Orel kontra žralok

Je mi jasné, že film nese jisté vnitřní poselství, dokonce jsem i pochopil jaké, ale Taika Waititi u mě tentokrát selhal. Mohl bych snímek ohodnotit vyšším počtem hvězdiček, ale to by nesměla být tak zřetelná snaha působit uměleckým dojmem a útočit na city slabších jedinců. Nápad zalidnit film "zvláštními" postavami sice nebyl špatný, ale nebyl původní, Nuda v Brně tu byla přece jen o něco dřív. (10.03.2018)

Další bizarní úlet z novozélandské dílny pana Waititi (What we do in darkness, Boy). Je to nahořklá komedie o nerdovi, který je obětí vlastního světa, nedostatku uznání, konfliktu s otcem a nevyrovnanými událostmi ze školy (čti: šikana) a o lásce, která toto vše přehluší a vyřeší, ale na to je třeba být připraven, aby to člověk mohl uvidět. Láska hory přenáší. Ouje. Miluji novozélandský přízvuk. (04.03.2018)

Na další doporučení související s Conchordy přišel na řadu Orel kontra žralok. Sem tam to lehce ztrácelo švunk, jinak ale krásný, bizarní příběh dvou totálních loserů. Jemainea jsem tu viděl poprvé doopravdy hrát, neb v Conchordech a Co děláme v temnotách se po herecké stránce moc nenadřel. A celkem mu ta role asociála seděla. Scéna, kdy začne rubat kripla na vozíčku nunčaky nemá chybu... 80% (27.02.2016)

Bože díky, žes mi dal rozum! I když, kdoví, proč nikdo nesní o tom, že by chtěl být škaredé, přehlížené a opovrhované pako, kdo to tak nastavil? Přitom má tolik co nabídnout... někomu přesně takovému. Potud v pořádku, neboť i outsideři jsou různí a mohou se báječně doplňovat, podstatné je, že se poznají i v davu a jsou k sobě vzájemně přitahováni, pak mohou žít vcelku spokojený, loserský život. Tragédie nastává v okamžiku, kdy si jeden z nich umane nastavit laťku výš, než může přeskočit, rozhodí pohodu v komunitě a svou pozici usadí na totální dno... takového jedince může zachránit už jen bezvýhradná, pravá láska :-). Přes prvotní zdání nenáročné jednohubky k rozptýlení teď moje rozvířené zážitky pomalu dosedají a já si zpětně uvědomuji, že to, co jsem viděla, bylo něco extra, a nemyslím tím jen rozsáhlou sbírku uměleckých kýčů, kterým jednoznačně vévodí vskutku ohyzdná svíčka ve tvaru ruky, ale celou nevšední společnost spokojených zoufalců, co nemají zapotřebí pomáhat si pitvořením a přitom jsou tak roztomile přesní, třeba jako dementní úsměv Masona Hutchinsona, nejlepšího hackera, co náš hlavní tragéd zná... Good job, Taiko Waititi! Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií (15.04.2015)

Je to hodne indie, je to hodne zabavne a narozdil od americkych indie flaku (podoba s Napoleon Dynamite je nasnade) to ma koule. I kdyz, je od zacatku jasne, jak to skonci, pribeh se ubira netusenymi zakruty a nabidne i par twistiku. Ustredni dvojice je fajn, vsichni jsou blazni nebo uplne v prdeli, zelandsky venkov dostatecne podivny. A hlavne bitka s mrzakem se jen tak nevidi. (28.01.2016)