Sladké hry minulého leta

Pro pracujícího člověka moderního věku je to nedívatelný až nepochopitelný film.Všichni dělaj hovno, jen žerou, chlastaj a šukaj. Kde na to berou? Proč jsou tam ty dlouhé pasáže s podřadnou hudbou? Připomnělo mi to hudbu pro chvíle pohody na stanici Praha. 1* dávám za impresionistickou kameru, 1* za sem tam povedený vtip od Lasici a Satinského. Asi 20 min jsem vydržel. (24.05.2018)

Láska=závislost, posedlost, vnitřní otroctví touhy, slabost, vyčerpanost, oddanost. To vše pociťují ženy, když lásce podlehnou, když se snaží být milovány a bez vděku. Do padnutí. Moc pěkný film. Zajímavé byly též poznatky na besedě pana režíséra. Herz prozrazoval věci, které by nikdo netušil... Aneb hlavní hrdinka byla nezkušená šedá myška a proto má ten film takové kouzlo! (10.09.2014)

Sladká televizní blbina, která těží především z osoby Jany Plichtové, která je vzhledem i projevem naprosto výjimečná. Osobně se vůbec nedivím, že parta neumětelských svůdníků-alkoholiků je z ní celá pryč, protože z herečky vyzařuje omamné mládí a erotično. Zbytek filmu je impresivní (impresionistická) koláž s četnými odkazy (Manetova Snídaně v trávě) a náladami, které drží pohromadě zejména díky poměrně krátké stopáži. (18.01.2009)

Televizní adaptace Maupassantovy povídky Muška. Hravý příběh pěti bohémů z konce 19. století, kteří před každodenností přízemní měšťácké společnosti utíkají na chatu v přírodě u řeky. Spolu s mladou pradlenou, kterou všichni svorně milují, se věnují hlavně zábavě, vínu, projížďkám na loďce, milování a čisté radosti. Film je stylizovaný jako impresionistické malby a obzvlášť kamera je výborná (ve scéně v prádelně využil Jozef Dodo Šimončič dokonce 360 stupňovou otočku! a oprávněně dostal cenu za kameru na festivalu v Monte Carlu). Hravý film, který neřeší žádné velké světové problémy, ale zabývá se tím nejjednodušším a nejdůležitějším v lidském životě… (13.11.2007)

Poetika bezstarostných dní srší celým filmom, radosť a čistota je však v kontraste s morálkou, ktorú nikto ani nerieši. O všetkom vypovedá dokonalým sposobom posledná scéna. Guy de Maupassant ako žil tak aj písal, takže sa niet čomu diviť. Juraj Herz mal po Spalovači poriadne problémy, tak pod bratislavskou televíznou záštitou natočil čarovne krásny impresionisticky farebný príbeh hodný povšimnutia. Sám sa divím, že ma toľké roky obchádzal... (03.10.2016)