Ignoranti

Zcela bez výhrad souhlasím s Kleopatrou, je to vážně škoda :-) Velmi zvláštní film o ztrátě manžela, zdrcujícím poznání a neuvěřitelném nalezení nových přátel a snad i platonické lásky tam, kde by to absolutně nikdo nečekal a málokdo pochopil. Název Nevědomé víly je úžasný a hudba byla též... Skvělé. (01.08.2014)

. „Co není správné? Lhát těm, které milujeme? Ale co když jim řekneš pravdu a oni tě milovat přestanou? “ Ještě v noci žije Antonie bezproblémový a spokojený život vedle báječného muže a druhý den je vdovou. A než se stihne vzpamatovat z prvotního šoku zjišťuje, že její manželství nebylo zdaleka tak ideální, jak se domnívala. S někým se sedm let dělila o lásku svého muže. Bolest vystřídá rozhořčení. S kým, je další překvapení. „ Musím vědět, co mezi vámi bylo. Musím to pochopit“. Při hledání odpovědí nalézá Antonie zvláštní souznění ve společnosti, kde se cítil šťastný i její manžel. Nemůžu si pomoct, ale příběh mi přišel, alespoň z mého pohledu, tak málo pravděpodobný a k tomu tolik vzletných vět (obzvlášť druhá polovina), že víc než 3 * nedám. (10.06.2006)

Mnohdy si jen namlouváme že dobře známe své blízké, ale kdo skutečně jsou, to nám uniká. Hrdinka filmu Le Fate Ignoranti, Antonia, se až po smrti svého manžela dozvídá, kdo vlastně byl muž, kterého milovala a vedle kterého žila patnáct let. Snímek zkoumá, zda je správné lhát těm, které milujeme, za cenu, že s vědomím pravdy by nás oni milovat přestali. Také nám ostatním pomáhá vžít se do životů minorit v našem okolí, zejména té homosexuální. To byl také zřejmě účel tohoto filmu, přiblížit tento dnes již všední svět těm druhým, často nezasvěceným. Přesto myslím, že jsou lepší filmy, zabývající se vzdorem gayů vůči neohleduplnosti a zaslepenosti okolí, například film Before Night Falls, biografický film Juliana Schnabela o kubánském spisovateli Reinaldu Arenasovi, pronásledovaném kvůli své orientaci totalitním režimem na Kubě. Po technické stránce je Le Fate Ignoranti trochu nevyvážený film. Musím pochválit povedenou hudbu. Herecké výkony byly až na občasné světlé chvilky Margherity Buy a Stefana Accorsiho nepřesvědčivé. Film působí celkově poněkud neupřímně, což částečně vyvažuje zručná režie a několik světlých okamžiků ve scénáři (Hikmetovy básně, nerozbitá sklenka). Film není ničím provokativní, pokud jste tedy alespoň trochu tolerantní člověk, a citlivému divákovi může mnohé říct. Mě Le Fate Ignoranti zaujal a nebojím se ho doporučit. (28.12.2005)

Ze 106 minut jsem udělala 3 hodiny. Některé pasáže jsem si musela pouštět pořád dokola. Víc než cokoliv jiného mě zaujal vztah Michela a Antonie. Konkrétně při náznaku, že Michele miloval vlastně Antonii, ale v mužském těle, tedy prostřednictvím Massima. Neuvěřitelná myšlenka. A vlastně to bylo prostoupeno celým filmem. Kniha v rudých deskách - sebrané dílo Hikmeta. Michele mluvil o tom, že to bylo poprvé, co kdy potkal někoho, kdo si tak považoval jeho oblíbeného básníka. To byla věc, která ho na Massimovi zaujala. Ale ta kniha byla pro Antonii a Massimo neměl nejmenší tušení o Hikmetově existenci. :o) Tohle byl jeden z nejsilnějších okamžiků filmu. Film byl vlastně prostoupen mnoha příběhy, které se stávají jen opravdu zřídka a opravdu jen velice málo lidem. Například Ernestova láska k Emanuelovi: "Chtěl jsem ho úplně. I jeho nemoc." Neuvěřitelné. A další zajímavá postava - Emir s jeho přímostí, která je jeho výhodou i nevýhodou. Jeho postava se příběhem jenom mihla, ale rozhodně nebyla zanedbatelná. A mohla bych pokračovat, co všechno na mě v Le fate ignoranti udělalo dojem. To už by ovšem nebyl komentář, ale regulérní disertačka. :o) (17.06.2013)

Viděla jsem lepší filmy o tématice sexuální odlišnosti. A viděla jsem dost filmů, kde člověk zjišťuje, že vůbec nezná nebo neznal člověka, který s ním sdílel život, stůl a postel. Ale způsob, jakým Víly dávají oboje dohromady, se mi líbí. Není to nic nápadného nebo dech ukrádajícího, ale čas vám to taky neukradne a možná vás i přinutí přemýšlet nad tím, kolik věcí je úplně jiných, než jakými se nám zdají být. Srovnávat to s Almodóvarovými a dalšími podobnými filmy zejména z románské kulturní oblasti mi nepřipadá šťastné, člověk se zcela zbytečně utopí v analýzách a srovnávání, zatímco má možnost snažit se spolu s hrdiny udržet se na hladině ve vlnobití pravdy a popření, přetvářky a touhy po štěstí, viny a smíření. (14.08.2007)