Réžia:
João Pedro RodriguesScenár:
João Pedro RodriguesKamera:
Rui PoçasHudba:
Séverine BallonHrajú:
Chan Suan, Paul Hamy, João Pedro Rodrigues, Juliane Elting, Xelo Cagiao, Flora Bulcao, Han WenObsahy(1)
Samotársky ornitológ Fernando sa vydáva do vzdialených kútov severného Portugalska, aby vyhľadal ohrozený druh čiernych bocianov. Pri plavbe po rieke však jeho kajak strhnú kaskády a jeho cesta naberie celkom iný smer. Záchrana dvoma pútničkami sa náhle stáva pascou a prostredie hlbokých lesov sa mení na miesto stretávania s postavami, ktoré strateného muža prevedú transformáciou. Na konci neočakávanej púte totiž Fernardo už nikdy nebude taký ako predtým... (MFFK Febiofest)
(viac)Videá (2)
Recenzie (26)
-2* Tento film jsem dlouhou dobu odkládal, i když mi byl osobně doporučován, ale přes místní rozporuplné hodnocení mě poněkud odrazovalo.... a teď už vím proč. Jedná se o silně artový kousek s velkým důrazem na podobenství v křesťanské tématice a bez zaujetí a znalostí to těžko někoho zaujme. Většinu asi naláká gay linka, která je tam bezpředmětná a klidně by tam mohla být nahrazena něčím jiným. Je tam však hezká kamera a spousta zajímavých scenérií, ale bez pochopitelného příběhu je to jen hezká skořápka, která skrývá i několik bizarních překvapení. Asi doporučuji potencionálním divákům si o filmu raději dopředu něco přečíst a nastudovat život Sv. Antonína z Padovy. [ PŘÍBĚH: X /// SMYSL: X /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 0 /// ORIGINALITA: X /// NÁLADA: 1 /// ART: 3 /// STYL: 2 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] ()
Jak jste se octli v tak kalné vodě, proč nevyhledáte si vody čisté? Nejpokročilejší Rodriguesův očistec, kterým se definitivně ustavuje jako nejzajímavější autor současného queer cinema. Ačkoliv některé z motivů se opírají o život svatého Antonína z Padovy, náboženské obrazy a souvislosti si Ornitolog vypůjčuje zcela volně (průchod archou noemovou), míchá je s lokálními kulturními specifiky (ohrožená mirandština) a skládá z nich autobiografickou pouť nad klasickým motivem "muže v lese" na cestě za vírou a sebeobjevením. Kamera Rui Pocase je božská: krajinu říčního kanonu využívá až na dřeň a záběry, kde se sledující ornitolog stává sledovaným, jsou neustálým zdrojem úžasu. ()
Ornitolog promlouvá skrze hustý koktejl symbolů. Ty se z velké části opírají o život Sv. Antonína z Padovy, na nějž odkazuje už jméno hlavní postavy (Fernando – Antonínovo rodné jméno). Jeho putování za spásou projektuje Rodrigues do torza celého snímku, kolem něhož vrství další biblické výjevy (Noemova archa) a skrze všemožné alegorie (léky, machisti) je zatěžkává LGBT frustrací. Elegantně tak prostupuje vlnami konfrontace a bez jakéhokoliv afektu je prolíná ve prospěch celku. // Není nutné mít kdovíjaký přehled, aby se tě film dotkl na samotném okraji vědomí, že jsi člověk. Stejně tak je jedno, jestli jsi kacíř nebo Freud z lesa. Například klíčové (a tragické) setkání s prostou postavou Jesuse mě dojalo, i když si nejsem jistý, jestli mělo. Naopak při téměř sado-maso seanci čínských dvojčat na náboženské pouti, jsem jasně tušil, co mi chce režisér říct. // Cizí není Rodriguesovi ani klasický motiv „muže v lese na cestě za sebepoznáním“ (který mimochodem zpracovává umněji než starý známý Gus Van Sant v unylém deštivém patosu The Sea of Trees s Matthew McConaugheyem) a zároveň nezapomíná