Petrolejové lampy

Herzovi se podařilo vystihnout svět secese bez tradiční škrobenosti a nostalgie - spíše ji pojímá jako povrchní pozlátko a manýru, nedokonale zakrývající špínu, pudovost a antiromantický pragmatismus. S rozsáhlého románu se mu podařilo vytvořit soudržný film, jenž jasně vyjadřuje základní myšlenky a v závěru velmi výstižně a emotivně vyjadřuje cit zlomené hrdinky. Umění filmové zkratky je zde bravurní, až někdy zamrzí přílišný spád a střízlivá snaha nenechat se příliš unášet situacemi - řada by si určitě zasloužila více rozehrát (včetně kontextu maloměsta, jež je po úvodní části odsunut silně do pozadí). Bohužel filmová stopáž je neúprosná a Herzova neúprosnost je i znakem režisérského umu. Rozhodně se nedá mluvit o "nedovařeném" díle, to by byla velkolepá urážka vzhledem k nádherné a přitom velmi funkční kameře, Fišerově nadpozemské hudbě, která dosahuje svého vrcholu v závěru, jež se obejde takřka beze slov a především k hereckým výkonům ústředníhu dua, které i v krátkých scénách berou dech nejdrobnějšími nuancemi a proměnami a nezaslouží si nic než absolutorium. (25.02.2008)

"Jistě chápete, že jako muž přísně zásadový nemohu dovolit ani své ani vaší slabosti, aby činila mou toleranci nadbytečnou. Žádám jasnou odpověď. Jste ochotna kajícně přiznat svůj omyl, omluvit se za přestupek proti přirozené poslušnosti a uznat, že váš klobouk je hnusný? Ba vrcholně hnusný a nestydatý a že už jej nikdy nevezmete na hlavu?" Čepek je démon. Že je Janžurová výborná herečka, jsem věděl už dlouho, nikdy jsem ji ale nepovažoval za hezkou herečku. Až Petrolejové lampy mi ukázaly, že je to i hezká, opravdu hezká herečka. A ten film je hnusný. Dobrý, ale hnusný. Nemám z něj vůbec dobrý pocit. A to pravděpodobně bylo jeho záměrem. Normálně vám vezme chuť do života. Což asi záměrem nebylo, ale je to prostě tak. (26.06.2013)

Juraj Herz nabídl výborně napsanou roli Ivě Janžurové, a ta se mu odvděčila perfektním hereckým výkonem. V druhé polovině sice na sebe strhává pozornost do té doby filmem pouze procházející Petr Čepek, ale o jeho postavě tento příběh naštěstí není. On je jen jednou z drobných překážek na cestě, která zřejmě žádný happy-end mít nebude. (26.08.2012)

Český pandán k filmu KRÁSNÝ ANTONIO si všímá alternativního problému mužnosti: pohlavní choroby. Prudérní doba nesměla mluvit o "neslušných věcech" intimního života. V praxi to vedlo k značnému rozšíření pohlavních nemocí, frigidity nejenom ženské a častému výskytu psychických deformací, jež byly o to destruktivnější, oč více byly skrývány. Postup pohlavní nemoci mužské postavy a tragédie postavy ženské, jež není s to naplnit svůj přirozený mateřský úděl, tvoří hlavní osu LAMP. A stupně, zlomky stupňů, zlomky zlomů těchto stupňů ji dotvářejí. Zhruba tak se dá popsat anatomie tohoto fatálního procesu rozkladu a postupného zmaru. Přidáme-li k tomu dva fascinující herecké výkony v titulních postavách, dotváříme velmi volně pojatý výčet předností filmu, který své literární předloze určitě ostudu neudělal. I tabu mohou být přitažlivá, i bolestné momenty dokážou přitáhnout a zaujmout. (05.11.2007)

Průměrnou a místy nezáživnou první polovinou, vytahuje velmi kvalitní a depresivní druhá polovina. Z celého filmu je cítit maloměstská atmosféra plná přetvářek a nepochopení. Petr Čepek předvádí další ze svých hereckých koncertů a opět poukázal, že byl jedním z nejlepších českých herců. Zdatně mu sekunduje Iva Janžurová, která předvádí nadstandartní výkon. Jeden z nejlepších filmů Juraje Herze. Za ďábelský smích Petra Čepka dávám čtyři hvězdičky (17.01.2008)