A Day at the Races
Réžia:
Sam WoodHrajú:
Groucho Marx, Chico Marx, Harpo Marx, Allan Jones, Maureen O'Sullivan, Margaret Dumont, Leonard Ceeley, Douglass Dumbrille, Esther Muir, Sig Ruman (viac)Obsahy(1)
Snímek se odehrává v léčebném sanatoriu a nedosahuje úrovně Noci v opeře, neboť jeho hudební oddechové scény nejsou tak dobře zakomponovány do děje a i jejich úroveň je slabší. V ústřední milenecké dvojici se vedle tenoristy Allana Jonese objevuje známá herecká hvězda irského původu Maureen O'Sullivanová. Zjevně menší míra kontroly ze strany studia nad humornou anarchií bratří Marxů je způsobena tím, že během natáčení náhle zemřel šéf produkce Irving Thalberg, který byl velkým příznivcem bratrského týmu a měl také zásluhu na jejich příchodu do MGM. Snímek byl za taneční výstup All God's Children Got Rhythm" nominován na Oscara v kategorii taneční režie" (dance direction; existovala pouze v letech 1935-37), ale sošku nedostal (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (33)
"Tolik bahna jsem neviděl od posledních voleb." Miluju Grouchův slovní humor! Líbí se mi jeho "chemie" s Chicem a jsem schopen přežít Harpovu komičnost, která je místy na hranici dnešního dobrého vkusu. V průběhu sledování filmu jsem si ale bohoužel až příliš střízlivě uvědomoval, jak je děj nudný, když tito tři "slezou" z plátna. V průběhu "černošské" hudební scény mě napadla kacířská myšlenka DVD "popostrčit" (případně film vypnout). Ale vydržel jsem a nelituji. Poslední čtvrthodina na závodišti totiž byla geniální. Takže poslední čtvrthodina a všechny scény, ve kterých mluví Groucho: 5*, všechny ostatní scény s bratry Marxovými (a Margaret Dumont): 4* a všechno ostatní: slabší 3*. Konečný resultát: 4*. ■ P.S. Noci v opeře jsem dal hodnocení o hvězdičku vyšší a myslím, že zaslouženě. Přestože je také "sledem komických scének", je konzistentnější. ()
Snímek mě překvapil hlavně tím, že ani po osmdesáti letech příliš nezestárnul a ten humor je pořád dobrý, i když místy je hodně ztřeštěný, ale tohle k bratrům Marxovým prostě patří. Pak mě ještě zaujalo, že tohle není ani zdaleka pojaté jako malý film, ale je to velký film, kde je velmi dobrá výprava. ()
A Day at the Races - Kobylkáři: druhé filmové setkání klaunské tlupy bratrů Marxů s režisérem Samem Woodem mi přijde svěžejší, hutnější, soudržnější než jejich první a proslavené v Noci v opeře. A byť je zde oprášeno a rekvalifikováno několik prvků a osvědčenějších skladeb situační komiky z předchozí spolupráce, nedochází k tolik neuměřenému natahování smyček a přískoků. Za další klady lze považovat kontrast reality mezi akty serióznosti ústřední herečky s neposedností a nezdvořilostí klaunů a jejich přidruženého sboru, vitální nadšení lidské masy, vzpouru utlačovaných proti mocným a strhující taneční číslo v černošském hudebním rytmu. A navíc je tu také identifikována podstata šoubyznysu na americký způsob, s celým tím pozlátkovým nakašírováním, degradováním a zkomercializováním umění. Hvězdami té zběsilejší klaunské šarády jsou: změnám podnebí hbitěji přizpůsobivý očekávaný zachránce krachujícího sanatoria Dr. Hugo Z. Hackenbush (jízlivý Groucho Marx), pro zdar věci všehoschopný zřízenec sanatoria Tony (lstivý Chico Marx), i bezelstně bezprostřední žokej Stuffy (potměšilejší Harpo Marx). Hlavní ženskou postavou jest Judy Standish (příjemná Maureen O'Sullivan), mladičká majitelka zadluženého sanatoria, důvěřivě naivní ve víře záchrany svého dědictví. Z dalších rolí: miláček Judy a lehkomyslnější zpěvák místního kasina Gil Stewart (tenor Allan Jones), bohatá zákaznice sanatoria, zakoukaná do Huga, Emily Upjohn (Margaret Dumont), set pletich kující obchodní manažer sanatoria Whitmore (Leonard Ceeley), nenasytnější a zlostný provozovatel kasina a dostihových her J. D. Morgan (Douglass Dumbrille), koketní blondýnka Flo (Esther Muir), zuřivý, ale v tom svém poslání neúspěšný šerif (Robert Middlemass), Huga konfrontující Dr. Leopold X. Steinberg (Sig Ruman), či baletka v kasinu (Vivien Fay). A Day at the Races, neboli Kobylkáři, to je synchronizovaná show amerických nezdvořilých klaunů a jedno z nejznámějších představeních tria bratrů Marxových. Nadšení pro pohyb a zlomyslnost se zdá být nekonečné. A byť jde spíše o dětinské pobavení, tak je ukázkovou podstatou americké zábavy. ()
Moje druhé setkání s pány bratry, proti Opičárnám kvalitnější fóry v méně smrtící kadenci (= mají čas vyznít), navíc se tentokrát jen tak nevrší jeden na druhý, ale vesměs posouvají dopředu děj, i v těch nejanarchističtějších scénách, čímž za mě prudce roste faktor zábavnosti. Není to ani tak poskákané co do stylu komiky, jednotliví Marxové dělají víc legrace spolu a míň každý sám za sebe – další velké plus. Jenom škoda, že to celé pro změnu padá na zadek v pěveckých a tanečních číslech, oč výpravnějších, o to nudnějších a zbytnějších, s čestnou výjimkou All God's Chillun Got Rhythm. Celkový dojem zkrátka lepší než minule, ale ani tentokrát mě to neláká k budoucím návratům, možná k pár nejvypečenějším výstupům. ***1/2 ()
Zajímavost z Guinnessovy knihy filmových rekordů : "Bratři Marxovi použili náročnou, ale úspěšnou metodu k vytvoření scénáře. Cestovali po Minnesotě a Tennessee se čtyřmi herci, kteří předváděli obecenstvu hodinovou divadelní verzi jejich scénáře. Jakýkoliv vtip, který ani po třech představeních nevyvolal hlasitý smích, byl nemilosrdně vyškrtnut. Navíc bylo divákům rozdáno 30 000 dotazníků, ve kterých se jich ptali, které vtipy se jim nejvíce líbily, které nejméně, a jak je pobavilo celé představení. Každý večer zasedli bratři Marxovi k poradě s herci a upravovali scénář podle hodnocení diváků. Během tohoto šestitýdenního turné použili přes 600 komických situací, jež za pomoci dotazníků diváků zredukovali na 175. Z nich vybrali 75 nejvtipnějších, které použili ve filmovém scénáři". ()
Reklama