovává ideál zvaný Übermensch, z nímž jsme měli už v první polovině minulého století tu čest...). ; Snímek zaujme i svou druhou rovinou, či spíše svým pozadím: totiž konfrontací křehké a zranitelné kultury s přírodou - v její děsivosti, tajemnu a posvátnosti. Operní árie znějící za starého gramofonu do netečných dálav pralesa dokáží pěkně zamrazit. (03.12.2006)

Uhrančivá scéna prenosu parníka cez horu približuje film skôr k hororu. Predstavuje to jediné, čo si z Fitzcarralda pamätám. Už v detstve tá scéna desila. Presvedčivo totiž ukazuje ľudské zlo maskované tvorivým umeleckým zámerom. V skutočnosti ide vždy len o vrtoch nezodpovedného grázla a jeho epigónov, ktorí pri podobných záležitostiach neváhajú v mene vznešeného umenia zničiť akékoľvek prirodzené prírodné prostredie. Mediálna prezentácia ospravedlní všetko, lebo však nápad je taký čačano utešený. Vždy ide len a len o čisté ukojenie ega, ktoré tak často a radi marketingoví lobisti a im naklonení umeleckí žurnalistickí teoretici nazývajú prenikavým architektonickým vizionárstvom, či výnimočne nadaným duchom. Ako príklad môžu slúžiť konštrukcie zimných olympijských areálov, pri ktorých tvorbe sa vyrúbu tisíce hektárov lesa. Pár rokov po hrách ostávajú spustnuté strediská a nezvratne poškodená príroda. Druhou vecou sú škody, ktoré s buldozérom v pralese napáchal samotný Herzog so svojim štábom. (22.08.2014)