Obsahy(1)
Na jižní Moravu, do rodné vesnice Velká Samota, se z Prahy vrací ministerský úředník, aby pozvedl upadající JZD, které pomáhal zakládat. Ve své nekompromisní snaze zůstává dlouho nepochopen a osamocen. I po letech přijatelný pokus o společensky angažovanou tematiku. Autoři původně nepředpokládali optimistický konec. (oficiálny text distribútora)
Recenzie (38)
Nehodnotím tu finální verzi s podivným -na příkaz politbyra upraveným- koncem (**); moje hodnocení se týká té původní verze, kterou jsem sice neměl možnost vidět, ale myslím, že díky Helgovým poznámkám a díky znalosti jeho dalších filmů si umím představit, jak měl ten konec původně vypadat. (****) _______ Ze zdejších komentářů mám pocit, že lidi hodnotí hůř, než by si film zasloužil, protože se příliš zaměřují na předělaný konec a zcela pomíjejí to podstatnější: pozoruhodný vývoj (anti)hrdiny. Přitom podle hodnocení Studu se zdá, že lidi nemají problém s vcítěním se do (anti)hrdiny... Tady (v kombinaci s tím podivným koncem) už je toho na ně ale asi příliš. Budiž. Za nižší procenta filmu ale zčásti může (si myslím) i neschopnost dnešních diváků docenit protiklady a dilemata tehdejší doby - které jsou ve filmu jen letmo a nepřímo zmíněné: 1) budovatelské nadšení lidu × necitlivý politický nátlak z ústředí; 2) touha po vymanění se z lopotné venkovské práce za pomoci soudružských technik × staletími prověřené tradiční techniky a vědomí, že přírodu nelze obelhat... ()
Je to v podstatě pravdivý příběh. Kolektivizovali Moravané. Výsledek je bordel, bláto a sračky. Všichni ožralí. V Praze jsou stejní kreténi, ale chlast si nedovedou na Žižkově vyprodukovat. Na Moravě jsou švestky, trnky, víno a lidi pracovití. Přichází Jula Pántik a ten je dá do lajny. Bohužel se sám stane alkoholikem. Však všichni chlastaj, tak to předsedovi družstva odpustí....Zajímavý film, hvězdami jen hýří... ()
Film z budovani JZD, tentokrat v takovem temnejsim a bezvychodnejsim vizualu. Blato, dest, tma. Ale nakonec se vse v dobre zvrati, jak jinak. Martine... :))) ()
Pěknej kousek o pozvednutí upadajícího JZD.Julius Pántik v roli človíčka který se vykašle na práci na ministerstvu a rozhodne se udělat pořádek ve své rodné vesnici.Že to nebude mít lehké je jasné hned od začátku.Místní zemědělci jen vysedávaj v hospodě nebo sklípku a do práce je nedostane ani párem volů ()
Kvalitný a pútavo natočený film, ktorý má aj napriek tomu, že vznikol pred päťdesiatimi rokmi, toho veľa povedať aj dnes. Jediné, čo mi prekážalo bola večne uslzená B. Bohdanová. Inak skutočne by filmu pristalo, ak by nemal optimistický koniec... Inak v titulkoch je Adam Matejka chybne uvedený ako Adam Matejko. ()
Na Helgeho Samotu jsem čekal asi 5 let, než ji konečně vysílala ČT. Helge ji rád nemá, byl totiž nucen změnit konec na povinný komunistický happyend, což logicky bral jako svoji osobní prohru. Jelikož Helgův Stud považuju za mistrovské dílo, hodně jsem se těšil. Navíc jsem četl i předlohu Ivana Kříže, která je dobrá. Je však vidět, že se Helge teprve hledal. Pochopitelně je potřeba brát v úvahu kontext: jsme v roce 1959 a velikáni nové vlny se teprve hlásí na FAMU. První opravdový umělecký snímek přijde v roce 62 (Slnko v sieti). Helge rozehrává souboj komunistů se sedláky, aniž by příliš jednoznačně stranil komunistům, což je v roce 59 veliká