Morgiana

Už úvod filmu nám naznačuje jeho ponurú a mysterióznu atmosféru – pohreb otca dvoch tak rozdielnych sestier, ich rozdelí ešte viac. Jedna i druhá sestra predstavujú výrazné charakterové typy. Sú ako oheň a voda. Viktória ako oheň, ktorý nakoniec dokáže zahasiť voda Klára. S nástupom Viktórie na scénu zaznieva tajomná, až strašidelná hudba organu, ktorá je veľmi výrazná rovnako ako aj postava, ktorú sprevádza. Naopak pri Kláre hrá hudba vždy veľmi jemná, je príjemná a krásna rovnako ako ona. Tento film sa nesie v duchu protikladov, či už po stránke zvuku - hudby alebo kontrastnosti hlavných postáv - sestier. Výtvarná stránka filmu spolu s kulisami je taktiež veľmi výrazná. Honosné sú sídla sestier, Klárina záhrada, šperky… Kostýmy a ich farby vystihujú povahy a svedomie svojich nositeľov. Viktória ako čierna vdova, s výrazným líčením a Klára krásna ako ruža, vždy veselá, usmiata v bielych šatách. Čierna ako symbol smrti, biela ako farba nevinnosti a života. Viktória je postava mysteriózna – nevieme, čo od nej môžeme čakať, je nevyspytateľná, plná rozporov. Raz ňou zmieta nenávisť, potom výčitky svedomia. *SPOILER Keď podá sestre jed, chce zistiť jeho účinky. Jej milovaná mačka Morgiana má však, nanešťastie, pre Viky rovnaké príznaky ako jej sestra.* Zaujímavý je pohľad kamery akoby z perspektívy Morgiany. Až na pár momentov kamera takmer nikdy nesníma obe sestry naraz alebo tvárou k divákovi - *SPOILER (keď Viky príde do Klárinej izby, sedí za stolom a Klára je vajíčka, vidíme obom sestrám do tváre - vtedy naleje Viky Kláre jed).* Film Morgiana je expresívny, výrazný a pôsobivý. Nesie v sebe dramatickú až hororovú náladu. *SPOILER pokus o vraždu ženy, ktorá jej predá jed atď.* S ďalším výrazným prvkom, s ktorým sa tu pracuje je zrkadlo. O zrkadle sa hovorí ako prechodnej bráne, je záhadné, nevysvetliteľné a nie vždy sme si 100% istý tým, čo v ňom vidíme a akú skutočnosť nám odráža. Táto skutočnosť môže byť pokrivená, utajená. * SPOILER Klára na okamih zazrie Viky v zrkadle, ako jej nalieva jed do pitia. Je to iba sekunda, no táto scéna sa vo filme opakuje viacero krát. Keď je Klára na tom zdravotne zle, má „vidiny“ ako jej Viky podáva tento jed a vždy ju vidí v zrkadle.* Viky je vtedy v červenom kolorite. Klára ma po vypití jedu halucinácie. Tie majú akúsi snovú formu. Aj niektoré scény majú podobné snové podanie - v krvavočervených šatách napokon vidí Klára samu seba, znova len ako odraz v zrkadle. Je to skutočnosť alebo len vidina? “ten pruvan mne jednou zabije.” poznamenáva Viky, *SPOILER a táto veta akoby predznamenáva jej osud - obesí sa. Parodoxným a prekvapivým koncom je, že je to v podstate happy end, aj keď trochu morbídny. Dobro zvíťazí nad zlom, a “princ” - vojak si berie “princeznú” - Kláru.* (10.11.2015)

Zajímavé je, že tento film je dobrý, přestože jej režisér Herz nesměl natočit podle svého. Ústřední dramaturg FSB Toman mu totiž zakázal natočit jeho poslední třetinu v tom smyslu, že hrdinka byla ve skutečnosti jen jedna. Herz film pak už dotočil bez zájmu a bral ho jenom jako takové cvičení. (11.10.2016)

Asi po piatich minútach som akosi prestal registrovať, že obidve hlavné postavy hrá tá istá herečka. Ivu Janžurovú som poznal len z jej komediálnych rolí, takže toto bol jednoducho šok. Takto zvládnuť vážnu dvojrolu (dokonca aj tretiu minirolu), to je na Oscara. Zub času sa už na tomto filme trochu podpísal, ale ináč chvalabohu, ak by napätie stále stúpalo bez hluchších miest, ku koncu by to bolo už na infarkt. (13.02.2017)

Film mě nadchnul. Především hereckým výkonem Ivy Janžurové, hudbou a atmosférou. Vzbuzuje ve mně myšlenku, jak ti, kteří se snaží uškodit ostatním, mnohdy tím škodí neméně sami sobě. Souhlasím s ostatními komentáři, že mnohý divák (nevím, zda všichni) více cítí a strachuje se o osud "zlé" sestry. Nedokážu se tak docela vcítit do skutečné ženy, o níž nikdo nestojí, která se cítí méněcenná, ošklivá, ostatními přehlížená či opovržená. Vsadím se však, že ženy, které se takhle někdy cítí, určitě z filmu vnímají tu hlodající bolest (kterou Iva Janžurová umí vyjádřit jediným pohledem nebo chmurným falešným zachichotáním), ze které zlé činy sestry "Morgiany" pocházejí. Vím, že to je jméno kočky, ale podle mě sedí mnohem více té postavě. Stejně obě působí stejným dojmem. Jako čarodějnice, která je někdy člověkem, někdy kočkou. Pohleďte do jejích očí. Do těch krásných krutých očí... (22.01.2023)

Hodně nezvyklý film, taková pohádka pro dospělé se zvláštní poetikou, originálními záběry a skvělým hereckým výkonem Ivy Janžurové v hlavní dvojroli. Napínavý příběh s překvapivým rozuzlením. (28.11.2023)

Podle mého názoru se jedná o jeden z nejlepších filmů vůbec. Skutečný herecký dvojkoncert dokonalé Ivy Janžurové (všimněte si i její práce s hlasem a artikulací). Ale tím to zdaleka nekončí. Výborní jsou i Čepek, Abrhám a Nina Divíšková, která je zde pragmaticky perfektní. A tím to stále nekončí. Ta kamera! Celý vizuál! Atmosféra střídající slunné polohy s chorobností. Hudba Luboše Fišera! Herzova režie! Všechno superlativy. (18.08.2024)