Úplní cudzinci

Večeře sedmi přátel, kde mobily vyložené na stůl symbolizují karty a aniž by musel přijet Billy the Puppet na tříkolce, tahle zpočátku nevinná hra se rázem mění ve hru o přežití (vztahů, přátelství).. Tragikomický rozměr dodává na realismu, nechybí břitký humor a když pomine „kouzlo zatmění“, přijde finále, které důvtipně vysvětí dosavadní konstrukt a přehnanou vyhrocenost. Tak u koho se sejdeme příště..? Co si budeme nalhávat, trocha té neupřímnosti dělá dobré přátele.. (08.12.2017)

Tak tento námet mám veľmi rád - uzavretá skupinka ľudí a tajomstvá medzi nimi, ktoré sa pomaly začnú vyplavovať na povrch... Navyše tento snímok v porovnaní napr. s filmom Carnage (2011) od R. Polanského ponúkol aj pridanú hodnotu, a síce úvahu o tom, ako veľmi a v akej miere sú už naše životy a komunikácia navzájom spojené s modernou technikou - bez telefónu ani na krok. Film o tom, čo sa môže stať, keď na jeden večer dovolíme svojim známym zdielať náš smartfón navzájom a tiež o tom, akoby to vyzeralo, keby sme na takúto nebezpečnú hru nepristúpili... Inak nezdá sa mi fér, keď niekto tvrdí, že tu na jeden večer bolo až príliš veľa konfliktov a tajomstiev, veľa sms a mailov.... A čo by ste chceli? Aby všetci pri tom stole celých 90 minút len popíjali víno, napchávali sa a nezáväzne klebetili? No to by potom teda už len bola zábava! A na druhú stranu prečo nie, šťastie aj smola majú niekedy čudnú tvár a ukážu sa práve vtedy, keď nám to najmenej vyhovuje, hlavne tá smola. Slušný nadpriemer. 80/100 (27.06.2017)

Hodně slušně promyšlený film, kde mi vlastně vadí, že zůstal nakonec na povrchu, protože řeší jen zálety a sex a pocity gaye. Natočené je to velmi dobře a zahrané ještě líp, to zatmění Měsíce tomu dodává jakousi mystickou atmosféru, ale přece jen jsem nakonec čekal, že třeba manželka najde v mobilu manžela smsky od jeho sestry, aby se rozvedl a žil svůj život, protože takhle je deptán. Doufal jsem, že něco takového se vyvine u linie plastického chirurga, který jediný našel jakýsi vnitřní klid, ale zase je to jen poloviční - když bude on pořád ustupovat, tak se nakonec ocitne v koutě a nebude sám sebou. Tyhle drobnosti mne celou dobu dráždily, že šly podat daleko líp, promyšleněji, do hloubky. Líbil se mi konec, kde všichni dělají, jako by se nic nestalo. Připomnělo mi to knížku od Agathy Christie Já nebyl u tebe, když začínalo jaro, kde hlavní hrdinka zůstane sama v poušti, musí přemýšlet o sobě a svém životě, přijde na to, co dělá špatně, je odhodlaná vše napravit, ale jen přijde domů, vjede do starých kolejí a ta odhodlanost ji opustí a na své prozření z fleku zapomene. Holt člověk nerad dělá změny, i když je mu to ke škodě. A taky se mi líbila ta přehlídka jídel - ti herci museli být pěkně nafutrovaní, pečené dýně, sekaná, zapečené noky, hromady vína, ufff... (02.04.2024)

Takhle dobrou konverzačku jsem už hodně dlouho neviděl. Hodně lidí to tady srovnává se Jménem nebo s Bohem masakru, ale ani u jednoho z těch filmů se mi nelíbil konec. U prvního je násilně naroubovanej happy end a druhej nekončí vlastně nijak. Tady právě ty poslední cca 3 minuty rozhodly o pátý hvězdě. Jako drobnou vadu na kráse bych viděl, že ze začátku jsem měl trochu zmatek v postavách. Padá tam hodně jmen a navíc se tam mluví i o dalších osobách, který ani ve filmu nejsou, a já jsem se v tom dost ztrácel. Pak jsem se na film podíval za pár dní znovu a už jsem se bez problémů orientoval. Jinak koukám, že svou verzi už stihli natočit Němci, Turci, Korejci a já nevim, kdo všechno ještě. Tak doufám, že se to tady v ČR nebude točit ve verzi ubrečená komedie s Liškou, Wilhelmovou a Geislerovou v hlavních rolích. (27.04.2020)

„Proč jsme dali Brunovi jméno Bruno?“ - „Co?“ - „Můj otec je Amedeo, tvůj Ennio. Jak jsme přišli na Bruna? Tobě se to líbí?“ - „Chceš to řešit po 10 letech?“ Zaujal Vás film Jméno (2012)? Pak doporučuju jeho italskou verzi, Naprosté cizince. Nejde o vykrádání, Italové mají svá odhalení, kupení se náhod a čím dál hustější atmosféru. V úvodu samé fórky, úsměvy, pak začne „hra“…a divák je v pozici zlomyslného hosta, který ovšem na rozdíl od aktérů nemusí mít mobil na stole, a tak na něj nic nebouchne. Já se škodolibě smál po většinu filmu a ani trochu se za to nestydím, protože jde o konverzačku s brilantními dialogy, výbornou chemií mezi postavami a vzrůstajícím dusnem. A přestože závěr již tak podařený není a nadsázka v podobě koncentrace průserů je dosti vysoká, bavil jsem se ještě víc než u Jména, proto nakonec dám slabších 5*. „Jestli spolu mluvíte 30 minut denně, jsi zamilovaný.“ - „Co když spolu mluvíme 60 minut?“ - „Pak jsi hodně zamilovaný.“ - „Když spolu mluvit přestanete, znamená to, že jsi ženatý." (09.12.2017)