odvaha, která ho mohla stát kariéru. Nicméně zápletka z knihy není podána dostatečně věrohodně: Helge jakoby úplně ignoroval fakt, že s mocí přichází i „přátelství“ okolí. Hrdina Martin se stane předsedou a dokáže navzdory vzpurnému lidu postavit vesnici zpátky na nohy, ale lidé ho přitom nesnášejí. Martin má moc a moc láká lidi, logicky by tedy měl i své příznivce a nápadnice, jeho vyloučenost a ostrakizace nedává příliš smysl a není moc věrohodná. Takže motiv Aničky, která neví, zda si může vzít komunistu, je rozehrán příliš mdle a divák příliš nechápe, proč si tedy Martina nechce vzít, když celou dobu nestála o nic jiného. Dalším dobovým neduhem je tklivá hudba ve všech melodramatických momentech – to už je dnes manýra, která „tahá za uši“. Ale teď ke kladům: odvážné politické téma, výborní herci (Pántik, Hrušínský a Lohinský) a krásná příroda moravské vesnice. V neposlední řadě je to výborné nářečí většiny herců, to jsem snad v českém filmu od té doby nezažil: tradičním neduhem valašských a moravských filmů je fakt, že hlavní postavy hrají čeští herci, kteří nedokáží mluvit nářečím, což narušuje autenticitu prožitku. Pántik je Slovák, ale přesto či právě proto, nářečí zvládl. ()
V úvodu se kamera rozhlíží po krajině. Náhle se zastaví u jedné vesnice a zároveň s tím vidíme název filmu - Velká samota. Ten je dvojznačný - jmenuje se tak ona vesnice, ale zároveň je to i označení pro stav, ve kterém se nový předseda JZD ocitl díky svým tvrdým metodám. V závěru filmu začne pít a odsoudí pojem "nového člověka", o nějž tak neúnavně usiloval. Avšak doba si vyžádala jiný, optimistický závěr. Ani přesto nelze snímek odsoudit, protože je velmi umně natočený a ukazuje, že i v komunistické vesnici může panovat velký bordel. Helge popisoval, jak se při projekci první verze filmu (která měla pesimistický konec) schovával v projekční kabině a poslouchal reakce komise. "Protistranický" byl jeden z mírnějších výrazů. Helge pak začal přemýšlet, jestli se doopravdy nedopustil něčeho protispolečenského. ()
Film je sice do určité míry poplatný době, ve které vznikl, ale na druhou stranu je natočený poctivě a snaží se tehdejší situaci ve združstevňování vesnice postihnout v celé její složitosti, což bylo jistě tehdy dost odvážné. Nakonec osudy filmu o tom i svědčí. Cenné na něm i dnes je, že se vyhýbá černobílému vidění, a pokud chce někdo tehdejší dobu skutečně pochopit, ani její dnešní černobílé vidění tomu nemůže pomoci. Tento snímek tedy určitě stojí z tohoto pohledu za shlédnutí. Kromě společenských reálií, i když do určité míry zjednodušených, film výtečně rozehrává psychologii jednotlivých postav, i když samozřejmě na konci padesátých let se chtě nechtě musel držet určitých mantinelů, respektive "tancovat" na jejich hraně. Proto je nutné jeho vyznění hodnotit optikou tehdy možného, nikoliv optikou dnešní. Koneckonců happyend musel režisér na tlak shora dokonce přetočit. Fascinující postavou čs. filmu je pro mě Bohumil Šmída, který zde dostal (respektive možná si ji sám přidělil, byť ve své knize to údajně popírá) dokonce jednu z hlavních rolí, která na jednu stranu vybočuje z jeho obvyklých "škatulek", ale na druhou stranu je zároveň pro něj typická tím, že opět představuje figur(k)u, která se naprosto vymyká dobovému mainstreamu a svým způsobem i realitě. Ve zpodobňování podobných postav byl naprosto jedinečný a nikdo se mu v tom podle mne nevyrovnal. Blanka Bohdanová se zde rovněž předvedla v pro ni zcela netypické roli venkovského děvčete a nevedla si v ní úplně špatně, i když to asi nebyla úplně její parketa. ()
