Ring

Už dlouho jsem se takhle nebál. Někdo by mohl říct, že asi moc na horory nekoukám a měl by pravdu. Nekoukám, protože pokud jsou dobré, tak já se moc bojím a tenhle dobrý je. Jako asi všichni jsem nejprve viděl americký remake, takže jsem byl připraven o mnoho překvapení a pocit neviděného. Na druhou stranu mi to k tomuto filmu přidalo jiný strašidelný efekt, a to strach z toho, kdy to přijde. V japonském originálu je mnohem méně vychytávek, ale v celkové atmosféře mě přišel lepší. Scény se studní byly naprosto úžasné a musel jsem odvracet hlavu. Děj je zde mnohem více naznačen a v podstatě je na konci filmu úplně jasné, co se v minulosti stalo. O to více na mě proto zapůsobila závěrečná pointa, protože je krásně neutěšená a bezútěšná. Dávám za pět, protože nesmíme zapomínat, že tenhle film byl první. (21.07.2006)

Ringu je velice povedený japonský horor. Po shlédnutí amerického remaku však musím říci, že holywoodští tvůrci zašli mnohem dál ve snaze vyvolat v divákovi hrůzu. Tam, kde se Japonci spokojili s náznakem, jsou Američané mnohem doslovňější. Doslovnost sice nemusí znamenat větší děsivost, v tomto případě ale ano. Vzhledem k tomu, že jsou oba snímky téměř identické, i gradace a základní struktura budování napětí je stejná. Američané v podstatě nezměnili vůbec nic, jen přeložili japonskou abecedu do latinky, udělali z výborného anime výbornou disneyvku. Rozdíl je i v japonské mentalitě, jejich způsobu chápání vztahů. Zatímco Hollywood už navykl určité zkratkovitosti, typizaci svých hrdinů, v japonských filmech jsou charaktery postav jakoby skryty pod nějakou rouškoou, která z nich velice pomalu odpadává. To je příklad i hrdinů japonského Ringu (třeba vztah hrdinky a jejího exmanžela se v originále jeví mnohem napjatější, aniž by o něm člověk věděl cokoliv konkrétního, nemluvě o vztahu exmanžel-syn) . Ten se spoléhá spíš na budování atmosféry pomocí světla a stínu než videoklipový střih. Takže, někomu bude připadat děsivější originál, někomu remake... Strach vyvolají oba dva, rozdíl je akorát v jeho pojetí. (25.09.2004)

Suzukiho kniha (nečítal som, ale rád by som) bola nepochybne komplexnejšie a sofistikovanejšie napísaná, americká verzia zas oplývala dychvyrážajúcim audiovizuálom, ktorý nás veľmi efektne strašil ako deti. Táto, japonská filmová adaptácia, je skôr priemernou žánrovkou, dnes už neveľmi zaujímavou, no určite významnou pre popkultúru, ktorú obohatila fenoménom Sadako, Samary, Kayako a nespočtom iných démonických dievčatiek s čiernymi vlasmi zakrývajúcimi tvár. (11.11.2021)

Když my tam kvůli hrůze hodíme mladýho Brůnu, tak Japonci Sadako.. Má to na své straně originální nápad vzešlý ze Suzukiho Poltergeistem inspirované novely, jeden v rámci filmového děsu převratný televizní „výstup“, lehce cynický konec s dědečkem vyslaným na misi VHS kamikaze i významnou pozici „spouštěče“ amerických remaků japonských hororů, jenže už navždy proti tomu bude stát skutečnost, že Verbinski nabídl komplexnější strašení, které navíc většina diváků viděla jako první. Je to jen řečnická otázka, ale ty černovlasá děvčátka z J-hororů si nemohou dát vlasy do culíku, nebo alespoň použít pinetku? (13.02.2024)

Tak tento film odpálil dlhú (možno až pridlhú) éru ázijských hororov, plných prekliatej techniky (videá, mobily, televízory, foťáky...) a čudných duchov vydávajúcich zvláštne zvuky, ktorých končatiny sa nachádzajú v neprirodzených polohách. Nebyť Ringu, nemali by sme strach zo studní, ani z dlhých, čiernych, ženských vlasov. Hideo Nakata, adaptujúci román Kodžiho Suzukiho, ktorý vyšiel aj v češtine (vrátane oboch pokračovaní), stvoril ukážkový, nervy (a všeličo ďalšie) trhajúci horor. Tempo sa odvíja v mrazivo (a zdanlivo) pokojnom duchu, ale ako zistíme vo finále, o to mocnejšie to na nás v obludnom vyvrcholení dopadne. (20.12.2005)