Z Paríža do Paríža

Film to sice nebyl špatný, ale už jsem na stejné téma viděl pár lepších kousků. Navíc jsem se nemohl celou dobu zbavit pocitu, že už jsem musel vidět něco podobného a přišel jsem na to, že mi snímek připadá jako fúze filmů Smrt krásných srnců a Musíme si pomáhat. Nenudil jsem se sice, ale vlnu nadšení jsem také nepocítil. (22.01.2018)

Film "Z Paříže do Paříže" je nenápadným filmem s dějem zasazeným do II. světové války a zabývá se konečnou rasovou otázkou z trošku jiné strany, než jsme zvyklí.. Hlavní postavy jsou dva kluci-bratři, které spíše než politické dění zajímají samozřejmě klukoviny.. Příběh zachycuje pozvolné rozpínání fašištů, odstřižení Židů od společnosti (hvězda, oddělená výuka, rasově rozdělené obchody a služby aj.), útěk za hranice, skrývání až na samotný konec války.. Jde spíše o ukázku chlapectví a bratrského pouta v době "temna" než o krvavé záběry a krutost koncentračních táborů.. Děj se odehrává především ve Francii a Itálii.. Bylo to fajn, avšak znám na podobné téma silnější filmy, z tohohle mi moc husí kůže nenaskočilo.. (07.11.2017)

Již tradiční zástupce subžánru sentimentální válečné drama na téma holocaust, velmi pěkně natočený, ale až příliš idylický film... Christian Duguay je schopný a nadaný režisér, ale samotný příběh je tak silný, že mu ten tvůrčí emoční kalkul a hraní na city škodí...je to sice pochopitelný tah, zvláště v kombinaci se zvoleným rastrem vyprávění z pohledu dětského hrdiny, ale té poetiky bylo na můj divácký vkus příliš... Pěkná kamera Christophe Graillota a záměrné tónování barev, v němž převládají ty teplé, ten pokus o proslunění a charakter ,,letního příběhu" mi příliš nekoresponduje s šedavou dobou té nejhorší éry v moderních evropských dějinách... PS: Letos se v daném subžánru urodilo, film s velmi podobným rastrem je i náš koprodukční Úkryt v zoo... (25.07.2017)

„Jsi můj brácha. Klidně tě ponesu až na konec světa.“ No jasně. Předvídatelnosti, tvé jméno je v námětu. Příběh, který nejvíc vystihuje slovo – klasický. Je jako suvenýry ve skleněné vitríně minulosti: je tu rodina, zásady, válka, dětství, nebezpečí, hodnoty, dojetí, odvaha, lidství, krutost, naděje… vlastně nezáleží na tom, jak je uspořádáte, vypadají spolu hezky a patří k sobě. Postavené na dečce dramatu, potřené leštěnkou napětí a místy vyšisované od klišé. A ať děláte, co děláte, vždycky se k nim dostane prach klišé. (21.08.2018)

Film je to opravdu pěkný,emocionální, dojemný v některých momentech spíš dobrodružný než válečný. Na druhou stranu jsou některé scény zbytečně naivní. To by mi však ani tak moc nevadilo, ale poslední dobou už příliš neslyším na neustálé omílání Židovského utrpení za války. Když vezmu v potaz, že Slovanů padlo za druhé světové války pětinásobně víc než židů, vypadá to, že západní svět účelově opomíjí fakt, že zdaleka největší ztráty na životech utrpělo právě Slovanské obyvatelstvo. Tyto informace však v současnosti není zrovna populární ani politicky korektní si nějak zvlášť připomínat či s nimi dokonce seznamovat mladší generace. Konstatováním tohoto faktu samozřejmě nechci nikterak snižovat špatnost židovského holokaustu, jen mi to už připadá jako hodně ohraná písnička a tudíž i veliký nepoměr v počtu natočených filmů s touto tématikou. (14.10.2017)