As You Are
Obsahy(1)
Snímek Takoví jsme, který se odehrává na začátku devadesátých let minulého století, pojednává o vztahu tří teenagerů – sleduje vývoj jejich přátelství skrze konstrukci nesourodých vzpomínek v rámci policejního výslechu. Jack žije svou matkou Karen na nudném okraji města, kde chodí na střední školu. Jako sociální vyvrženec a samotář je v podstatě bez přátel. To se ale změní ve chvíli, kdy se k nim přestěhuje Karenin nový přítel Tom a jeho syn Marek. Mezi oběma outsidery rychle vznikne pevné přátelství a po náhodném setkání v bistru do party přizvou i stejně starou dívku Sarah. Navzájem se drží v životě nad vodou, jenže vztahy se mění a tajemství, která vyplouvají na povrch, je donutí otevřít oči a uvědomit si, jak daleko jsou ochotni jít, aby žili život takový, jaký chtějí. (Cinemax)
(viac)Videá (1)
Recenzie (11)
Ďalší výherca festivalu Sundance. Nesympatické a divné postavy, ktoré riešia, kým vlastne sú. Kamera ich zaberá z nečakaných uhlov a atmosféra je latentne ťaživá. Celý film som sa nezbavil pocitu, že pozerám variáciu Princeznej. Nebojte sa, čoskoro tento počin pravdepodobne odvysiela Cinemax 2. ()
Devadesátá léta minulého století očima teenagera, hledání sebe sama, svojí sexuality a do toho všeho spousta trávy a rodinných problémů. Tohle všechno nabízí tahle velmi příjemně natočená indie záležitost, o to víc působivější tím, že se jedná o vůbec první snímek režiséra Milese Joris-Peyrafittea. První scéna filmu nastolí trochu drsnější atmosféru, která kontrastuje s tím co po ní následuje až do té doby dokud nedojde k prvním dějovým zvratům. Je to taková klasická dějová rozplétačka jelikož snímek je vyprávěn skrze policejní výslech hlavního protagonisty v podání Owena Campbella, který podává velmi působivý herecký výkon, spolu s jeho "skoro" nevlastním bratrem Charliem Heatonem mají mezi sebou velmi dobře fungující chemii a snímek z ní těží po celých svých 110 minut. Ve výslechových scénách se postupně objevují i ostatní postavy a je tak odhalováno co vlastně vedlo k úvodní scéně filmu a jak ke všemu došlo. Tohle vyprávění skrze výslech má svoje plusy i mínusy, působí bohužel trochu lacině a tím pádem jako pouze jakýsi "plnič" hluchých míst snímku, na druhou stranu není to klasická pomocná berlička, která by podpírala celý děj a vysvětlovala divákovi dosavadní události snímku, ale funguje pouze jako takový úvod ke každé části filmu a dodává postavám trošku větší pozadí. Atmosféra devadesátek je z toho opravdu cítit, uctívaní Kurta Cobaina jede naplno, pálí se jeden joint za druhým a rebélie proti autoritám je samozřejmostí, to všechno v takovém poklidně melancholickém duchu, který s tím co se odehrává na plátně funguje v příjemném souladu, celých 110 minut tak uplyne jako voda. As You Are je takovým netradičně klasickým coming out of age filmem, následuje všechny pravidla tohoto žánru, přináší však svojí hloubku a originální pohled na věc. Miles Joris-Peyrafitte tenhle film tvořil srdcem a je vidět, že odvyprávět tenhle příběh pro něj bylo srdeční záležitostí. 75% ()
