Říkali mi Džigu

"Ty jsi Hiroshi Shiba. Proměňuješ se v robota." Stačilo jedno setkání s roztomile bláznivou Alessiou a ze zabržděného Enza se stal hrdina. Tedy spíš týpek, který občas sroluje radiátor, přepere bankomat nebo roztrhne dodávku. To mě bavilo. I jeho soupeř Cigán mě bavil, protože byl jako stvořený pro pár facek sanitkou. Jenže Enzo je hrdina na prd, neboť je jediný pomalý mezi samými zlými a to je na zakládání fanclubu poměrně málo. (03.03.2018)

Pro mě objev Varů. Netradiční superhero movie s hrdinou, kterému nesejde na záchraně světa nýbrž na osobním obohacení. Dokud ovšem nepotká pološílenou fanynku japonských animáků s Jeeg robotem (mimochodem v Itálii na tom kdysi ujížděli všichni), která ho přesvědčí, že konat dobré skutky je lepší. Naprosto úžasně obsazený a zahraný záporák, připomínající svou šíleností Jokera Heatha Ledgera. (17.07.2016)

Opravdu nevidím podobnost mezi tímto italským snímkem a americkým Deadpoolem, s nimž je tu srovnávan. Mezitím, co Deadpool je typický popkornový komiks a hlavní hrdina hláškuje jak o život, tento snímek na mě působil mnohem vážněji a hlavní hrdina je čistý introvert. Vzhledem k mému seznamu oblíbenců budu se tedy tvářit, že je ta podoba v příběhu, ale i to bych vyvrátil nejspíš, kdybych si pustil oba snímky k vzájemnému porovnání. No budiž. Kromě klasických spencrovek mě italská filmová tvorba míjí, o to víc jsem byl překvapen, jak schopně natočený to je. Atmosféra se dala krájet, drsnost některých scén a reálnost (třeba scéna s tramvají) jsou plusy a pak tady máme záporáka, který svým charakterem celý film slušně vede. Opravdu, budu- li k sobě upřímný, řekl bych, že jsem mu fandil o trochu víc, než klaďasovi a to i přesto, že je jasné, jak film dopadne. Je to za lepší průměr. (01.05.2017)

Džigu pro mě znamenal velké zklamání. Těšila jsem se na neotřelou superhrdinovskou pecku a místo toho se mi dostala mdlá napodobenina Hollywoodských trháků. Postava samotného Džiga neobsahuje ani trošku originality a po prvních pár minutách a získání super vlastností je jasné, jak to s ním celé vlastně dopadne. Tak trochu šílená super girl sice ze začátku vypadá dost zajímavě, jenže pak i její chování zapadne do připravené škatulky a diváka začne nudit. V podstatě to samé se dá říci i o solidně zahraném záporákovi, který sice vypadá dobře, ale jeho postava je jen těžko uvěřitelná. Zejména v závěru filmu bylo jasné, která scéna se bude ubírat kterým směrem a já jsem se začla dost nudit. Říkali mi Džigu je sice docela dobrý pokus o oživení evropské filmové produkce, ale příště by to chtělo podstatně zapracovat na vlastním, aspoň trošku originálním scénáři. (12.07.2016)

Venkoncem se jedná o potrhlou hovadinu, která si však ve vyznění maže kdejakého márvela na focacciu. Mrtvý půl, nad kterým sliní kdejaký z nás, pubíků, co si chceme pěstit dojem, že jsme již dospělci a zvládáme náznaky nadhledu, se tady Dežožigimu dívá na paty, a to ještě z podhledu. Veselá slovní hříčka, n’est-ce pas‘? Ošklivá Pastorelli s kouzelným poprsím, ještě kouzelnější duševní výkolejkou a nejkouzelnější zraitelností se z hovádka, které by jeden zašlápl, aby už netrpělo, pozvolna stane slabinou citlivějšího kukera. A ano, jistý levicovější úhel podívané na životní štrapáce apeninských montérů mi samozřejmě zujal též. (09.08.2017)