Hon na pačlověky

Dobrodružný film (?!) je těžší natočit než cokoli jiného. Připadal jsem si podobně, jako když jsem před šedestáti lety četl Toma Sawyera. A co se (dů)vtipu týče, sedl mi, stejně tak jako happy end; v tom jsem spíš nejspíš Maor než Slovan. "Pačlověci" jako označení nekonformních lidí se mi také líbí (víc než Wilderpeople). Zkrátka mohu číct, že mě to "bavilo", přestože se na filmy s tímto záměrem nekoukám. (10.11.2021)

Fenomenální komedie, která si na nic nehraje. Vtipnost pramení hlavně z dialogů starého bručouna, kterému se začíná otevírat srdce, a mladíka, co zažil krutý život (ale on si kruťácký život nevybral, to kruťácky život si vybral jeho), ale pomalu nachází rodinu uprostřed drsné Novo Zélandské krajiny. Situační humor nadupaný hláškami. //// Mimochodem vidím převzatou roli z Jurského Parku u Sama Neila. (08.07.2017)

Za prvé je to odpočinkový film, pokud je člověk v náladě užije si záběry přírody a jemný humor, kterého je ve filmu dostatek. Téma útěku do divočiny před paní ze sociálky je neotřelé a jelikož na útěku ti dva potkávají různé podivné lidi, i toto je docela sranda. Sam Neill byl výbornou volbou, ale i ten kluk to zvládá dobře, i když jsem se jeho zjevu na začátku docela lekl. Příjemný film, který mi připomněl návštěvu Zélandu před deseti lety. 80% (02.09.2017)

Psanci už tuší. Život ta klidná bouře. Splynout s buší.. Na počest Waititiho „endemitního“ filmu s úžasným soundtrackem jsem si dovolil složit oslavné haiku, ale zároveň musím hravému tvůrci vytknout, že všechna ty kostky ztřeštěného humoru, popkulturních odkazů a absurdity moc nepasovaly do puzzle sociálního dramatu a jeho očekávaného emočního vyznění. Několikaměsíční putování sedláckého Gandalfa a stále objemného Hobita mohlo svádět k dojmu, že novozélandská buš je plná čistíren oděvů a McDonaldů. Beru to tak, že v zemi, kde úřednice sociálky jezdí v obrněném transportéru, je možné cokoliv.. (14.12.2017)

"Faulkner is cauc-asian? Well, they got that wrong because you're obviously white." ____ Mám neskutečnou slabost pro tyhle feel-good dobrodružný tragikomedie, který se odehrávají v lůně přírody (viz. moje milovaná existenciální parodie 'Švýcarák', kritika konformismu 'Captain Fantastic', anebo norská oslava cynismu 'Proti přírodě') - navíc tentokrát pod rafinovanou tvůrčí taktovku Taiky Waititiho, jednoho z mála současných tvůrců v rámci mainstreamu, jehož kreativní spektrum a sofistikovaný smysl pro absurdno si nedokážu dostatečně vynachválit.... Jeho snímky mají vždy jedno zásadní pojítko - a to dětského protagonistu, z jehož perspektivy celý snímek i protentokrát sledujeme - a přestože premisa narativu může být sebevíc jednoduchá, je poutavá, vizuálně atraktivní a velice divácky vstřícná. Sam Neil od dob Jurskýho Parku navíc nebyl v tak šarmantní roli - pokud neberu v potaz inspektora Campbella, démonickýho záporáka z majstrštyku Peaky Blinders.... Výtky každopádně mám: jakožto ochránce zvířat jsem u loveckých pasáží kurevsky trpěl (do pejči lidi, od narození jsem vegetarián, a přesto jsem maskulinní švihák ( ͡° ͜ʖ ͡°)) a megalomansky laděná antiklimatická konkluze absolutně kazí finální dojem, a absolutně nezapadá do relevance kontextu snímku. Když vezmu v úvahu Taikův šílený smysl pro absurdno, šlo z daného matroše potenciálně vyšťavit mnohem víc - kdyby blaženě rozjímal nad půvabnou krásou neochvějný novozélandský přírody, implementoval několik excentrických situačních gagů, a reflektoval generační rozkol, udělal by líp. Možná jsem moc přísnej, ale tentokrát mě víceméně zklamal.... Verdikt: 7,9 pačuráků z 10 ____ "I didn't choose the skuxx life, the skuxx life chose me!" (16.07.2020)