Zelená kobra

Od naivných očakávaní, cez hľadanie záchytného bodu (myšlienky) a pocitu offtopicovej bezradnosti, až po totálnu rezignáciu, apatiu a chlámaní sa na scénach, ktoré asi teda mali byť vážne (téma otroctva) som si podstivo pretrpel túto pseudo-atrovu zhovadilosť. Keďže ku koncu fičalo na plné hrdlo už celé kino, tak som sa zbavil pocitu, že ja som ten chuj čo tu niečo nepochopil. Tragický nepodarok. (07.08.2006)

„Natreli ho načierno, lebo majú zakázané zabíjať belochov.“ Od dua Herzog/šialený Kinski zbožňujem Aguirre, hnev Boží a Fitzcarraldo (Nosferata ani nie), preto som si v roku 2021 povedal, že je načase doplniť si filmové vzdelanie ich starším kúskom Zelená kobra. A tak sa aj stalo. Nezaujalo ma to, ale vravel som si, že sa to dá pochopiť, lebo sa jednalo len o akúsi predprípravu na spomínané pecky. Aké bolo mojej prekvapenie, keď som zistil, že Zelenú kobru v skutočnosti natočili až potom. O to viac nechápem, že im po tak fantastických spoluprácach z ďalšej vzišlo niečo tak divné, neuchopiteľné (v niekoľkých scénach som sa vôbec nechytal), podpriemerné a miestami až amatérske. Spočiatku som si vravel, že tomu aspoň 3* dám, ale proste to na ne nemalo. Kameramanom bol Čech Viktor Růžička (Tajemství hradu v Karpatech). (10.05.2021)

viac ako moralizujúci dobrodružný príbeh to treba brať ako autentický dokument o koloniálnej dobe v čase zrušenia otroctva, o pôvodnej africkej kultúre a najmä o jednej osamelej, stratenej duši blúdiacej na oboch brehoch južného Atlantiku, hľadajúc zmysel vlastnej existencie, ktorú v absolútne cudzom svete s pre neho nepochopiteľnými pravidlami a zákonmi, nenachádza, no nemá už síl z toho nenávideného miesta ani odísť :-/ ... a zamyslenia hodný citát zo záveru: "Otroci raz predajú svojich pánov, a nechajú si narásť krídla" (28.11.2010)

Werner Herzog, i když působí jako velice seriozní muž (např. ve filmu o Klausovi Kinském), pojí v sobě dvě vášně: (necivilizovanou, exotickou) divočinu a poezii (zvuku a obrazu). Taková mixtura snad může pramenit jen v "srdci temnoty", z něhož se rodí bizarní věci (jako třeba AIDS) a příšerky (Jim Morrison: "a store where the creatures meet"). A odkud možná také pochází Kinského "běs" (poslední spolupráce Herzog / Kinski, při níž ten druhý často zcela ztrácel kontrolu sebe nad sebou) a africké "Amazonky". A také otrokářství, jako zhmotnělý výplod lidské fantazie, který leží hluboko v lidském srdci (volná citace z filmu). A znetvořený chlapec je jeho symbolem (nebo snad symbolem leoparda?) Pozn. 1: Obrazovou a zvukovou stopu je možno sledovat i odděleně, obě mají své jedinečné kouzlo (namátkou: jakým výtvarným objektem jsou černé kozy - kdo viděl, ví - v poryvech slunce a stínu). Pozn. 2: Francisco Manoel da Silva (Klaus Kinski) je románovou postavou Bruce Chatwina (The Viceroy of Ouidah, 1980). Pozn. 3: Film mohl být také koncipován jako dobrodružný příběh, ale to bych se na něj asi nekoukal (asi bych se raději koukal na Koukalovou!) (14.01.2017)

70% COBRA VERDE není jen životopisným filmem Manoela de Silvy, ale hlavně i dnes velmi aktuálním geopolitickým komentářem Wernera Herzoga. Osobně mám radši trochu meditatvnější a soustředěnější díla od Herzoga, ale chápu, že ve spolupráci s Klasem Kinskim to vždy nejde (Kinski je zde samozřejmě absolutně epochální, ale logicky si usurpuje nejvíc místa). Víc hudby od Popol Vuh bych uvítal. (20.12.2016)