Útěk z Hašimy

Někdy méně znamená více a v tomhle případě to platí na druhou. Předigitalizované, to je jedna věc, která mě rušila a druhá jsou neskutečné podmínky, týrání a surovost. Nechtělo se mně tomu tím pádem věřit do puntíku i když chápu, že pro komerční účely se musí něco přibarvit, ale jak píše ainny, tak sem některé situace prostě nepasovaly a zdály se tudíž neuvěřitelné. Ale i tak, v reálu to musel být děs a je otázkou, jestli jejich vysvobození bylo opravdovým vysvobozením jejich duší i když těla ano. (22.03.2018)

Takže poďme pekne po poriadku. Zmluvou z roku 1905 bola Kórea vyhlásená japonským protektorátom a v roku 1910 násilím bola anektovaná. Japonská správa Kórei bola ukončená po 40 rokoch 28.8.1945, kedy si všetky kórejské provincie vytvorili miestne úrady a 6.9.1945 v Soulu si vytvorili Kórejskú ľudovú republiku (KPR). Ale USA malo s Kóreou úplne iný plán (ale to už je ďalšia kapitola)..Skutočnosť, že hlavným príbehom je úplná fikcia, je takmer nepodstatná, a to najmä na pozadí skutočného miesta a aktuálnej kapitoly v histórii druhej svetovej vojny. Film nám predstavuje na príbehoch niekoľkých postáv, ako príbeh boja všetkého kórejského ľudu. V skutočnosti ide o vojnový film z ostrova Hašima, ktorý bol viac koncentračným táborom ako pracovným. Aj keď len v roku 1941 sa tu zo šácht pod morským dnom vyťažilo 410 tisíc ton uhlia, čo vytváralo pre Japonské hospodárstvo energetickú základňu. Ale za akú cenu? Veď v poslednom vojnovom roku 1945 tu zahynulo 1 300 čínskych a kórejských novodobých otrokov. Tí, ktorí tvrdia, že besnenie japonských dozorcov bolo vo filme neúnosné odkazujem na historické udalosti, kde to bolo omnoho horšie. Útok na Pearl Harbor (7.12.1941, 2500 mŕtvych), Nankingský masaker (300 tisíc zmasakrovaných vojnových zajatcov a civilistov), Manilský masaker február 1945 (100 tisíc mŕtvych civilistov), Singapur február a marec 1942 (50 až 90 tisíc civilistov), jednotka 731 (touto jednotkou zabitých 580 tisíc ľudí), stavba barmsko thajskej železnice (zabitých viac ako 100 tisíc vojnových zajatcov), sexuálne otroctvo (viac ako 200 tisíc žien prevažne z Kórei) atd. A najlepšie vystihujú zverstvá japonských dozorcov, ich fanatizmus a vojnové zločiny filmy z prostredia japonských pracovných táborov: Most cez rieku Kwai 1957, Návrat od rieky Kwai 1989, Kráľ krysa 1965, Na konci všetkých vojen 2001, Cesta do raja 1997, Ríša slnka 1987, Veselé Vianoce pán Lawrenc 1983, 6. prápor 2005, Kemp na ostrove Blood 1958, Koľaje osudu 2013, Peklo v Pacifiku 1979, Klobúk dole páni! 1986, Nezlomný 2014, Hlinený holub 1949, Sestry vojny 2010, Bitka v Korálovom mori 1959. A perlička nakoniec, film končí dňa 9.8. 1945 v 11 hodin a 1 minúta kedy došlo k výbuch plutoniovej bomby nad Nagasaki, vzdušnou čiarou 15 km od ostrova Hašima (Gunkandžima – bojová loď). (28.11.2018)

Koncentrovaná hrůza japonského koncentračního tábora na vlastní kůži, ostrůvek Hašima sloužil k těžbe uhlí a Korejci zde věznění poznali, zač je toho produktivita práce pod japonským dohledem. Naštěstí korejský odboj vyšle borce, aby je zachránili. Další velkolepý vlastenecký epos, který někdy značně drsným způsobem jitří rány 2 sv., to vážně 72 let po válce se musí točit tohle? Elitní filmové obsazení nemá až na výjimky moc prostoru něco hrát, uvidíte heroický boj, Joong-ki Song jako vůdce odboje, So Ji-sub má po delší době zajímavou roli ve filmu, bijec resistující autoritám mu sedí. Film, prý byl zamýšlen jako poselství, jak může válka učinit z člověka zvíře, tvrdí režisér. Já mám spíše pocit, že vyvolává intenzivní pocity nenávisti vůči Japoncům, byť tím neomlouvám jejich zločiny, kterých se prokazatelně dopustili (zejména vůči civilnám obyvatelstvu a ženám). Nějak se tím filmem, jeho brutalitou a syrovostí nedovedu srovnat, chápu, že tvůrce má prostě svobodu, dělat si co chce, ale tak nějak to na mě působí jako velmi nucené a vydírací. (16.09.2017)

„UTEČU. A SE MNOU VŠICHNI KOREJCI TADY!...“ /// Tak takhle jsme tenkrát žili v uhelným dole na ostrově Hašima. Máme rok 1944 a Korejci dřou jak vo život… Deportace na asijskej způsob. Sice ne koncentrák, ale podobně zvrhlá záležitost – a vlastně dobrovolná… Trochu toho lidskýho týrání a příběh několika postav, kteří tenkrát makali dole v dole (a nebo někde jinde). Nečekejte nějakej Útěk ze Sibiře. Jde o víc. Minimálně o tu cca 15ti minutovou válku. Střílí se, dynamit a moloťáci bouchaj, kulky trhaj těla a děravěj hlavy… ale hlavně umírá se hrdinským způsobem. Hraje do toho Ecstasy of Gold, ale místo aby to bylo epický… no nevím… Asi že nejsu horník… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy podle skutečnosti. 2.) Fotr mi slíbil že neumře. 3.) Thx za titule „num71“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ * (04.05.2018)

Možná bych dala i víc, ale není to nic, u čeho bych si řekla, že si to zase někdy pustím. Nenudila jsem se, kamera i hudební podkreslení bylo parádní (aby ne, když Korejci opět využili Pražský filharmonický orchestr), ale ten jejich patos. Jsou filmy, kde mi nevadí. A filmy, kde mi nesedne. Tohle byl ten druhý případ. Druhým, byť chvilkovým, potěšením byl Kim Won-hae na začátku. Do tohoto mistra malých rolích jsem prostě blázen. ;^) (10.03.2018)