Kobylkáři

"Tolik bahna jsem neviděl od posledních voleb." Miluju Grouchův slovní humor! Líbí se mi jeho "chemie" s Chicem a jsem schopen přežít Harpovu komičnost, která je místy na hranici dnešního dobrého vkusu. V průběhu sledování filmu jsem si ale bohoužel až příliš střízlivě uvědomoval, jak je děj nudný, když tito tři "slezou" z plátna. V průběhu "černošské" hudební scény mě napadla kacířská myšlenka DVD "popostrčit" (případně film vypnout). Ale vydržel jsem a nelituji. Poslední čtvrthodina na závodišti totiž byla geniální. Takže poslední čtvrthodina a všechny scény, ve kterých mluví Groucho: 5*, všechny ostatní scény s bratry Marxovými (a Margaret Dumont): 4* a všechno ostatní: slabší 3*. Konečný resultát: 4*. ■ P.S. Noci v opeře jsem dal hodnocení o hvězdičku vyšší a myslím, že zaslouženě. Přestože je také "sledem komických scének", je konzistentnější. (21.06.2011)

Dam aspon trochiu vyssie skore uz len preto, ze operu vymenili tvorcovia za liecebne sanatorium. Vystupuje tam nejaky svetoznamy terorista, ci pardon tenorista , ktory sa zamiloval do Maureen O´Sullivan /hana a její sestry 1986, All I Desire 1953/. Tanec  Ok, len tievtipy .. no, tvorcovia zabudli ze s humorom opatrne 78 % (07.01.2024)

"Buď je mrtvý, nebo se mi zastavily hodinky." Je to překvapení i pro mě, ale navzdory prodloužené stopáži a určitému opakování předchozích děl se mi snímek líbil více než předchozí dvě setkání s nejosobitějšími sourozenci v dějinách kinematografie. Množné číslo je tentokrát opravdu na místě - chápu, že třeba se někomu může zdát Harpo nevyužitý, ale vzhledem k tomu, že já osobně jeho komiku považuji za obtížněji přijatelnou, si myslím, že omezení jeho sólových výstupů filmu spíše prospělo. Tím nechci být ale nijak jedovatý, vypadá to, že si pomalu, ale jistě zvykám na specifickou marxovskou poetiku. Jako příklad může sloužit třeba zdejší nejsympatičtější skeč - lékařská prohlídka Margaret Dumont - proceduru, umýváním rukou počínaje, si nedovedu představit jen v podání zbylých bratří. Pár trnů ale na silněji růžolícím květu přesto zůstalo - tradiční slavičí přebornictví mi opět přijde umístěné v nesouladu s předchozím dějem, nemluvě o tom, že když je jim věnována více než čtvrthodina, nemusí to úplně každý divák přijímat s nadšením (chápu ale argumenty obhajoby - viz profil v časopisu Cinema, číslo 1/93). Nejedná se tedy o pětihvězdičkovou záležitost jako stejnojmenné album mé oblíbené skupiny Queen, ale v mém vnímání tohoto táty moderních crazy komedií je den strávený na dostizích důležitým milníkem. 80% (10.04.2011)

Moje druhé setkání s pány bratry, proti Opičárnám kvalitnější fóry v méně smrtící kadenci (= mají čas vyznít), navíc se tentokrát jen tak nevrší jeden na druhý, ale vesměs posouvají dopředu děj, i v těch nejanarchističtějších scénách, čímž za mě prudce roste faktor zábavnosti. Není to ani tak poskákané co do stylu komiky, jednotliví Marxové dělají víc legrace spolu a míň každý sám za sebe – další velké plus. Jenom škoda, že to celé pro změnu padá na zadek v pěveckých a tanečních číslech, oč výpravnějších, o to nudnějších a zbytnějších, s čestnou výjimkou All God's Chillun Got Rhythm. Celkový dojem zkrátka lepší než minule, ale ani tentokrát mě to neláká k budoucím návratům, možná k pár nejvypečenějším výstupům. ***1/2 (21.02.2019)

A Day at the Races - Kobylkáři: druhé filmové setkání klaunské tlupy bratrů Marxů s režisérem Samem Woodem mi přijde svěžejší, hutnější, soudržnější než jejich první a proslavené v Noci v opeře. A byť je zde oprášeno a rekvalifikováno několik prvků a osvědčenějších skladeb situační komiky z předchozí spolupráce, nedochází k tolik neuměřenému natahování smyček a přískoků. Za další klady lze považovat kontrast reality mezi akty serióznosti ústřední herečky s neposedností a nezdvořilostí klaunů a jejich přidruženého sboru, vitální nadšení lidské masy, vzpouru utlačovaných proti mocným a strhující taneční číslo v černošském hudebním rytmu. A navíc je tu také identifikována podstata šoubyznysu na americký způsob, s celým tím pozlátkovým nakašírováním, degradováním a zkomercializováním umění. Hvězdami té zběsilejší klaunské šarády jsou: změnám podnebí hbitěji přizpůsobivý očekávaný zachránce krachujícího sanatoria Dr. Hugo Z. Hackenbush (jízlivý Groucho Marx), pro zdar věci všehoschopný zřízenec sanatoria Tony (lstivý Chico Marx), i bezelstně bezprostřední žokej Stuffy (potměšilejší Harpo Marx). Hlavní ženskou postavou jest Judy Standish (příjemná Maureen O'Sullivan), mladičká majitelka zadluženého sanatoria, důvěřivě naivní ve víře záchrany svého dědictví. Z dalších rolí: miláček Judy a lehkomyslnější zpěvák místního kasina Gil Stewart (tenor Allan Jones), bohatá zákaznice sanatoria, zakoukaná do Huga, Emily Upjohn (Margaret Dumont), set pletich kující obchodní manažer sanatoria Whitmore (Leonard Ceeley), nenasytnější a zlostný provozovatel kasina a dostihových her J. D. Morgan (Douglass Dumbrille), koketní blondýnka Flo (Esther Muir), zuřivý, ale v tom svém poslání neúspěšný šerif (Robert Middlemass), Huga konfrontující Dr. Leopold X. Steinberg (Sig Ruman), či baletka v kasinu (Vivien Fay). A Day at the Races, neboli Kobylkáři, to je synchronizovaná show amerických nezdvořilých klaunů a jedno z nejznámějších představeních tria bratrů Marxových. Nadšení pro pohyb a zlomyslnost se zdá být nekonečné. A byť jde spíše o dětinské pobavení, tak je ukázkovou podstatou americké zábavy. (02.10.2021)