Úplní cudzinci

"Je to taková naše černá skříňka..." Se vším, co o sobě nevíme, nesmíme vědět a vlastně ani nechceme vědět. Skupina rádoby blízkých přátel a partnerů při jedné večeři vyzkouší, co vše tyto skříňky během pár hodin prozradí. A kolik toho naše důvěra, touhy a předsudky unesou. Okouzlující, krásné a lehké. (17.08.2017)

Setkání přátel pokročilejšího věku přinese díky hře ukaž obsah svého večerního mobilu nečekaná překvapení. Film je brilantní konverzační drama, které odhaluje nejen jednotlivé charaktery, jejich slabosti, ale zároveň poukazuje na problémy italské společnosti, která má daleko do dokonalosti, důvěry a tolerance ke svým členům. Přetvářka, faleš, nevěra, problémy mezigeneračního soužití, jednotlivé charaktery budou divákům důvěrně známé, věčný hledač štěstí, správného zaměstnání, nevěrník, nevrlá žena, která si stěžuje bezdůvodně, atd. Po tomhle večeru už nebude nikdo a nic stejné. Bravo, jen mě mrzí, že místo, aby se ctil originál, tak se zběsile vyrábí nejdražší verze dabingu, jak říkal můj učitel filmové tvorby. (19.12.2020)

Drama prošpikované černým humorem sází na kvalitní scénář a neméně kvalitní herce. Partička dlouholetých kamarádů přejde z šosáckého maloměšťáctví jako mávnutím kouzelného proutku do dětinské hry, při níž každý z nich vyloží na stůl místo odkrytých karet mobil. A začíná zábavná hra o největšího pokrytce, v níž není vítězů, ani poražených. Chvíli mi trvalo rozdýchat závěr, protože se mi nechtělo věřit, že jsem hodinu a půl sledovala až takové licoměrníky. (03.07.2022)

Konverzačka, když je navíc výborně napsaná, to je moje! :) A tahle se povedla. Jako jednu z met novodobých konverzačních komedií pokládám francouzské Le Prénom, které se podařilo hezky převést i na prkna české i slovenské divadelní scény a u Naprostých cizinců bych si to uměla představit také. Takovou večeři bych ale v reále zažít nemusela. Hodně blbý nápad, to už by byla jistější ruská ruleta... ;) (19.08.2019)

Hodně slušně promyšlený film, kde mi vlastně vadí, že zůstal nakonec na povrchu, protože řeší jen zálety a sex a pocity gaye. Natočené je to velmi dobře a zahrané ještě líp, to zatmění Měsíce tomu dodává jakousi mystickou atmosféru, ale přece jen jsem nakonec čekal, že třeba manželka najde v mobilu manžela smsky od jeho sestry, aby se rozvedl a žil svůj život, protože takhle je deptán. Doufal jsem, že něco takového se vyvine u linie plastického chirurga, který jediný našel jakýsi vnitřní klid, ale zase je to jen poloviční - když bude on pořád ustupovat, tak se nakonec ocitne v koutě a nebude sám sebou. Tyhle drobnosti mne celou dobu dráždily, že šly podat daleko líp, promyšleněji, do hloubky. Líbil se mi konec, kde všichni dělají, jako by se nic nestalo. Připomnělo mi to knížku od Agathy Christie Já nebyl u tebe, když začínalo jaro, kde hlavní hrdinka zůstane sama v poušti, musí přemýšlet o sobě a svém životě, přijde na to, co dělá špatně, je odhodlaná vše napravit, ale jen přijde domů, vjede do starých kolejí a ta odhodlanost ji opustí a na své prozření z fleku zapomene. Holt člověk nerad dělá změny, i když je mu to ke škodě. A taky se mi líbila ta přehlídka jídel - ti herci museli být pěkně nafutrovaní, pečené dýně, sekaná, zapečené noky, hromady vína, ufff... (02.04.2024)