Ulica Cloverfield 10

Moje obrovská výhoda byla, že jsem starší Cloverfield neviděl, a přestože dopátrat se pointy filmu ještě před jeho zhlédnutím je až smutně snadné, přikázal jsem si vše ignorovat a počkat si na to sám. Díky tomu jsem si film z velké části užil a vyloženě mě zklamalo až posledních cca 10 minut. I když zklamání asi není to nejpřesnější slovo, protože během nich film zároveň vztyčuje prostředníček (až na závěr) podobně laděným žánrovkám, což na druhou stranu vcelku oceňuju. Po většinu filmu jsem si užíval napjatou atmosféru, to dusno, různě se proměňující stavy nedůvěry, strachu a nejistoty. Tu ostatně člověk sdílí společně s postavami a neustále se sám sebe ptá, co se asi stalo, kdo jsou vlastně zač, kde končí pravda a začíná lež, apod. Ale jak už jsem naznačil v úvodu, kurs, který film chytne k samotnému závěru, mi příliš po chuti nebyl a dopadlo to tak, jak jsem se obával. Proto končím na slušných 4*. „Vždycky mluvil o možných útocích Al-Káidy, Ruska, Jižní Koreje.“ - „Myslíš Severní Koreje.“ - „To je ta bláznivá? Tak jo, tak tý.“ (09.12.2017)

Je to dobrý film, nebudu ale předstírat, že jsem nečekal víc. V těch nejvypjatějších momentech nedovede debutant Trachtenberg být tak drsný a intenzivní, jak by měl a v prostřední části se mu nedaří šponovat atmosféru tak, jak to uměl třeba Carpenter ve Věci. Občas se zkrátka objeví hluché momenty a když už se popáté řeší, co je tam venku, nebo kdo z hrdinů je magor, začne se to okoukávat. Nikdy naštěstí tak, aby se objevila nuda a díky přesnému Goodmanovi a Mary Elizabeth Winstead, která umí sebevědomé holky v nesnázích jako málokdo, je to pořád zábava, kde si ty zvraty a překvapení budete užívat. Jen si prostě myslím, že to měl točit někdo, kdo už za sebou nějaký ten film má a ví, že udržet napínavou atmosféru, když jsou na plátně tři lidi a čtyři místnosti, nejde úplně samo a musí se tomu trošku pomoct. (15.05.2017)

,,MÁŠ ŠTĚSTÍ, ŽE TU VŮBEC JSI. NAŠEL JSEM TĚ A ZACHRÁNIL TI ŽIVOT, PROTOŽE JSEM TĚ VZAL SEM.…“ /// … a vy nevíte… Furt! Sice musím vytrpět ty tuny vobyčejňáckých keců… ale držím, protože … prostě nevím. A čím víc se blíží konec (na stupnici zajímavosti začínáme (bohužel) nulou) tím víc chcu znát pravdu. Postupně je to (konečně!) i svižnější a závěrečná dvacetiminutovka je fakt mysteriózní! Škoda, že to tak dlouho trvá. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem zavřenej u týpka, co má v obejváku barel s kyselinou. 2.) Neznám nikoho s bungrem. 3.) Thx za titule „pablo_almaro“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** (06.10.2016)

Slušný pilot, ktorý v kine nemá čo robiť. Často krívajúca logika vs. silné momenty prekvapenia a intenzívne finále, ktoré má ale opäť iba takú stopáž ako vyvrcholenie seriálovej epizódy. Malý neveľký film do partie k prešumiteľnému Super 8. Na väčší a originálny Cloverfield sa nechytá (keď už sa bavíme o Abramsovych produkciách pre totožnú cieľovku). (09.04.2016)

Jistě by bylo podnětné rozebírat (virální) marketing filmu, osmdesátkové popkulturní odkazy a design (John Hughes), pozici Michelle mezi jinými soběstačnými ženskými postavami poslední doby, reflexi sílící společenské poptávky po autoritativním lídrovi nebo podrývání star systému obsazením Johna Goodmana do trochu jiné „taťkovské“ role, pro mě jde ale v první řadě o učebnicově vystavěný thriller, který důsledně zužitkovává veškeré informace poskytnuté v rámci jeho uzavřeného světa. Prakticky každý prvek, ke kterému je delším, detailním nebo hlediskovým záběrem navedena naše pozornost, lze označit za kompozičně motivovaný, ačkoli se třeba zprvu zdá, že má sloužit jenom k pobavení (infantilní koupelnový závěs s kachnou). U objektů, které se vracejí do hry s větším časovým odstupem, jsme navíc před jejich zapojením do děje nejprve slovně upozorněni, že na ně nebylo zapomenuto, aby jejich následné využití nepůsobilo jako deus ex machina (lahev s alkoholem, kterou Michelle na začátku při opouštění bytu bere ze stolu, později se o ní zmiňuje Howard a její hvězdný okamžik přichází těsně před koncem). Význam rekvizit zároveň není stálý a kupříkladu dívčí časopisy nás nejdříve upozorňují, že Howard zřejmě ztratil svou dceru, později se mění v součást zinscenovaného divadla (aby byla posílena iluze, že Michelle je jako Howardova dcera) a nakonec ve zdroj důležitých informací pro přežití. Každý dílek skládačký je dříve či později odůvodněný a je tak příznačné, že i skládání puzzle se z kratochvíle hrdinů změni ve znepokojivou nápovědu pro diváka, když Emmett dvojznačně upozorní, že pár dílků ještě chybí. A skutečně – v dané chvíli ještě neznáme celou pravdu, jak vzápětí vyjde najevo, čímž bere za své krátká nedramatická mezihra, během které zdroj ohrožení zdánlivě číhá jen venku. Podobně zneklidňující podtext má hra s hádáním slov, kdy je využito omezení vyprávěcího hlediska na Michelle – nevíme tudíž, co doopravdy ví Howard a stejně jako jeho dva „adoptivní potomci“ nedokážeme určit, zda stále hraje, nebo jim škodolibě říká pravdu. Zdánlivě zdržující scéna, ve které se Emmett a Michelle baví o svých promarněných životních šancích, je pak pro vyznění filmu naprosto klíčová a zejména jí Ulice Cloverfield 10 vděčí za emocionálně velmi silné a přitom – stejně jako celý koncept, na němž je zápletka založena (tři lidé v bunkru, z nichž minimálně jeden něco temného tají) – očistně jednoduché finále, které dává rychle zapomenout na zbytečně spektakulární (a úhlednou uzavřenost světa, v němž jsme se dosud nacházeli narušující) vyvrcholení. 85% (08.04.2016)