Réžia:
Paolo GenoveseKamera:
Fabrizio LucciHudba:
Maurizio FilardoHrajú:
Giuseppe Battiston, Anna Foglietta, Marco Giallini, Edoardo Leo, Valerio Mastandrea, Alba Rohrwacher, Kasia Smutniak, Benedetta Porcaroli (viac)VOD (3)
Obsahy(2)
Skupina priateľov sa schádza k pohodovej večeri. Poznajú sa už roky a aj toto stretnutie by sa nieslo v duchu ľahkého podpichovania a nostalgických spomienok na to, čo bolo, keby... keby sa nezrodil zdanlivo nevinný nápad: dať mobilné telefóny na stôl a zdieľať každú SMS aj každý prichádzajúci hovor. Koľko toho o sebe nesmieme vedieť, aby sme mohli zostať priateľmi, milencami, manželmi, rodičmi...? V priebehu jedného večera sa ukáže, že až príliš mnoho. Aj tí, ktorých poznáme, môžu byť totiž úplní cudzinci. (Film Europe)
(viac)Videá (4)
Recenzie (517)
Taková komunikační elektronika už má za posledních dvacet let na kontě více rozvodů než impotence, frigidita a Kimex grúp dohromady. Ale i tak jsme nepoučitelní a pořád dál potkávám pičusy, co si nechávají zprávy zobrazovat na zamykací obrazovku, do domácího počítače nasmerfujou nezaheslovaný outlůk s loveckou adresou 24cm@seznam.cz, nebo si čerstvou roztouženou štěrbinu uloží do kontaktů pod Bezostyšná superkunda, kdyby mu náhodou volala, právě když půjčil mobil své léty totálně vytěžené souložnici, aby si zahrála SIMSY a nevymýšlela pičoviny, když už jsou středy nejmíň pět let zrušené a navíc si po „pauze na oběd“ se superkundou málem musel vrazit pod jazyk nitrák. A pak se oprávněně děsně diví, že jsou ty domestikované samice zcela intolerantní k naprosto logickým argumentům jako například „Vždyť já ji vůbec nemiluju, jen s ní asi půl roku divoce mrdám a to je přeci úplně totéž, jako bych doma pohrdl hnusně uleželýma šunkoflekama a skáknul si sem tam na stejka z mladé argentinské svíčkové, no ne?“ Krávy! Tahle opravdu vytuněná, originální, dramaticky i dialogově solidně zvládnutá a zábavná konverzačka hezky shrnuje výše uvedené a ukazuje, co by se mohlo stát, když si pár řádně šosáckých makarónských párů střihne společné spaghetti carbonara, přičemž si unáhleně zahrají neskonale stupidní hru na Večer otevřených Vocapů. A není to věru někdy žádný med, když zjistíte, že váš od dětství nejlepší kámoš málem píchá i vašeho labradora. ()
Nemám slov. Opravdu jsem nečekal, že mě tento film tak odrovná. Konverzační filmy zrovna nevyhledávám, ale tahle italská pecka mi sebrala dech. Co se asi může stát, když parta přátel během společné večeře vytáhne mobily na stůl a začne vše sdílet? Člověka asi napadne cokoliv, ale i tak tu najdeme dost nečekaných zvratů. Teď je otázka, jestli je některé věci dobré vědět nebo ne. Technologie nám občas hází klacky pod nohy. Opravdu uvěřitelné emoce. "Kdo je Lucillo?" ()
Konverzačka, když je navíc výborně napsaná, to je moje! :) A tahle se povedla. Jako jednu z met novodobých konverzačních komedií pokládám francouzské Le Prénom, které se podařilo hezky převést i na prkna české i slovenské divadelní scény a u Naprostých cizinců bych si to uměla představit také. Takovou večeři bych ale v reále zažít nemusela. Hodně blbý nápad, to už by byla jistější ruská ruleta... ;) ()
Zpočátku trochu zmatek v postavách, pak dojem zahlcenosti dialogy (ten film je příšerně užvaněný), v průběhu občas vyloženě nadšení z některých momentů (výměna telefonů), pak spíše zklamání z opakovaného principu "na někoho něco rupne", a konec už se mi vyloženě nelíbil - asi tak nějak bych v kostce shrnul svoje dojmy z toho filmu. Samotný námět super a film je to rozhodně velmi zábavný a scenáristicky propracovaný, ale stejně jsem se nemohl zbavit pocitu, že těch odhalených tajemství je tam příliš, a že ten film má kvůli tomu zvláštní, lehce monotónní rytmus, daný těmi opakovanými přiznáními. Nemám moc jasno ani v tom, co ten film vlastně sděluje - že každý z nás má nějaké tajemství? Že je lepší je nevědět? (Na to by jeden vážně nepřišel!) Že před sebou naopak žádná tajemství mít nemáme? Nebo dokonce - že máme žít tak, abychom nemuseli před nikým nic tajit? Ve výsledku mi ten film nakonec přišel jako taková moderní italská variace na Kunderovu povídku Falešný autostop, v níž se dvě postavy bezstarostně pustí do hry, jejíž následky si na začátku také neuvědomí, a která jejich vztah na konci také semele. Každopádně v tom filmu zazní spousta zajímavých myšlenek a je tam hodně látky k přemýšlení - o našem soukromí, o tom, co s námi dělají naše smartphony, i o tom, nakolik je naše společnost postavená na přetvářce. A mě osobně hodně bavil, byť mi tam přece jen některé věci dost vadily - proto nakonec nejdu s hodnocením výš. ()
Skvělý námět - umím si představit, že Skandinávci by z toho udělali sžíraví psychothriller. Takhle je z toho jen rodinná komedie, která nevyeskaluje tak, jak jsem doufal. Respektive vyeskaluje ad absurdum, kdy se toho děje zbytečně moc najednou, místo aby se rozvinula jedna dvě silné situace. A postavy začnou říkat velké teze, aby bylo jasné, o čem to bylo. Přesto to představuje několik chytrých momentů, které přesahují pouhou hodnotu gagu, takže to nebyla ztráta času. Co do provedení snad jen příšerná práce s hudbou, ta návodnost mě i v tom zaskočila. Ale jinak asi hlavně slušná drama-komedie s neproměněným potenciálem. ()
Galéria (26)
Zaujímavosti (6)
- Stejnojmenná inscenace se hrála v březnu 2020 v Divadle Na Jizerce v režii Matěje Balcara. V hlavních rolích jsme mohli vidět Barboru Kodetovou, Ondřeje Kavana, Patricii Pagáčovou, Petra Vacka, Milana Šteindlera nebo Jana Řezníčka. (Saur.us)
- Celosvětová premiéra proběhla 2. února 2016 v Římě. (ČSFD)
- Režisér Paolo Genovese uvedl v roce 2020 pro český týdeník Reflex, že byl osloven americkou produkcí, aby udělal pro tento svůj film hollywoodský remake v jeho režii. (vyfuk)
Reklama