Cesta do fantázie

Povznášející, jedním slovem povznášející. Nádherné kresbičky a hudba, to je v této autorské skupině pravidlem. Ale ten příběh, prostě báseň v obrazech. Od Miyazakiho jsem viděl jenom Můj soused Totoro a ten mě tedy nezaujal ničím jiným, než právě vzhledem a hudbou. Příběh tam ale skoro nebyl. Jenže Cesta do fantazie je naprosto jiná. Zezačátku mi sice všechny ty fantastický postavičky přišly podivný, zdálo se mi jich tam opravdu hodně, ale za okamžik si mě příběh chytil. Ta pohádkovost, ale zároveň drama a okořeněné romantikou naivního dětství hlavní hrdinky. Neustále nové podněty a postavy, které se objevují po celou dobu. První dětská láska, nevinná a nejčistší, jaká může v životě vůbec být. Proměna charakteru hlavní postavy, která je tak pozvolná, že si jí všimnete až už je dokonána. Přestože se mi zdálo, že Chihiro na svých deset let jedná hodně dospěle a že konec je trošku nedodělán, líbilo se mi to. I to pozvolné tempo, menší akčnost, občasné mystično či spousta neobvyklých postaviček (aspoň pro mě neznalce asijské kultury) byly fajn. Vždycky se na to podívám rád znovu. Jindy Dodatek: Vždycky se na to podívám rád znovu, pokud to nebude mít českej dabing. Ten to opět úplně ničí. (24.08.2006)

Mijazaki je Spielberg japonského anime. Jeho příbějy jsou dokonale odvyprávěné, dojemné a přijatelné pro celou rodinu. Jsou přijatelné dokonce i pro evropského diváka. Přesto je tohle jeho první film, který jsme mohli v našich kinech zhlédnout. A musím říct: " Díky bože za to." Scéna s přeměnou rodičů v prasata mě hodně vyděsila a cesta podmořským vlakem zase okouzlila. Je to výborný film. Pokud jde o mě musím však říct, že nejradší mám přeci jenom Naušiku a Princeznu Mononoke (v některých scénách taky Totora). Proto ten bod dolů u filmu, kterému se vlastně nedá nic vytknout. (24.01.2004)

„Cesta do fantázie nepredstavuje návrat do minulosti, pretože v minulosti nikto ako Miyazaki filmy nerobil. Ale rovnako určite nie je ani predzvesťou budúceho vývoja, pretože je ťažké predstaviť si, že by niekto rovnakým spôsobom ako Miyazaki nakrúcal.“ Toľko úryvok z textu z publikácie "1001 filmov, ktoré musíte vidieť než umriete". Smutný, veselý no predovšetkým snový príbeh o dospievaní. Anime mi nič nehovorí (maximálne tak NINJA SCROLL), PRINCEZNÚ MONONOKE nepokladám za najlepší film roku 1997, pánovi Miyazakim nehovorím „druhý Walt Disney“ a neprepadol som ázijskej kultúre (ak nerátam drakov a KARATE KID). CESTA DO FANTÁZIE je však fascinujúcou prechádzkou po svete, ktorý vás uchváti a dôkaz, že ak máte dobrý príbeh, nezáleží na krajine výroby, žánru ani forme. Užite si návštevu mystických kúpeľov s ich nenapodobiteľne nežnými pocitmi a postavami, aké nikde inde už neuvidíte (ježibaba-orol, kotolník-pavúk, hrdze jediace farebné hviezdičky, tri skáčuce zelené hlavy). Mať takúto fantáziu je požehnanie. (19.05.2005)

Příznivci ťamanských manga bajek nechť se na mne nezlobí (anebo jo, mně je to u análního otvoru), ale jejich nadšení ve mně vzbuzuje nedůvěru v jejich příčetnost. Fakt se vám tolik líbí animace postav s nosánky velikosti průměrného beďara a očima jak mlýnská kola? Opravdu vás nesrala ukvílená holčička a její dementně se chovající rodičové? Neiritovala vás nesrozumitelnost symbolů a motivů, nepochopitelnost jednání všech těch makabrózních postav? Já jsem teda v první polovině trpěla jak chlap s rodinnými klenoty beznadějně přiskřípnutými mezi zabouchnutými dveřmi. Postupně jsem v sobě vyhrabala trochu pochopení a tolerance, pochválit můžu grafiku prostředí a sem-tam zajímavý nápad, ale stejně si nejsem jistá, jestli třetí hvězdička není až moc pro divně jeblou pohádku, u které jsem 4x vytuhla, než jsem ji byla schopná dokoukat. 50% s očima přivřenýma tak, že bych byla zaměnitelná se spící asiatkou. (18.12.2012)

Bohatá, vskutku velmi bohatá dávka fantazie v jediném snímku. Některé scény doslova braly dech a já se přistihla, že u nich zírám na obrazovku s otevřenou pusou. Nejsem ale moc velkým příznivcem anime a možná proto nedokážu plně ocenit hloubku tohoto japonského příběhu. Dokonce i některé zdejší pohádkové bytosti mi byly na pohled nepříjemné. Teda kromě vyobrazení říčního boha, rochnícího se ve speciálních lázních a létajícího, bílého draka. Nechci ani říct, že bych se vyloženě nudila, to možná jen v některých pasážích, a to taky jen proto, že jsem všechny dialogy vnímala jako takové vlažné a nezáživné. Tomuto světu prostě natolik nerozumím, abych si dokázala japonské, animované filmy na maximum užít. 3,5* (28.02.2016)