Fitzcarraldo

V posledních dvou týdnech si pročítám články o německých filmech, koukám na různé žebříčky a projíždím si filmografie německých filmových ikon. Během této činnosti jsem velmi částo narážel na film Fitzcarraldo. Při pouštěný traileru jsem si vzpoměl, že kdysi hodně dávno jsem Fitzcarraldo viděl v kině, takže má zvědavost ještě více vygradovala a vyvolala solidní se těšení na projekci. Už v prvních minutách mně bylo jasný, že se koná bingo. Werner Herzog tu předvádí absolutní filmařinu a Klaus Kinski životní výkon, tedy jeden z několika životních výkonů. Nestačil jsem žasnout kam až je člověk schopen zajít pro uskutečnění svého snu. Klíčová scéna sice trvá skoro hodinu, ale fakt stojí za to, během ní je totiž dostatek času přemýšlet nejen o hlavním hrdinovi, ale i přirodě, přirozeným prostředí Amazonie, jak to bylo tenkrát, jak ty místa vypadají asi dnes. Co všechno muselo být třeba, aby se udělal jeden několik desítek trvající záběr na přenášející i plovoucí loď . Film je opředen tolika historkama a událostma, že je téměř povinnost filmovýho fanouška hodit po něm očima a hvězdičkama. A kdyby v životě všechny povinnosti byli jako tato, nebylo by to zlý. (14.08.2017)

Problém a fakt, že je Fitzcarraldo o poznání horší než Aguirre, symbolizuje do značné míry jeho jazyk. Původně byl film natočen v angličtině a poté nadabován do němčiny. Prý kvůli snadnější domluvě mezi štábem a herci. Jenže němčina je díky dabingu nesynchronizovaná a méně věrohodná a angličtina zase chladná – přece jen Herzogovy filmy si žádají monumentální řeč Goetheho a Bacha a slyšet mluvit Kinského studenou angličtinou je přinejmenším faux pas. Klausovi tyhle peripetie očividně brání v rozletu. Nesálá z něj síla ducha a šílenství dovedený do krajnosti. Mamutí ego bylo zkroceno. I proto je Fitzcarraldo jediný film, kde ho herecky někdo překonal, byť se to nepovedlo člověku, ale stroji, konkrétně parníku. Technika překonává ducha i umění - pobíháni s teodolitem je pro Kinského podle všeho důležitější než christianizace domorodců a pro Herzoga je shánění bagru na vytažení obří lodi podstatnější než narativ. Ano, Herzog je mnohem víc jistější v polohách estéta a malíře než vypravěče. (28.03.2008)

Operu zrovna nemusím, takže celý ten nosný motiv šel trošku okolo mě..ale jinak je to úžasná podívaná=Fitzcarraldo jde za svým snem vytrvale a odvážně, podporován vlastním pološílenstvím..a právě takovíhle lidi klidně pohnou horou-často zbytečně, na blbou stranu nebo víc než chtěli..ale minimálně ten kulervoucí fakt, že pohli horou jim ve výsledku upřít nelze. (24.06.2011)

Herzog je niečo ako inzitný maliar. Sám sa viackrát vyjadril, že kto chce filmy robiť, nemal by ich pozerať. Preto chápem jeho svojský spôsob réžie, keď skutočne vidno, že nepoužíva žiadny konvenčný spôsob výroby filmu. A preto tie negatíva. Neexistencia zvukového dizajnu vás pripraví o značnú časť zážitku, cez sluch sa jednoducho na vaše emócie pôsobiť nebude. Film pôsobí divne ticho, a mnohokrát nie sú nazvučené do očí bijúce zdroje zvuku v obraze. Rovnako pôsobí zvláštne aj pohyb kamery a rozzáberovanie. Akoby to natáčal jeden z indiánov vo filme, ktorý nič netuší o konvenciách filmovej reprezentácie. Presvedčí vás však to, čo sa deje pred kamerou. Už len skutočnosť, že tú loď prevliekli cez obrovský kopec budí veľmi silný dojem (nielej hlavný hrdina to musel dokázať, ale režisér sám musel tu loď dostať na kopec bez akýchkoľvek trikov)................Herzog je zároveň dedič filmárov antropológov ako bol Jean Rouch. Fyzická réžia. (13.08.2012)

Příběh snílka, snažícího dostat se do nedobytných končin a přivést operu mezi divoké amazonské divochy. Nezapomenutelná je scéna přeněšení parníku po suché zemi přes kopec. Klaus Kinski má tolik charismatu, že by ho mohl rozdávat a prostě z něho po celou dobu filmu neodtrhnete oči. Za zmínku stojí také skvělá a jistě velmi nákladná výprava. (30.07.2002)