Hon na pačlověky

Mnohokráte realizovaný koncept dostává famózní zpracování, kde se zúročují všechny přednosti Waititiho – hravá imaginace nespoutaná realismem, ale z reality vycházející, nezměrné sympatie k totálním outsiderům a asociálům, brilantní komediální timing, obliba v lokálních novozélandských motivech, obzvláště těch ze světa nejnižších sociálních tříd a perfektní cit pro naturščiky. V kombinaci s oblíbeným humoristickým románem pak není divu, že se výsledek stal divácky nejúspěšnějším novozélandským filmem všech dob. Podobně jako třeba Stephen Chow kdysi v Hongkongu také Waititi dokáže gagy nejnižšího registru ztvárnit s osobitostí a sofistikovaností. Tohle není žádný jalový bezmyšlenkovitý humor, ale dokonale vysoustružená zábava, která stojí na precizním načasování a dokonale zvládnutém filmařském řemeslu. Už Charlie Chaplin či Harold Lloyd věděli, že spadnout na zem umí každý, ale jen mistr to dokáže dokonale pro kameru. Co na tom, že někteří diváci, to nedokáží pochopit. (12.07.2016)

Dobrodružný film (?!) je těžší natočit než cokoli jiného. Připadal jsem si podobně, jako když jsem před šedestáti lety četl Toma Sawyera. A co se (dů)vtipu týče, sedl mi, stejně tak jako happy end; v tom jsem spíš nejspíš Maor než Slovan. "Pačlověci" jako označení nekonformních lidí se mi také líbí (víc než Wilderpeople). Zkrátka mohu číct, že mě to "bavilo", přestože se na filmy s tímto záměrem nekoukám. (10.11.2021)

Kolja po Novozélandsku od režiséra parádní indie komedie Co děláme v temnotách. A neméně dobrý. Malý tlustý sráč a grumpy děda (k nepoznání zarostlý a starý Sam Neill) putují krajinou pána Prstenů, vehementně se stírají, občas nožíkem uloví divočáka, a utíkají před militantní sociální pracovnicí a jejími tanky. Životní moudra co z toho vzejdou jsou zjevná a samozřejmě poněkud kýčovitá, ale když bezmála slzíte smíchy, je vám to upřímně jedno. Kadence humoru a dobré nálady je tady totiž nemalá. 8/10 (25.06.2018)

Sam Neill v roli, která z něho udělala nesmrtelnou legendu. Opět provádí přetechnizovaná děcka (tady jedno, ale pořádné), nebezpečnou divočinou, tentokrát už bez prehistorických monster. Waitiky potvrzuje, že timing fórů a s nimi spojený střich, je jedna z jeho nejlepších disciplín :-). Že by byl Thor ve špatných rukou si vážně nemyslím. (18.11.2016)

Dechberoucí reálie Nového Zélandu, na které je "nabalena" překvapivě citlivá a svým způsobem dramatická příběhová linie, jež je protkána skvělými gagy a zajímavě zvoleným soundtrackem. Hunt for the Wilderpeople je dalším skvělým počinem Taiky Waititiho, který je ale tentokrát umocněn skvělým Samem Neillem v roli paličatého "samorosta", který si postupem času vybuduje křehký a zároveň zvláštně silný vztah k hlavnímu hrdinovi. PS: Režisérský styl Waititiho se mi moc zamlouvá, takže doufám, že něco z tohoto originálního stylu přenese i do nového přírůstku MCU jménem Thor: Ragnarok. „I didn't choose the skuxx life, the skuxx life chose me.“ (04.10.2016)