Na streche

Mádl má před sebou ještě kus cesty. Po jeho skvělé přijaté prvotině působí Na střeše jako krok zpět. Někdo zřejmě chtěl za málo peněz hodně muziky, když je takový talent, ale tak to samozřejmě nefunguje. Má to pár silných momentů, ale dialogy, na kterých to celé stojí, nejsou tak působivé, jak si možná všichni slibovali. (09.03.2020)

Špatné to není, Mádl je zajímavý režisér, nepřipadne mi, že by se taková věc nemohla stát, těch (pár dní?) by to rozhodně vydrželo, ale spousta situací bylo nahozených povrchně (Ryparova komunistická minulost), či nelogicky (Rypar se zbavuje policajtů). Občas také nastoupila nuda. Ale oceňuju, že snímek nedořekl vše do konce, divák si tak může domýšlet i ten nejrealističtější konec, jakého je schopen. (12.02.2019)

Protože ve mně už před lety Mádlova režijní prvotina vyvolala dojem, že ten kluk má prostě talent, ať si o něm myslí kdo chce co chce, bylo mi v podstatě jasné, že i Na střeše bude dobrý film, což jsem si více méně potvrdil. S takovým obsazením nešlo šlápnout vedle - Alois Švehlík je herecký bůh a i ten Vietnamec po jeho boku byl herecky skvělý (z obsazení mi tam vadila asi jen Mary Bartalos, která mi přijde velmi nehezká a herecky zcela nezajímavá). Dějově mě to hodně bavilo, místy mi to přišlo příjemně vtipné, a byl jsem zvědavý, jak to celé dopadne. Závěrečné rozuzlení mě trochu zklamalo a asi by se mi líbilo, aby to skončilo jinak, a navíc se člověk neubrání dojmu, že je to vykrádačka Gran Torino, což je názor, který je zde zastoupený do omrzení tak často, až je mi trapné se k němu hlásit též, ale prostě nejde jinak, a ta dle mého názoru nepůvodnost námětu je pro mě nakonec hlavním důvodem, proč nejdu s hodnocením výš. Btw. pokud se z filmů o česko-vietnamských vztazích stává nový trend (?), pak Mádl na celé čáře překonal Miss Hanoi, na kterou jsem si u toho vzpomněl. (14.09.2021)

V podstatě dva lidské protipóly sdílející komorní mikrosvět bytu a okolí jednoho pražského činžáku. Mádl ví přesně, co a proč točí, k jakému pocitu chce diváka dovést i že to musí udělat bez okatého nátlaku, na nejtěžší spirále od smíchu k slzám a zpět. Mádl coby pravý filmař nedohrává situace takříkajíc do mrtě. Mezi dvěma muži je zeď. Učí se dělit o společný prostor, protože – ač to oba neradi přiznávají – navzájem se potřebují. Jsou to drobné střípky, čiré a výmluvné, z nichž se rodí křehká stavba vzájemné důvěry, aniž by použil jediný záběr navíc. Divácky nejvstřícnější, protože nejvtipnější je střední část, kdy tandem přes výuku češtiny, nákupy, vaření a šachy dospěje k experimentálním námluvám. Nenásilně pozitivní příběh vrcholí dvojitým zvratem. Prostřihy z dětství působí nadbytečně, nicméně poselství snímku Na střeše zůstává funkční: i rodinu si člověk může vybrat. (29.12.2019)

Mám pro klan Švehlíků slabost, výborní herci, dobře se na ně kouká a ještě lépe poslouchá, hlasové charisma ani jednomu z nich nelze upřít. No a je-li Jiří Mádl "za" a ne "před", nemám problém. Na střeše je mýma očima kouzelná pohádka o dobru s růžovými lístky, které zas jednou po právu zvítězí nad zlem a od toho se odvíjí mé shovívavé hodnocení, bylo mi potěšením. (07.09.2019)