Hedi

Paralela osobního života s arabským jarem. Vzpoura - ano, ale co pak? 1) Film ilustruje fakt, že Tunisko je někde na půlce cesty mezi Blízkým východem a Francií. 2) Spoiler. Je závěr demonstrací neschopnosti provést radikální řez nebo výrazem odpovědného jednání, protože útěk, jak známo, nic neřeší? 3) Zaujal mě zajímavý 26letý Majd Mastoura (Hedi). (04.08.2017)

Mladý muž, čo má 26, no vyzerá na 45 ročného gaya má veľké sny. No zatiaľ vie akurát tak kresliť komiksy a nechodí ani do roboty, ktorú má. No a staromódna matka ho núti do dohodnutého sobáša s jednou krásavicou. A fakt že pekná holka to je, no nechce mu pred svadbou dať nič. Za to druhá mu dá hneď a on sa zamiluje, hoci vyzerá ešte staršie než on. Pointou filmu je konflikt citov, ktoré musia ustúpiť v konzervatívnej spoločnosti tradíciám. Ale na to bolo treba vybrať iné postavy a iných hercov. Nejako to vymeniť, lebo Majdovi Mastourovi, hercovi i postave, sa nedá fandiť. Navyše záver bol taký slabý. Nevyhrotený. Hoci mohol byť. (19.12.2022)

Přesně jak píše Anderton. Celou dobu je tento film za tři hvězdy, ale závěrečné objetí přihodí tu čtvrtou. Hedi je mladý muž, kterému celý život předhazovali jeho staršího, dokonalého bratra a dávali mu najevo, že on je nula. Proto z něho vyrostl velmi introvertní člověk, který se nedokáže prosadit a nechá si celý život řídit svou dominantní matkou. Jednou je však z práce vyslán "do terénu" oslovovat nové klienty. To znamená do jiného, vzdáleného města. Tam po čase pozná mladou tanečnici Rym, a ta mu nadosmrti změní život. (31.08.2020)

U Hediho od začátku víte, co čekat. Zdánlivě osobní příběh mladého a konzervativně vychovaného muže, který se chce vymanit z vymezených kolejí, je jasně čitelnou alegorií na události Arabského jara. Skvělé je ovšem to, že na obou těchto rovinách (tedy příběhové i symbolické) film funguje a přenáší tak důležité poselství o stavu severoafrické společnosti. Koho to ovšem nezajímá, užije si i tak zajímavé melodrama. A rozpory mezi Hedim a jeho matkou fungují na tolika rovinách, až jsem fascinovaně sledoval, jak jednoduše a přirozeně lze zprostředkovat tolik emocí. Velká síla. (11.10.2016)

Po nedávném diváckém hitu Mustang je zde další film, který tematizuje problematiku předem domluvených sňatků - u nás už něco zcela nemyslitelného, na blízkém východě stále běžná realita. Tentokrát ovšem z mužského pohledu - za sebe bych k tomu měl mimochodem poznámku, že mi ta domluvená manželka přišla mnohem hezčí než ta tanečnice, ale každému co jeho jest. Pokud mohu soudit, ten film je velmi dobrá věc, která určitě stojí za to, aby ji člověk vydržel dokoukat do konce (spousta netrpělivých lidí v kině odešla předčasně, nelze se jim ovšem moc divit, protože ten film si vyloženě dává na čas, než se tam začne něco zajímavého dít). Nedělal bych si ale iluze, že má takový film v našich podmínkách šanci na nějaký větší divácký úspěch - té hrstce lidí, co na to vyrazí, by se to ale mohlo líbit, a osobně se také počítám ke spokojeným divákům, byť samotný závěr mi úplně nesednul. Druhé dějství na hotelu mi mimochodem připomnělo německý film Love Steaks, podobnost mezi oběma filmy je však malá, a jako referenční film se spíše nabízí slavné íránské drama Rozchod Nadera a Simin, které s filmem Hedi spojuje mj. můj údiv na tím, jaktože se tam v ulicích prohání téměř jen samé peugeoty (Hedi dokonce pro Peugeot pracuje) - v našich podmínkách by se jednalo o jasný product placement, v těch jejich je za tím spíš něco, co mi zatím uniká. (27.10.2016)