Den pro mou lásku

Někde jsem četl,že tenhle film odmítlo před Herzem několik jiných režisérů.Chválabohu.V době kdy Herz zrovna nepatřil mezi vyvolené zarudlých bolševických zadků,tohle na něj tak nějak zbylo.Jemu se zrovna asi chtělo(protože když se panu Herzovi nechtělo,tak to na některých jeho filmech určitě poznáte) a on natočil Tohle.Silný příběh křehce podaný.(sranda je, že dobře natočený příběh se silným emočním nábojem si tu spousta jiných diváků plete s citovým vydíráním,-ne že by se tyhle ,,citovky"netočily,to ono zas jó,ale plést si kalkul s uměním,no prosím,je to ale jen a pouze jejich problém) (07.05.2009)

Když jsem film viděla před těmi mnoha lety (je možné, že už je to tak dlouho?), líbil se mi moc. A i teď se na něj ráda znovu podívám, i když celý vidět nemusím. Výborná Marta Vančurová, bohémské prostředí, zajímavě zařízený byt (nic takového v jiných našich filmech nebylo), silný příběh...A ani ten Harapes mi nijak nevadil. A hudba - Petr Hapka, záruka kvality. (Ještě bych dodala, že kameraman Jiří Macháně pochází z mého rodného města. Což mě těší.) (05.03.2024)

Československé dusivé psychologické drama popisující nezáviděníhodnou situaci mladých rodičů po smrti malé dcery. Čtyřletá Maruška náhle onemocní zákeřnou chorobou a po krátké hospitalizaci odejde z tohoto světa a pro zdrcené rodiče M. Vančurovou a V. Harapese to pochopitelně znamená nepředstavitelně silný duševní otřes. Komorní drama natočené podle scénáře M. Zinnerové má poněkud zvláštní filmovou stavbu, neboť k tragické události dojde v první třetině filmu a ve zbylé hodině šokovaný divák sleduje, jak nebozí rodiče tuto situaci zvládnou. Musím uznat, že pan režisér J. Herz byl v této části k divákům milosrdný, neboť si dovedu představit rozličné katastrofické scénáře, které by mohly za takové situace následovat. Režisér se však rozhodl zbytek filmu postavit na optimistické vlně a k tomu, že se manželé semkli k sobě a touží po dalším dítěti. Herecké výkony obou ústředních postav byly skvělé, více prostoru dostala paní Vančurová a velmi mě překvapila svým hlubokým niterním projevem. Co se týká pana Harapese, jeho postava namluvená F. Němcem se v počátku chovala nedisciplinovaně, neboť měla spoustu jiných zájmů než rodinu, fatální tragédie mu však pomohla určit si životní priority. Nedílnou součástí filmu je mrazivá a současně tklivá hudba P. Hapky, která dle mého názoru patří k tomu nejlepšímu, co tento skladatel vytvořil. Jednou z možností, jak uniknout tíživé prázdnotě po odchodu dcery, bylo pro M. Vančurovou návrat k její profesi fotografky. Při této příležitosti se u ní v ateliéru objevila početná skupina umělců, mezi nimiž bylo lze odhalit mnoho budoucích slavných tváří (J. Lábus, B. Poloczek, J. Synková, J. Satinský, K. Smyczek, a další). Těžko stravitelný film s něžným a poetickým názvem popisuje situaci, kterou žádný člověk nechce zažít. Díky umění režiséra Herze, který se specializoval na vyvolávání nepříjemných a děsivých pocitů u diváka, je tento film i umělecky na výši a mohu ho navzdory jeho mimořádně smutnému tématu  ocenit nadprůměrně. (26.05.2024)

Film od kterého jsem čekal víc. Je to nuda, která má své silné opory v hereckých představitelích. Nějak zvláště se k tomuto filmu nevracím. Pro někoho je to depresivní a smutný film. Může být, ale proč tedy více nudil než rozviřoval moje emoce. Jakoby Juraj Herz postavil jakousi neviditelnou a dostatečně tlustou stěnu, která bránila, aby se vypjaté a emocemi zmítané okamžiky nad ztrátou milované osoby, dostali až ke mně. 60% (20.01.2012)

Spočiatku obyčajný príbeh panelákovej rodiny s bežnými starosťami s prácou, školou a malými nezhodami. Ale nebol by to Herz, keby nemalo prísť extrémne psychické vypätie pri ťažkej chorobe. A nielen pre rodičov, ale aj pre diváka, ktorý nemusí byť zvyknutý na takéto situácie. Snáď aj v skutočnom živote je možné sa podobne z bažiny utrpenia dostať k malému happyendu. –––– To je dobře, že je tady. Aspoň jí pomůžou. Je tam celý konzilium, samý kapacity. –––– Vy to s těmi dětmi ohromně umíte. Máte taky holčičku? (02.10.2014)