Kocúr Bob

Přátelství smažáka a zrzavého toulavého kocourka Boba na mě dojem neudělalo. Jejich pravdivý příběh se jistě jednou dostane i do britských čítanek, nicméně já jsem se z té scenáristické jednoduchosti až orosil. Film nečítá žádné herecké veličiny, odpudivou vizáž Luka Treadawaye kompenzoval jeho čtyřnohý parťák a dvounohá kočka Ruta Gedmintas. Kdo by také chtěl být režijně veden mužem, který zničil potenciál Šestého dne, pošlapal respekt Stalloneho ve Stůj, nebo vagína vytryskne a z bondovky udělal průměrný tv film. Tentokrát ale Roger Spottiswoode není na filmu tím nejhorším elementem, až na amatérské p.o.v. záběry z kočičí perspektivy, britské ostrovy nelehly popelem z jeho přítomnosti. Příběh je podáván úděsně zjednodušeně, zajímavého příliš nenabízí. Maník pořád smaží, ale zázraky se dějí a vyšle jasný signál Sámerovi a spol., že když se zatáhnou v sociálním bytě žaluzie a den i noc strávíte v křečích na podlaze i v posteli, má to simulovat absťák, další dny už jste ready a s kočkou na rameni si vás chtějí fotit. Takže pokud máte chuť sledovat retardované scenáristické kejkle a hroznou držku v hlavní roli, dejte si svá kritéria hodně nízko. A třeba těm dvěma při jejich pouličních pěveckých výstupech zamňoukáte do taktu. Ve výsledku to ničím neoslní. Upřímně, film byl hrozný už z traileru. 4/10 (04.08.2018)

Chodci se shlukují jako by kocour v duších lidí něco odemykal. Marně vzpomínám, jestli jsem už kdy viděl tak zvláštní spojení, téměř magické sblížení. Sny se uskutečňují. Přičtu-li k tomu všemu kytarové songy, a ozvláštňující uličky Londýna plné života. Moje očekávání naprosto splnilo. A můj žihanej kocour přitom spal stočený v křesle, aniž by měl ánung, oč tu běží. Tak určitě nebude náhodou, že buskerovi vždy do pouzdra nějaký obolus rád hodím. (18.04.2018)

Kočičí, milé, přátelské, nadějné, pravdivé, obyčejně nenáročné. Byl jednou takhle jeden týpek, co si léčil svůj dětský život drogama. Jako dospělý ale dostal chuť žít, a dostal šanci a byt. Jednou potkal ve svém bytě kocoura, oni se skámošili, brnkali spolu na kytáru vydělávali si na kočičí konzervy, dostali se ze závislosti a měli se fajně. Příběh to byl hezký, knížka taky nebyla zlá, a to je vše. Herecký Bobík byl teda mocinky krásný. "..přišel za tebou z nějakého důvodu.." (13.02.2017)

Už z prvních 10 minut jsem ten film milovala. Jsem kočkomil a přesně vím, jak ta stvoření umí dělat zázraky. Vím, jaké to je, když tu nejsou, a tak jsem sympatizovala a soucítila s Jamesem. Držela mu pěsti a fandila jim oběma. Cítila jsem z toho lásku a pochopení, a úplně mě to dojalo, až jsem si musela vzít do náruče tu svou malou bestii a dokoukat film s ní. (18.02.2017)

A Street Cat Named Bob je vlastně takové filmové pohlazení na duši, které dokazuje, že člověk se může vyhrabat i ze samotného dna a jediné, co k tomu potřebuje, je přátelství. Jednoduchý příběh s důležitým poselstvím rozhodně nepatří mezi žánrové velikány, ale jeho jednorázové zhlédnutí dokáže zpříjemnit den a obohatit vaši filmovou knihovnu o sympatický zážitek. Pro milovníky koček je to jasná záležitost stejně tak jako pro každého, kdo chce vypnout u milého příběhu, který ho nebude příliš emočně vydírat a dodá dobrou náladu. (21.12.2017)