Z Paríža do Paríža

Již tradiční zástupce subžánru sentimentální válečné drama na téma holocaust, velmi pěkně natočený, ale až příliš idylický film... Christian Duguay je schopný a nadaný režisér, ale samotný příběh je tak silný, že mu ten tvůrčí emoční kalkul a hraní na city škodí...je to sice pochopitelný tah, zvláště v kombinaci se zvoleným rastrem vyprávění z pohledu dětského hrdiny, ale té poetiky bylo na můj divácký vkus příliš... Pěkná kamera Christophe Graillota a záměrné tónování barev, v němž převládají ty teplé, ten pokus o proslunění a charakter ,,letního příběhu" mi příliš nekoresponduje s šedavou dobou té nejhorší éry v moderních evropských dějinách... PS: Letos se v daném subžánru urodilo, film s velmi podobným rastrem je i náš koprodukční Úkryt v zoo... (25.07.2017)

„Jsi můj brácha. Klidně tě ponesu až na konec světa.“ No jasně. Předvídatelnosti, tvé jméno je v námětu. Příběh, který nejvíc vystihuje slovo – klasický. Je jako suvenýry ve skleněné vitríně minulosti: je tu rodina, zásady, válka, dětství, nebezpečí, hodnoty, dojetí, odvaha, lidství, krutost, naděje… vlastně nezáleží na tom, jak je uspořádáte, vypadají spolu hezky a patří k sobě. Postavené na dečce dramatu, potřené leštěnkou napětí a místy vyšisované od klišé. A ať děláte, co děláte, vždycky se k nim dostane prach klišé. (21.08.2018)

Neexistuje válečná reparace, která by dětem nahradila to, že musely předčasně dospět.. Duguay citlivě a nikterak okázale o rodinném a sourozeneckém poutu utuženém těžkými časy, nicméně na tohle silné téma mám o něco vyšší požadavky ohledně formy i emoční ryzosti. Drobná role Christiana Claviera v mých očích znamená jeho další rehabilitaci za tu smrdutou kreaturu v Návštěvnících.. (06.02.2020)

V časoch takého Saulovho syna pôsobí Z Paríža do Paríža ako značne retro kúsok, ktorý sa ale nehanbí za svoju sentimentalitu, klasické rozprávanie alebo vlezlú hudbu. To by mi ani tak nevadilo, ak by tento košatý príbeh, hodný jednej seriálovej sezóny, nebol prerozprávaný ako z rýchlika. Občas som sa strácal v tom, kde sa zrazu postavy ocitli a prečo sú práve s tým, s kým zrazu sú a pred minútou ešte neboli. Ale je možné, že je to čisto iba môj problém a súvisí so sústredenosťou. Kažopádne pozerateľné, vyhýbajúce sa drásavým scénam, len netreba očakávať žiaden art, prípadne svojský, autorský pohľad na udalosti druhej svetovej vojny. (07.05.2019)

Poetika, nádherně natočené exteriéry Francie, letní atmosféra... Duguay režíruje a vede herce dobře, celkové filmařské stránce nelze téměř nic vytknout a do kina se vyplatí jít. Pojetí je jednodušší, válka taková pohodička nebyla, takže až na několik scén, které jí dávají sice hodně připomenout, je to spíš dobrodružně klukovský rodinný film. Ale fakt pěkný. 80 % (10.06.2017)