Taliančina pre začiatočníkov

Jednou takhle odpoledne přišla máma z půjčovny, zasunula kazetu do přehrávače a v očekávání „milé, nenáročné oddychovky“ zasedla s talířem chipsů před televizi. Za chvíli slyším až do kuchyně nespokojený mrukot a po dalších pěti minutách za mnou dojde se slovy: „Na to se nedá dívat, to je zase něco pseudo-uměleckého, chceš to zkusit?“ A já už natěšeně vbíhám do obýváku. Ano, nezklamala jsem se. Mojí maminu zbožňuju, ale co se filmů týká, tady se moc nescházíme v názorech. Takže milí zlatí, tenhle film je něco. Ze začátku byste většinu postav umlátili, ale někde v půlce najednou zjistíte, jak moc každému z nich fandíte. Je to obyčejné, je to nesnesitelně naivní a rozkošné. Vřele doporučuji, pokud se někdo chce nadopovat pozitivními pocity. Film je totiž vyprávěn s takovou mírou lidskost, že kdyby nevyvrcholil happy endem, cítila bych se snad i podvedena.. (Holt pro mojí mamču bude Dogma 95 asi navždy něco jako Apollo 13 pro mého psa ) (26.06.2006)

Příjemný hořkosladký příběh ze života těch obyčejnějších lidí. Každý má své problémy, svá skrytá tajemství a nepříjemná traumata, která sebou vleče a s menší, či větší úspěšností se je snaží překonávat. Nikdo nechce zůstat osamocen, každý chce mít svojí oporu v překonávání všedních těžkostí životní pouti. Každý chce nalézt svůj malý kousek štěstí, který by mu dodával odvahu a smysl žití. Je zde zastupující mladý kněz Andreas (Anders W. Berthelsen) s nedávnou životní ránou, submisivní prodejkyně v pekárně Olympia (Anette Støvelbæk) s despotickým otcem, osamělá kadeřnice Karen (Ann Eleonora Jørgensen) s neodbytnou matkou, neprůbojný a ochotný hotelový recepční Jørgen Mortensen (Peter Gantzler) s pochybností o své mužnosti, neurvalý číšník fotbalové hospody Hal-Finn (Lars Kaalund) se strachem z odkrytí své citlivosti, a italská servírka Giulia (Sara Indrio Jensen) s touhou po lásce. Jednotícím prvkem je městský kurz italštiny, který zbavuje každého jednotlivce jeho tíživé samoty. Kurzisty doplňuje realitní makléřka Kirsten (Karen-Lise Mynster), pragmatická zdravotní sestra Lise (Rikke Wölck) a napravená kostelnice (Elsebeth Steentoft) s hříchem z minulosti. Z dalších rolí: zahořklý a odstavený reverend Wredmann (Bent Mejding), Karenina nemocná a vydírající matka (Lene Tiemroth) a neméně vydírající a bezmeznou poslušnost vyžadující Olympiin otec (Jesper Christensen). V životě každého jsou smutné i radostné chvíle. V osamělosti se krize překonává těžko, a proto se všichni sdružují a hledají. Hledá každý sám i všichni společně, hledají se navzájem, přibližují se i se vzájemně vzdalují. Nacházejí se, aby se na život usmívali. Aby v objetí šli vstříc radosti ze života. S horoucím srdcem, nadějí v duši a vírou ve vlastní štěstí. (01.02.2016)

S trochou životních zkušeností si tento film zamilujete. Bez problémů se zapíšete do kurzu Italštiny pro začátečníky a vašimi spolužáky budou právě oni. Ano, jsou přesně takoví, jak se píše v obsahu. Jsou nešikovní, osamělí, nešťastní, zranitelní, bez partnerů, pláčou pro své ne zrovna ideální rodiče.....budete se s nimi učit, budete je chápat, budete jim přát jen to nejlepší a držet jim palce a na konci možná budete i umět trochu italsky.Ale tím hlavním je ,že ve vás alespoň na chvíli zůstne velmi příjemný pocit a to je to, oč běží..... (03.11.2008)

Nemůže být snad markantějšího rozdílu mezi evropskou (skandinávskou) tvorbou a současným Hollywoodským mainstreamem. Natočit tento snímek Hollywood (troufám si rozhodně tvrdit), vznikne z toho sladkobolný kýč jako prase. V případě Italian for beginners se jedná o lehce uvěřitelný hořkosladký příběh skupiny „obyčejných“ lidí, jejichž osudy se v daném čase vzájemně propletly. Divák je postupně seznamován s jednotlivými postavami, poznává jejich „ jizvy“, kterými je jejich dosavadní život poznamenal, vytváří si k nim určitý vztah a postupně si (chtě nechtě) získávají jeho sympatie. Snad nejvíce je to markantní při scéně, kdy se dobrotivý Jorgen Mortensen vyznává z lásky. Všude jinde bych se silně ošíval v křesle, zde mu to divák (člověk), v kontextu citlivě a přirozeně vylíčených předchozích minut, bezezbytku věří a stejné je to i se snímkem samotným. * ubírám za ten „americký“ konec, nicméně těžko by se žilo bez NADĚJE...79% (07.03.2011)

Netrvá to dlouho, asi jen 20 nebo 30 minut a tenhle příběh do sebe začne zapadat, jako ta skoro nejdokonalejší skládačka na světě. Partička lidí, které osud a náhoda spojí cesty dohromady v jednom blíže neurčeném městečku a všichni s velkou touhou zdokonalit se v kurzu italštiny. Velmi inteligentní, místy i hodně vtipná komedie o tom, že all you need is love. Jenom na to ostříhání, na to si budete muset nějaký čas počkat. (18.02.2015)