na kulturní specifika jako je mirandština. Všechno drží pohromadě nadpozemská kamera Ruie Pocase, díky jehož záběrům berou říční kaňony, potažmo celá okolní příroda, dech. Dostal mě i kontrast mezi „dalekohledovým“ pozorováním (optika jedince) a pohledy z ptačí perspektivy (suplujícími okolí, společenství), který přináší několik vzrušujících momentů, místy doplněných rozvrzanou droneovou hudbou připomínající desky Richarda Skeltona. // Zde na čsfd jsem zahlédl komentář k Ornitologovi zmiňující naprosto wtf surrealistické momenty a poukazující na nejasnou proměnu hlavní postavy. Přes svou komplikovanou mytologii je nicméně film stravitelnou, avšak totálně svobodnou meta-výpovědí a zároveň jakousi meditací nad křesťanstvím, jeho vlivem, potřebou kontrolovat a homofobií (subjektivně jsem si pak do pozice křesťanství obsadil i společnost). Onou „zvenčí“ neustále narušovanou mystickou proměnou hlavní postavy (ve Sv. Antonína) pak celý film graduje, načež jsou nejpozději při závěrečném španělském hitu rozprášeny poslední zbytky obvinění z vyprázdněné narace. Zbývá už jen se zeptat – kam se poděli černí čápi? Zbytek textu na blogu. ()
Odhaduji, že na tenhle film budou koukat takové tři základní skupinky lidí. A napadlo mne to u tabulky hodnocení uživatelů. Rozdělme si je na A, B a C. Skupinka A jsou věřící lidé znající životy Svatých, případně ještě navrch k tomu znají tvorbu João Pedro Rodriguese. Ti asi hned pochopí souvislosti, podobenství, katarzi hlavního hrdiny, transformaci... A zřejmě budou filmem opojeni a nadšeni. Pak je tu druhá skupinka B, která vůbec netušila do čeho šla a pak už jen a jen zírala co se to před nimi vlastně odehrává. Řadím se k této skupince, ovšem jen částečně. Tato skupinka z šoku prakticky po celý film nevyjde a na konci bude sedět a říkat si.. eh, co to, viděl jsi to taky ??? Skupinka C jsou ti co ve filmu tušili něco víc než ti ze skupinky B a i když ne vše pochopili, film je jako celek velice zaujal. A sem se řadím já. Film zaujal a to moc. On je to vlastně takový neskutečný žánrový mišmaš od téměř klasického dokumentu o hnízdících roháčích, po survival drama se vším všudy. Ale aby toho nebylo málo máme tu i horor, gay zápletku a nakonec spiritisticko mysteriózní záležitost se silně náboženským podtextem. Jestli jsem všemu rozuměl? Ne. Ale protože jsem tušil, že se to točí kolem Archy Noemovy a hlavně kolem Sv. Antonína z Padovy, dohledal jsem si o tomto muži na konci filmu informace a leckde se mi rozsvítilo... Jestli mně film zaujal? Rozhodně. Krásná kamera a one man show Paula Hamy udělaly z filmu silně nadprůměrný zážitek. K tomu samozřejmě překrásné prostředí a příroda... Co mi tam vadilo byla ,,milostná scénka'' na pláži, eh.. kdyby to alespoň byly ty Číňanky... No, ale tak si alespoň dámské publikum přišlo na své .-). Shrnu-li to, čím více nad filmem přemýšlím, tím více si říkám jak to bylo zajímavé. Byly momenty, kdy jsem ani nedutal... Proto i když jsem z céčka a ne áčka, dávám za 4 zahozené pilulky u opuštěné nádrže se špinovou vodou a rybami... * * * * ()
Chudák svätý Anton Paduánsky, na čo to použili jeho život? Mal by som sa pohoršiť, ale bolo to fascinujúce, jednoduché ako šlabikár a freudovsky podnetné. Konečne film, kde má nahota konkrétny naratívny zmysel a nie je len marketingovým ťahom. Ešte raz to vidieť nemusím, to určite nie, ale tak skoro na to nezabudnem. ()
Reklama