Film mi připomněl ty nejméně příjemné stránky dospívání, takže na nějaký obnažený nerv nejspíš udeřil trochu správně. Obecně mi ale přišlo, že jaksi démonizuje věci, které by se démonizovat neměly (takovým tím stylem, že utvrzuje "normální" lidi v tom, že je normální myslet si o "jiných", že nejsou normální), ačkoliv jeho původním záměrem (nejspíš) bylo ukázat, že to nejsou póly, nýbrž spektrum. Docela nepovedené mi potom připadalo to rámování policejním výslechem, protože pan detektiv tomu svojí nevýrazností, nekonzistentností a papírem-šustící-neobratností nakonec spíš ublížil, než že by to pozvedl. Teoreticky chápu, proč tam ta linka vůbec byla, ale to by celá musela být pojatá jinak, aby to mělo nějaký efekt. Protože je tam stejně spíš na okraj a těžiště se těžce překlápí do "minulosti" a spoléhá na své tři mladé duše. Ale: Amandla mi bohužel připadala příliš slabá na to, aby svojí postavě vdechla vůbec nějakou životnost. Oba dva kluci mi v některých momentech připadali zajímaví, ale nakonec taky spíš nedokázali utáhnout tíhu filmu na svých bedrech. A nejspíš tomu ani nepomohlo to, že jsem předem znala z instagramu fotky, kde si dělají srandu z toho, že jejich (emocionální) šrámy jsou vlastně jenom makeup. Nicméně když si vezmu, že je to debut, a rozhodně víc nadějný než beznadějný, tak ačkoliv mě to vlastně nebavilo, tak mě stejně zajímá, co pan režisér natočí dál. A ještě mi to nakonec nedá: říkám si, proč vlastně nepoužívali víc grunge (hlavně k úplnému závěru!!!!) místo současné hipsterské ukňourané klavírní hudby. S takovým Something In The Way by to taky mělo úplně jiné grády. ()
Muka dospívání. 1) Spoiler. Tvůrci s divákem na konci trochu vyběhli a nesdělili pointu. Ta ale není třeba. 2) 22letý (!) režisér Miles Joris-Peyrafitte (zde i podíl na scénáři a hudbě) pojal svůj celovečerní debut jako rozšíření vlastního o dva roky staršího 20minutového snímku As a Friend. Tvůrce má zkušenosti i jako herec, kameraman a střihač. I když odkazy na 90. léta a Nirvánu jsou zřejmé, režisér nechtěl vytvořit dobový film. K tomu říká: The issues that those kids are going through are obviously issues that kids still go through now. That hasn't changed. 3) Zajímavý rozhovor. s režisérem. 4) 21letý Owen Campbell (dlouhovlasý Jack) a 22letý přitažlivý Angličan Charlie Heaton (Mark) jsou velmi přesvědčiví. ()
Nejsem si úplně jistá, co přesně je na tomhle snímku mysteriózního, doufám, že mi neunikla nějaký skrytá mysteriózní zápletka/scéna, nebo tak něco, snad se jen někdo spletl, když tam házel kategorie. Snímek má od začátku specifickou atmosféru. Celou dobu jsem tak nějak tušila, že se něco stane, že se něco musí stát, když to celé působí zlověstně. Šedý filtr přes kameru, která je mimochodem, dle mého názoru, hodně vydařená, speciálně se mi líbily pohledy z ptačí perspektivy. Hudba a všudypřítomný šum, který všemu dává takový pocit syrovosti mi přišlo..všechno tak nějak ve výsledku působí chladně a všedně. Má to svoje slabší i lepší místa. Kdesi po polovině mi přišlo, že film přestal mít na chvíli spád, nějak to ustrnulo, ale pak se to tedy zase zlepšilo k závěru. Je zde zachyceno hned několik komplikací/problémů/témat (jakkoli tomu chcete říkat) a líbilo se mi, že ani jedno z nich nebylo odfláknuté, nebo do příběhu nastrčené jen tak "aby to tam bylo" ale že všemu byl vlastně věnovaný nějaký prostor. Nevadilo by mi, kdyby i postavy dostaly ještě více prostoru, tím nechci říci, že by divák neměl šanci je poznat, jen že by mi nevadilo, kdyby se některé rozvedl více do hloubky. Za mě to je někde na pomezí tří a čtyř hvězdiček. ()
Reklama