A Day at the Races
Réžia:
Sam WoodHrajú:
Groucho Marx, Chico Marx, Harpo Marx, Allan Jones, Maureen O'Sullivan, Margaret Dumont, Leonard Ceeley, Douglass Dumbrille, Esther Muir, Sig Ruman (viac)Obsahy(1)
Snímek se odehrává v léčebném sanatoriu a nedosahuje úrovně Noci v opeře, neboť jeho hudební oddechové scény nejsou tak dobře zakomponovány do děje a i jejich úroveň je slabší. V ústřední milenecké dvojici se vedle tenoristy Allana Jonese objevuje známá herecká hvězda irského původu Maureen O'Sullivanová. Zjevně menší míra kontroly ze strany studia nad humornou anarchií bratří Marxů je způsobena tím, že během natáčení náhle zemřel šéf produkce Irving Thalberg, který byl velkým příznivcem bratrského týmu a měl také zásluhu na jejich příchodu do MGM. Snímek byl za taneční výstup All God's Children Got Rhythm" nominován na Oscara v kategorii taneční režie" (dance direction; existovala pouze v letech 1935-37), ale sošku nedostal (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (33)
Nebýt dlouhých tanečních a pěveckých výstupů, které film neúměrně protahují a s vlastním dějem nemají nic společného (byť jsou dobře zaranžovány), jde o ohromnou legraci, ze které naplno čerpal W.Allen ve Spáči a Lásce a smrti. ()
Na můj vkus množství zbytečně přetažených hudebních čísel. Často jsem se bavil, často nudil a několikrát si vzpomněl na Vlastu Buriana. ()
Dam aspon trochiu vyssie skore uz len preto, ze operu vymenili tvorcovia za liecebne sanatorium. Vystupuje tam nejaky svetoznamy terorista, ci pardon tenorista , ktory sa zamiloval do Maureen O´Sullivan /hana a její sestry 1986, All I Desire 1953/. Tanec Ok, len tievtipy .. no, tvorcovia zabudli ze s humorom opatrne 78 % ()
"Buď je mrtvý, nebo se mi zastavily hodinky." Je to překvapení i pro mě, ale navzdory prodloužené stopáži a určitému opakování předchozích děl se mi snímek líbil více než předchozí dvě setkání s nejosobitějšími sourozenci v dějinách kinematografie. Množné číslo je tentokrát opravdu na místě - chápu, že třeba se někomu může zdát Harpo nevyužitý, ale vzhledem k tomu, že já osobně jeho komiku považuji za obtížněji přijatelnou, si myslím, že omezení jeho sólových výstupů filmu spíše prospělo. Tím nechci být ale nijak jedovatý, vypadá to, že si pomalu, ale jistě zvykám na specifickou marxovskou poetiku. Jako příklad může sloužit třeba zdejší nejsympatičtější skeč - lékařská prohlídka Margaret Dumont - proceduru, umýváním rukou počínaje, si nedovedu představit jen v podání zbylých bratří. Pár trnů ale na silněji růžolícím květu přesto zůstalo - tradiční slavičí přebornictví mi opět přijde umístěné v nesouladu s předchozím dějem, nemluvě o tom, že když je jim věnována více než čtvrthodina, nemusí to úplně každý divák přijímat s nadšením (chápu ale argumenty obhajoby - viz profil v časopisu Cinema, číslo 1/93). Nejedná se tedy o pětihvězdičkovou záležitost jako stejnojmenné album mé oblíbené skupiny Queen, ale v mém vnímání tohoto táty moderních crazy komedií je den strávený na dostizích důležitým milníkem. 80% ()
Nečekal jsem, že se budu u 70 let starého filmu tak dobře bavit (až na ty zpívané muzikálové části). "Ještě že mám po ruce nohy!" ()
Moje druhé setkání s pány bratry, proti Opičárnám kvalitnější fóry v méně smrtící kadenci (= mají čas vyznít), navíc se tentokrát jen tak nevrší jeden na druhý, ale vesměs posouvají dopředu děj, i v těch nejanarchističtějších scénách, čímž za mě prudce roste faktor zábavnosti. Není to ani tak poskákané co do stylu komiky, jednotliví Marxové dělají víc legrace spolu a míň každý sám za sebe – další velké plus. Jenom škoda, že to celé pro změnu padá na zadek v pěveckých a tanečních číslech, oč výpravnějších, o to nudnějších a zbytnějších, s čestnou výjimkou All God's Chillun Got Rhythm. Celkový dojem zkrátka lepší než minule, ale ani tentokrát mě to neláká k budoucím návratům, možná k pár nejvypečenějším výstupům. ***1/2 ()
Poněkud přeplácané tradiční baletně/hudební nádivkou, ale dostatečně vyvážené skvělými pasážemi, mezi kterými ční např. telefonát na Floridu, nákup "zmrzliny", či Grouchovo snažení s blondýnou, co vypadá jak ulíznutý kokršpaněl. ()
Můj třetí a poslední pokus s bratry Marxovými. Neexistující příběh, totálně dementní humor a prostě ne, tohle není můj šálek čaje. ()
Zase raz skvelá "taškařice" z dielne Marx Brothers. P.S. Žeby Queen dával mená svojim LP podľa titulov tejto skupiny ??? ()
Nesoudržnější Noc v opeře s méně povedenými vtipny a opakovanými hudebními čísly. Harpo není natolik nesnesitelný jako v Duck Soup, kde byl právě on nejvýraznější slabinou. Zde je to spíše lehce vyčpělé scénář, který stačí na výrazně slabší 4*, než tomu bylo u Polévky. ()
I když je to podle mě nejslabší film bra3 Marxů, dávám jim čtyři hvězdičky, protože je mám rád. ()
Jasne, občas je to opravdu SRANDA. Trošku jsem se ovsem nudila - coz je u Marxu divné. Proč ta hudební čísla, proč??? ()
Zajímavost z Guinnessovy knihy filmových rekordů : "Bratři Marxovi použili náročnou, ale úspěšnou metodu k vytvoření scénáře. Cestovali po Minnesotě a Tennessee se čtyřmi herci, kteří předváděli obecenstvu hodinovou divadelní verzi jejich scénáře. Jakýkoliv vtip, který ani po třech představeních nevyvolal hlasitý smích, byl nemilosrdně vyškrtnut. Navíc bylo divákům rozdáno 30 000 dotazníků, ve kterých se jich ptali, které vtipy se jim nejvíce líbily, které nejméně, a jak je pobavilo celé představení. Každý večer zasedli bratři Marxovi k poradě s herci a upravovali scénář podle hodnocení diváků. Během tohoto šestitýdenního turné použili přes 600 komických situací, jež za pomoci dotazníků diváků zredukovali na 175. Z nich vybrali 75 nejvtipnějších, které použili ve filmovém scénáři". ()