Taliančina pre začiatočníkov

Nemůže být snad markantějšího rozdílu mezi evropskou (skandinávskou) tvorbou a současným Hollywoodským mainstreamem. Natočit tento snímek Hollywood (troufám si rozhodně tvrdit), vznikne z toho sladkobolný kýč jako prase. V případě Italian for beginners se jedná o lehce uvěřitelný hořkosladký příběh skupiny „obyčejných“ lidí, jejichž osudy se v daném čase vzájemně propletly. Divák je postupně seznamován s jednotlivými postavami, poznává jejich „ jizvy“, kterými je jejich dosavadní život poznamenal, vytváří si k nim určitý vztah a postupně si (chtě nechtě) získávají jeho sympatie. Snad nejvíce je to markantní při scéně, kdy se dobrotivý Jorgen Mortensen vyznává z lásky. Všude jinde bych se silně ošíval v křesle, zde mu to divák (člověk), v kontextu citlivě a přirozeně vylíčených předchozích minut, bezezbytku věří a stejné je to i se snímkem samotným. * ubírám za ten „americký“ konec, nicméně těžko by se žilo bez NADĚJE...79% (07.03.2011)

Páči - nepáči, to je jediné kritérium, ktoré v hodnoteniach na ČSFD uplatňujem a hviezdičkami iba odlišujem mieru dojmu. Iba tak mimochodom vnímam počet Oscarov alebo iných ocenení, ktoré film získal, a u odlišných hodnotení mojich obľúbencov sa snažím v komentároch dopátrať sa toho, čo v danom filme videli a mne to uniklo. Taliančina pre začiatočníkov ma beznádejne znudila. Úsmev vo mne vzbudilo iba jej označenie za komédiu. Tých príbehov bolo na môj vkus veľa a ani jeden z nich ma nezaujal. Herci sa snažili, ale nebolo im to nič platné, lebo sa museli držať scenára. Takže Dogma - neDogma, dve hviezdičky a dosť. (18.01.2015)

Netrvá to dlouho, asi jen 20 nebo 30 minut a tenhle příběh do sebe začne zapadat, jako ta skoro nejdokonalejší skládačka na světě. Partička lidí, které osud a náhoda spojí cesty dohromady v jednom blíže neurčeném městečku a všichni s velkou touhou zdokonalit se v kurzu italštiny. Velmi inteligentní, místy i hodně vtipná komedie o tom, že all you need is love. Jenom na to ostříhání, na to si budete muset nějaký čas počkat. (18.02.2015)

Italština pro začátečníky je dalším filmem ze vzpomínek na má artová léta na gymplu, kdy jsme s partou chodili do kina na projekt 100. Líbila se mi tak, že jsem si ji po několika letech sehnal, abych se mohl mrknout znovu. Líbila se mi i po těch letech. Nejvíce si mě získaly postavy příběhu. Skupina nepříliš úspěšných prostých lidí z malého města se domluví na kurzu italštiny. Důvod není moc jasný a ani podstatný. Podstatná je ta zvláštní chemie, která mezi nimi vznikne. Je to nenásilné, lidské, hravé, naivní a příjemně to uběhne. Vlastně ani nedokáži přesně popsat jednotlivosti, co se mi líbily. Je to zkrátka jeden z těch filmů, který naprosto skvěle funguje jako celek. Přesto, že některé jednotlivé složky nemusí být dokonalé, dávám čtyři hvězdy a rád doporučuji. Kdybych na film opět někde narazil, určitě si jej znovu pustím. (03.06.2021)

Zaskakující pastor, nesmělý recepční, bývalý fotbalista, fešná kadeřnice, nešikovaná pekařka – pětice obyčejných, ale zase ne příliš, lidí, které spojuje mnohem víc než navštěvování jednoho kurzu italštiny. Italština pro začátečníky mate názvem a opravdu není filmem italským, nýbrž dánským. (Jiný dánský film se pro změnu jmenuje Číňan, takže asi půjde o nějaký fetiš tamějších tvůrců.) Že půjde o film „seversky syrový“ poznáte docela snadno již od prvních vteřin, kdy kamera chvíli zabírá manifest Dogma 95 (detaily např. zde). Podle manifestu tedy Italština nemůže být romantickou komedií (tzn. žánrovým filmem), ačkoliv právě k tomu, co běžně vnímáme jako romantickou komedii, má nejblíže. Hlavní rozdíl od žánrově spřízněných snímků z americké produkce tkví v maximálně autenticitě zobrazovaného. Všechny postavy jsou velice plastické, patrně už v životě něčím prošly (není tedy opomenuta jejich minulost) a ačkoliv nemají make-upem „vyretušované“ obličeje, jejich sledování je velice příjemné. Jako sledovat své dobré známé. Lidé, kteří nejsou dokonalí, ke kterým však pociťujete nějaký vztah a nejsou vám lhostejní. Vtipů není mnoho, spíše jaksi přirozeně vycházejí z dané situace a z chování postav. To samé platí o scénách romantických. Opravdu jsem věřil, že kdyby se sešla podobná partička lidí, mohly by se spárovat podobným způsobem. Takže až na pár ryze filmových situací (italské „dolce“ finále) je to opravdu film jako ze života. A navíc má jedny z nejoriginálnějších závěrečných titulkových sekvencí (ať šlo o nouzové řešení nebo o něčí geniální nápad). 80% Zajímavé komentáře: Heraldika, Anakikin (13.02.2008)