Tak nevím - byl to dobrý komunista proti špatným komunistům? Nebo špatný komunista proti dobrým komunistům? Film je plný bolševiků, komár kam se podíváš a člověku by se z toho mohl lehce zvednout kýbl. A přece - v televizi to končilo v jednu ráno a já to i tak dokoukal. Což určitě svědčí o zvláštnosti snímku. Hodnotit to ale nemůžu. Zajímalo by mě, jaký byl ten původní konec, věřím že by to pak dostalo jiný smysl než tenhle ulepený happy end. Za zmínku stojí tradičně hrozná Blanka Bohdanová. ()
Trošku zvukově zanedbané. Nebylo to kopií myslím. V jistých pasážích zvuk okolí přehlušil dialogy. Jinak dobrý komunistický boj, co mezi sebou vedli. Přišlo mi to děsně srandovní, a tak jsem hlasoval také s nimi a fandil jak při hokeji. Někdo mne vidět tak mne vezou do blázince. Ale jinak je to dobrá agitka s hlavním hrdinou, kteréhož herce nějak moc já ne. ()
Velmi zajímavý příběh (škoda naroubovaného optimistického konce). (Ci 05/2008) ()
Ve škole otců se L. Helge předvedl mnohem lépe. Na druhou stranu Velká samota byl náročný projekt, navíc v roce 59, kdy se JZD nemohlo jevit ve špatném světle. Dobré podívání na zpracování tehdejších problematik. ()
Trochu agitka, dlouhá stopáž, místy nudné, ale celkem dobře zahrané. Hodnocení: 55 % ()
naprosto nechápu proč tyhle filmy česká tv dává.a co okres na severu nebo muž na radnici ()
Slušné psychologické drama z období postkolektivizace by bylo výborné, nebýt nesmyslného vyústění. Minimálně jedna hvězda dole za tuhle nevěrohodnost a popření předcházejícího dvouhodinového martyria, kterého se Pántik se svou typickou hereckou pózou slušně zhostil. Tedy až na to, že při takové stopáži už místy nudil. ()
Filmu dost uškodilo to, že režisér Helge byl donucen přetočit jeho závěr, což ho nikdy nepřestalo mrzet a sám ho pak v rámci své tvorby označil jako paskvil. ()
Zajímavý a v době vzniku velmi odvážný pokus podívat se na padesátá léta a kolektivizaci kriticky, který skončil špatně (protože dobře). ()
Hodnotit "agitku" je vždy dvojsečné. Buďto jsem zamrzlej staromilec odplutého režimu, nebo nesoudným mrskačem s označením filmu za ODPAD. Ani jedno, ani druhé. Morava byla v 50. létech minovým polem. Družstva, společná pole, krávy ve společném kravíně, ale vedle toho vinohrady . . . Kolik povereniků nedojelo ze schůze domů! Prostě vinohrady byly tabu. Každopádně L.Helge zpracoval scénář patrně nejlépe, jak to šlo. Koza zůstala celá a on se nesnížil filmařsky a režijně. "Hřbitovy jsou plné hrdinů?" Rozbitá ves, "táhla i netáhla", rozličné vazby. Pántik, patrně straník i mimo filmovou roli, odehrál "bojovníka" se vším všudy. Filmové nepochopení je lepší, než sekerou do hlavy. To by neprošlo schvalovačkou. Kamerové nájezdy, detaily, nenafintěná ves. Opilci, rázné baby. Psal se rok 1959 a i Helge měl doma rodinu, která nežila jen z dýchaného kyslíku. Každopádně Stud 1967, a Bez svatozáře 1963 hovoří o kvalitě režiséra. V tomto díle vyzněla některá prohlášení o společném družstvu ploše a nepřesvědčivě a téměř Prvomájová oslava dožínek byla nepovedeně nacpaná do děje. ()