Sladké hry minulého leta

Láska=závislost, posedlost, vnitřní otroctví touhy, slabost, vyčerpanost, oddanost. To vše pociťují ženy, když lásce podlehnou, když se snaží být milovány a bez vděku. Do padnutí. Moc pěkný film. Zajímavé byly též poznatky na besedě pana režíséra. Herz prozrazoval věci, které by nikdo netušil... Aneb hlavní hrdinka byla nezkušená šedá myška a proto má ten film takové kouzlo! (10.09.2014)

Je to sice poetické, plné optimismu, radosti z naprosté volnosti, ale bohužel mě to nijak vnitřně nezasáhlo. S atmosférou volnosti by se dalo určitě lépe zapracovat a nejen spoléhat na to, že záběry od vody odrážející lesk slunečních paprsků oslní diváka natolik, aby víc prožil příběh party kamarádů užívajících si jedné pihovaté holky. V rok svého vzniku to byl určitě kontroverzní film, který každý nemusel zrovna přijmout, ale podle toho se film hodnotit nedá. Shodou okolností byl v ten samý rok natočen film Jurajem Jakubiskem s název Vtačkovia, siroty a blázni, který se v podstatě zabývá stejnou látkou, avšak zpracování je na úplně jiné úrovni. Výsledek je prostý: mým favoritem je jasně Jakubisko. (18.01.2009)

"To je vážka, to je motýl, to je muška. To je taková bláznivá muška .“  Tahle muška (v podání lehce frivolní Jany Plichtové) touží po slunci, a nejraději má lásku. Má "oči jako touha" a "vlasy jako vášeň", nemůžeme se proto divit, že se jí pětice mladých pánů (mj. Lasica se Satinským) neumí nabažit.... Převést povídku Guy de Maupassanta na barevný filmový pás se Juraji Herzovi povedlo náramně. Celé to působí hravě a smyslně zároveň, z některých scén má přitom člověk pocit, jako by se díval na nějaký impresionistický obraz. A když k tomu přidáme velmi přiléhavou "francouzskou" hudbu Štěpána Koníčka, je zaděláno na naprosto kouzelné pokoukáníčko. (28.11.2021)

No, to je prostě Herz. Nahá prsa a erotická scéna hned v prvních pěti minutách filmu. Dokonce i televizním. Óda na bezstarostnost a trochu i na mužskou naivní ješitnost. Ze začátku to vypadá, že je to o ničem, pak se to ale rozjede. Přemýšlím, jestli je film hrabalovský, nebo zda Hrabal bral inspiraci v Maupassantovi. Budu se muset poohlédnout po literární předloze. V jednom mě ale film utvrdil – více pihovatých zrzek do filmu! Výběr představitelky hlavní role je hned půl úspěchu filmu. (04.01.2013)

Už dávno jsem ocenila hravou poťouchlost Juraje Herze. Jenom mě mrzí, že vlastně nenatočil mnoho slovenských filmů. Tento televizní je mnohem víc maupassantsovský než ryze slovenský. Zůstavají tak jen Sladké starosti. Sladké hry minulého léta jsem viděla už dříve ale mnohem víc docenila až nyní. Příběh se zdá býti banálním, ale chytlavá muzika v impresionistickách barvách s krásnými kompozicemi Dodo Šimončiče je prostě chuťovčička. (22.09.2016)