Aj dvaja sú rodina

Tento film je další francouzská klasika, ze všedního života. Objevuje se zde plno zápletek, a příběh mě naprosto pohltil a naplnil spoustou emocí, hlavně tedy jeho závěr. Hlavní hrdina si užívá svůj bezstarostný život, do kterého mu najednou zasáhne povinnost. Je nucen celý svůj život přehodnotit a začít myslet i na někoho jiného, než jen sám na sebe. Omar Sy se do této role podle mě skvěle hodí, užívá si jí, a zahrál ji perfektně. Výkon malé Glorie byl také naprosto perfektní. (19.03.2018)

Docela standardní rodinné drama o otci a jeho nečekané dceři o kterou se musí postarat. Film po celou dobu nikam nespěchá a tempo může působit dost utahaně. Vtipu se zde také moc nenajde a tečka nakonec je pouze z důvodu vymáčknutí slz. Pořád je to ale příjemný film pro celou rodinu, který nepřináší nic nového a rychle se na něj zapomene. (09.10.2017)

"Omar Sy" opätovne v hlavnej úlohe svojsky citlivého chlapíka. Po skvostnom opatrovateľskom "Intouchables", tento krát nečakane v roli otca. Veľký sympaťák je tento "mahagón", pričom "len" vďaka nemu zrejme tento snímok dosahuje tieto výšiny. emocionálne, i keď v mnohým prípadoch, totálne pritiahnuté za vlasy, nereálne, bez vysvetlenia, bez scenára, ktorý čokoľvek vysvetlí ... (26.09.2017)

Francouzský film s Omarem Sy v hlavní roli vystupující jako komedie se sociálním podtextem? Tak to si nenechte ujít. Tento vysoký charismatický dlouhán se opět připojil k projektu pojednávající o sociální problematice, tentokráte jde o rodičovství a opět mu to vychází. I přes poměrně depresivní téma v podobě odloučení dítěte od matky, střídavé péče a podobným záležitostem týkajících se daného tématu, se nekonají žádné emocionální výlevy či násilné slzopudné momenty. Práce s emocionální stránkou je vedena střídmou cestou a depresivnější části jsou protkány spoustou komedie, jako tomu bylo již u Nedotknutelných či v Sambě. Mladá slečna, dcera hlavní postavy, jejíž úsměv sám o sobě přidává do filmu emoce, působí neuvěřitelně přirozeně a mile, jen škoda té neomalené angličtiny narušující libozvučnou francouzštinu. Ale je to právě synergie mezi otcem a dcerou, co tvoří podstatnou části snímku, přičemž funguje naprosto příkladně a má jak dostatek fantazie, tak i zvratů včetně silných momentů, jejichž šperkem je hlavně závěr. Ten představuje nádherný pohled na život a svým způsobem ustavuje celý film, který není o přetahování se mezi rodiči, ale o radosti ze života jako takového a sdílení vlastního štěstí. I dva jsou rodina je snímkem, který si rozhodně zaslouží pozornost a jen potvrzuje francouzskou dominanci na poli dramedií. [80%] | Kino (25.03.2017)

"Můj otec mne naučil čelit strachu, má dcera životu...". Po smíchu vždy přijde pláč a po životě smrt. Tak jsou naše osudy předurčeny. Většina z nás má nepřeberné množství možností, jak nakládat s milostivě poskytnutým časem, málokdo si ovšem přizná i své povinnosti, třeba zpestřit tento neveselý svět alespoň jednomu bezbrannému človíčkovi. Demain tout commence částečně definuje slovo rodina, navrhuje alternativy, chvílemi staví diváka do role soudce. Nabízí nám také, sice několikrát pojištěné, nicméně skutečně nefalšované silné emoce, po stránce humorné i dramatické. V hodnocení tohoto filmu, nepochybně pro širší publikum, mne utvrdila hlavně precizní režie a skvělé herectví hlavních protagonistů, které vrcholí v poslední půl hodině, jež si dovolím označit za fantastickou. [Filmový Klub Citadela-Litvínov] (01.03.2017)