Porco Rosso

Nejméně typický Miyazakiho snímek o italském nebeském lovci odměn, který se raději stal prasetem než fašistou. Původně se mělo jednat o půlhodinový film, který bude pouštěn na palubách letadel japonských aeroliníí. Byl popisován jako : „Pobaví v letadle unavené obchodníky, i přes jejich pomalé myšlení způsobené nedostatkem kyslíku.“ Miyazakiho vášeň pro aviatiku ale udělala své, a tak vznikl film celovečerní. Podle mého dojmu měl ale raději zůstat u plánované stopáže. Začátek, kdy vzdušní piráti unesou malá děvčátka, je naprosto bezchybný - milý humor, skvělá hudba, vše plyne hladce... S upovídanými dětmi ale mizí téměř celé Miyazakiho kouzlo. Zůstávají jen letecké scény a slabší scénář (pokulhávající především ke konci). Vše zachraňuje Porco svým cynickým humorem a málokdy se objevivší "piráti-nekňubové". Porco Rosso ale stále potvrzuje dobrou pověst svého autora i Studia Ghibli. 3 a ½* (18.06.2006)

Nejméně fantazi a nejvíce dospělí snímek od Mijazaki co jsem zatím viděl. Přemýšlím teď jen nad tím jestli dát plné hodnocení nebo "jen" čtyři hvězdy. Takže si to rychle shrnu, hudba opět nádherná, příběh sice slabší, ale je tak pohodový s tak příjemnou atmosférou, že se nedá zlobit na tu jednoduchost, ale nesedlo mě to tak dobře jako Totoro či Mononoke. A tak prozatím .... HODNOCENÍ: 80% (4*) (03.06.2014)

S Hajaem Mijazakim sdílím lásku k létání, takže jsem se na Porco Rosso opravdu těšil. Tím víc, že jsem vůbec netušil, co kromě prasečího pilota vlastně čekat. A výsledek? No, řekněme, že v tomhle animáku je jedna z nejkrásnějších filmových scén, jaké jsem kdy viděl - ano, ta vzpomínka na první světovou válku je prostě něco nádherného. A zbytek také stojí za to. Střídání žánrů, vyprávění příběhu, kdy to, na čem by jindy stál, zůstává tak trochu v pozadí a ukryté v náznacích, opravdu skvělá animace leteckých soubojů, nadsázka i nefalšované dojetí v ten pravý čas. A stále aktuální moudro: Lepší být prase než fašista. (16.07.2023)

Miyazaki má úžasný smysl pro detail (mezi plápolajícími vlajkami i ta česká, odfouknutý brouk, motor s logem společnosti Ghibli) a ačkoliv jsem ho zatím bral jako výborného vypravěče dětských příběhů, které se líbí dospělým, tak tady se role tak nějak prohodily, protože se vážnější věci (tedy válku a její nesmyslnost) snaží přiblížit i těm nejmenším. Škoda jen, že některé otázky v příběhu zůstaly nezodpovězené. (25.11.2012)

Kurenai no buta si Miyazaki očividně natočil sám sobě pro radost. Ve filmu nenajdete žádné kouzelné duchy, žádné létající či chodící hrady a dokonce ani žádná roztomilá zvířátka (pokud tedy za jedno nepovažujete samotného hlavního hrdinu). Co v něm ovšem najdete je létání a to tentokrát ještě v dvakrát takovém množství, než je u ostatních mistrových filmů obvyklé. O Miyazakiho posedlosti aviatikou jsem věděl už dřív (ono je také těžké to v jeho filmech přehlédnout), ale jeho fascinace Evropou, a zvláště tou 30. let minulého století, mi doposud zůstávala utajena. Když ovšem sledujete dobrodužný příběh létajícího pašíka, nelze si nevšimnout té obrovské lásky, se kterou se s daným materiálem pracuje a musí vám být jasné, že takovouto krásnou a specifickou atmosféru dokáže na plátno přenést jenom absolutní zapálenost pro věc. Při kreslení všech těch výkrutů a otoček jako by ale Miyazaki pozapoměl na jednu důležitou ingredienci - příběh. Ten se svou jednoduchostí bohužel pohybuje někdě na úrovni Mého souseda Totora a stává se pro Porca tím největším limitem bránícím mu doletět si až pro nejvyšší možné hodnocení. (24.11.2007)