Réžia:
Paolo GenoveseKamera:
Fabrizio LucciHudba:
Maurizio FilardoHrajú:
Giuseppe Battiston, Anna Foglietta, Marco Giallini, Edoardo Leo, Valerio Mastandrea, Alba Rohrwacher, Kasia Smutniak, Benedetta Porcaroli (viac)VOD (2)
Obsahy(2)
Skupina priateľov sa schádza k pohodovej večeri. Poznajú sa už roky a aj toto stretnutie by sa nieslo v duchu ľahkého podpichovania a nostalgických spomienok na to, čo bolo, keby... keby sa nezrodil zdanlivo nevinný nápad: dať mobilné telefóny na stôl a zdieľať každú SMS aj každý prichádzajúci hovor. Koľko toho o sebe nesmieme vedieť, aby sme mohli zostať priateľmi, milencami, manželmi, rodičmi...? V priebehu jedného večera sa ukáže, že až príliš mnoho. Aj tí, ktorých poznáme, môžu byť totiž úplní cudzinci. (Film Europe)
(viac)Videá (4)
Recenzie (516)
Kdo si hraje... nezlobí? Aneb tvářit se, že nemám tajnosti, ač jich mám více než dost, není z nejlepších nápadů... Film se mi velice líbil, mám rád konversační dramata, obzvláště když nahlíží do života lidí ve středním věku; sám jsem zvědav, jak v této životní fázi budu vypadat já a tiše doufám, že ne podobně. Ano, zvratů a odhalení bylo postupem času více než dost, ale třeba je to na partu třicátníků / čtyřicátníků tak akorát... Velice se mi líbila (závěrečná) myšlenka s úplňkem, ač mi chvíli trvalo, než jsem ji pochopil - aneb co jsme si, to jsme si, terazky se vraťme k našim ulhaným životům... 90% ()
Vzpomněl jsem si na dialog se sitcomu Black Books: "Pamatuješ si, kdo na té večeři všechno byl?" "Nevím. On a nějací jeho známí. Takovej ten typ lidí, co se dokáže šest hodin bavit o salátu." Čímž nepřímo vystihl problém Naprostých cizinců. Ty postavy mi byly naprosto ukradené. Krom jediné světlé výjimky jde jen o nezáživný sraz pokrytců z italské vyšší střední třídy, jejichž standardními tématy je jídlo, pití, dovolená, zdraví a vztahy ostatních. Co se pak těmto dvounohým katalogům ELLE přihodí jako důsledek jejich vlastní znuděnosti a rozežranosti je srdečně jedno. Co taky s nimi. Navíc je to celé naprostá divadelní hra, kde filmový formát nepřináší naprosto nic navíc. Za opravdovou trpkou tragikomedií, která umí formálně pracovat s omezeným prostorem jednoho bytu, bych vás spíš rád pozval na párty k Hajduovým v Rodinném štěstí. ()
V jednoduchosti je krása. Postavy se domluví na menším sociálním experimentu, a ten se rozvine v naprostý konverzační masakr. A nutno podotknout, že hodně zábavný! Ano, je to více méně předvídatelné, protože co jiného očekávat z praní špinavého prádla na veřejnosti? Avšak dle mého je film tak dobře napsaný, že v každém momentu působí lidsky - sice absurdně, ale lidsky, nikoli vykonstruovaně. 8/10 ()
Uh oh, ze začátku to vypadá na feel good konverzačku pár dávných přátel a jejich partnerek nad domácí italskou večeří, ale ten na první pohled zábavný nápad sdílet s ostatními svá elektronická tajemství se samozřejmě zvrátí. A je radost to sledovat. Postavy jsou napsané a zahrané skvěle, vůbec se nebojte toho, že film je italský. Hrdinové totiž řeší nadčasová témata překračující hranice. Novinkou tu je právě téma našich smartphonů, ve kterých se může ukrývat celá řada nepěkných věcí. Za mě je obrovskou výhodou, že film diváka donutí se zamyslet nad tím, jak dokonalou masku máme všichni nasazenou. ()
Na tuto mezinárodně veleúspěšnou komedii z posledních let mě nalákalo nejvíc asi zjištění, že Naprostí cizinci se za pouhých 6 let dočkali již minimálně 15ti remaků z nejrůznějších zemí od Mexika, přes Norsko, Maďarsko, Rusko (kde vznikly dokonce již 2 verze!) až po Vietnam nebo Čínu, což činí samotný film naprostým unikátem a doposud ojedinělým fenoménem v kinematografii. Aktuálně vstupuje do kin česko-slovenská verze a tak jsem se rozhodl podívat na původní italský snímek, kterým to všechno začalo. Čekalo mě velmi příjemné překvapení ze zdařilé konverzační hry ze současnosti, která se pohybovala mezi komedií i dramatem a ve svém námětu trefně využila již dlouhou dobu aktuální fenomén mobilů a stále se zvyšující lidské závislosti na nich. Přestože některá vyústění šlo snadno předvídat a samotný počet zvratů na uvěřitelnosti příliš nedodával (spíše naopak), musím říct, že jsem si tenhle příjemně nenáročný kousek dost užil, hodně se pobavil a zároveň ocenil i hlavní poselství. Akorát se obávám, že kdybych se takového večírku reálně zúčastnil taky, asi by dost hrozilo, že buď bych si mobil na neformální setkání nedaleko od domova snad ani vůbec nevzal, příp. bych si na něm zase zapomněl zpátky zapnout zvuk nebo s mojí minimální komunikaci přes mobil by nezazvonil téměř vůbec. :o) Nicméně nápad s mobily na stole s veřejným čtením veškerých příchozích zpráv a hlasitého odposlechu všech hovorů je vážně za všechny drobné a určitě by se dal rozvíjet i v nejrůznějších variacích ještě mnohokrát, čehož by v těch případných remacích z různých krajín šlo využít. O to víc mi přijde škoda, když jsem díky zdejším komentářům zjistil, že ty další verze mají jenom doslova kopírovat děj z italského originálu včetně řady stejných dialogů a podle fotek i velmi podobně vypadajících herců! Ale to už je možná i záležitost licence s původním autorem a něco, do čeho my běžní diváci nevidíme... a také něco, co do hodnocení původního filmu počítat nechci a ani nepočítám. [75%] ()
Galéria (26)
Zaujímavosti (6)
- Celosvětová premiéra proběhla 2. února 2016 v Římě. (ČSFD)
- Stejnojmenná inscenace se hrála v březnu 2020 v Divadle Na Jizerce v režii Matěje Balcara. V hlavních rolích jsme mohli vidět Barboru Kodetovou, Ondřeje Kavana, Patricii Pagáčovou, Petra Vacka, Milana Šteindlera nebo Jana Řezníčka. (Saur.us)
- Inspirace pro napsání tohoto filmu vzešla ze skutečné události, kdy se kamarád režiséra Paola Genovese vyboural na motorce a jeho přítelkyně se musela postarat o jeho věci, nahlédla do jeho mobilu a zjistila, že svého dlouholetého přítele vůbec nezná. I když se pár rozešel, nakonec si údajně stejně k sobě našel cestu. (vyfuk)
Reklama