Pod

Naprosto úchvatná dokonalost, které je televize zkrátka malá... Něco takového u dlouho nebylo. Dinosauři jsou opravdu zpět!

Ve stínu Duny, Bonda a kupy Marvelovek vychází nenápadný horor Paroží, o kterém se nikde nepíše a nikdo o něm nemluví. Velká škoda! Takovéto poctivé horory se dnes už netočí. A možná žánr "horor", pod kterým si už většinou představím laciné strašení a lekačky, stále dokola omílané a otřepané zombie, upíry, vlkodlaky, duchy, démony vrahy v maskách... Žánr horor zkrátka film Paroží, krom propůjčení zřejmých prvků, dostatečně nevystihuje. Titulní monstrum, chcete-li bytost, z dávné mytologie severoamerických indiánů působí svěže a originálně. Tvůrci dokonce i s patřičnou úctou přistupovali k původu mýtu a drželi se jeho pravidel, sem tam přidali nějakou tu inovaci/referenci. Daná látka si o zfilmování si vyloženě říkala. Tak na co všichni čekali? Nakonec jsme ale se dočkali. Rozhodně ale nečekejte bezhlavé řádění monster. Zde se jedná o pomalé psycho drama stavíc na týraní dětí, jejich rozvrácené psychice, beznaději a následcích. To vše je zasazeno do věčně mlhou zahaleného upadajícího poloprázdného městečka uprostřed hlubokých lesů na úpatí hor v podzimním období. Zkrátka hutná depresivní atmosféra by se dala krájet a bezvýchodnost situace směřuje k nevyhnutelnému závěrečnému střetu. U filmů tohoto typu většinou platí, že "méně je více". To platí pro monstrum, které po vzoru žraloka z Čelistí vidíme jen okrajově. Když se konečně ukáže, je ještě nechutnější a ohavnější, než jste si přáli. Ztvárnění a design zkrátka čirá radost. Jenže zde to naneštěstí tvůrci s "méně" více přehnali a konec tak nějak bez tváře vyšumí. (Kdo viděl, pochopí dvojsmysl „bez tváře“ - to byla ovšem geniální hnusárna.) Objektivně tedy 4*, jelikož jsem ale vyloženě cílovka a chci více stejného/podobného, dovolím si přilepšit. Také proto, že Paroží si zkrátka zaslouží pozornost a i den po shlédnutí ve mně rezonuje ta tíživá atmosféra. S loňským o chlup lepším, ovšem ve stejném duchu se nesoucím, Pod vodou, má FOX, pardon Disney, velmi slušně našlápnuto k antologické sérii založené na mytologických a kryptozoologických tvorech. No jo, jenže to by ale musel na ty filmy chodit taky někdo jinej, než jen já...

Tiché místo: Část II nás ve znovu otevřených kinech uvítalo s velkou parádou. A protože už nějakou dobu ve většině kinech promítáno není, očekáváme vydání na domácích nosičích. Pojďme si tedy jeden z nejlepších filmů poslední doby, nejen co se subžánru monster-movie týče, podrobněji probrat. Ale pozor, čím méně o filmu víte, tím více si jej užijete. Většinu nepřekvapí, že druhá část navazuje tam, kde první skončila. Tedy s jednou velmi podstatnou vložkou… Úvodem filmu. Časově je zasazen dlouho před předchozí film a staneme se svědky prvního útoku. Právě tento úvod svými dlouhými záběry s minimem střihu Vás uková do křesel a mimořádně vtáhne do světa Tichého místa s nepříjemně vlezným pocitem příchodu něčeho moc špatného. A něco špatného se semele velmi rychle. Nepřerušovaný pohled z auta, kdy se na nás řítí rozjetý autobus, je už tak sám o sobě děsivým absurdním okamžikem, který by nikdo z nás zažít nechtěl. Následující dění vše ještě více umocní a vygraduje. Průchod povědomým obchůdkem z prvního filmu, ještě v době před útokem, je krásnou „Spielbergovskou“ třešničkou na dortu a odměnou všímavějším divákům. Po uvedení názvu poskočíme v čase na nám dobře už známou farmu. Situace se stává neudržitelnou a rodina se musí vydat do světa. Tím se nám celý filmový svět, kde každý další neuvážený krok může znamenat smrt, značně otevře a poskytne příležitost dalším nápadům a vyhroceným situacím. O ty opravdu není nouze. Když se zrovna věci nesypou, neútočí monstra a film nás „nechává vydechnout“, nemůžete se zbavit pocitu, že se každou chvíli zase něco semele. Tvůrcům se tak diváky povedlo držet neustále v pozoru, což je dnes velké plus, které se tak často nevidí. K tomu dopomáhá i vtíravě podmanivá hudba. Druhé Tiché místo je co do kvalit špičkově vyšperkovaný hororový thriller, který obstojně navazuje ve kvalitách svého předchůdce. A dokonce i pomyslnou laťku posouvá o level výše. Jak dospělí, tak dětští herci zde excelují. Přes otevřenější svět a podstatně akčnější pojetí se podařilo udržet rodinnou intimnost s tím nevyšším posláním – chránit naše děti a blízké, ať to stojí cokoliv. I když monstra vidíme častěji a za bílého dne, neubírá to na jejich děsivosti. Právě naopak. Pravidlo Čelistí „méně je více“ zde tedy výjimečně neplatí. Tomu vděčíme za neotřelý design, dokonalému klapavému ozvučení a originálním situacím, do kterých se hrdinové s monstry dostávají. V ulicích města plného lidí vidíme plně využitý potenciál jejich neutuchající agresivity. Tyto scény jsou těžce efektní a mají dopad jako máloco v tomto žánru. Filmařům smekám! Podařilo se jim udržet rating film přístupný, přičemž to hravě natřeli nepřístupným filmům, které by alespoň za letmé přiblížení se teroru zde viděnému „vraždily“. Vůbec bych se nebál Tichá místa označit za Vetřelce 21. století… V roce 2023 se vrátí Tiché místo s novým příběhem a postavami pod vedením režiséra Jeffa Nicholse. (Osobně bych si přál vidět útok na vlak, který jsme v tomto díle viděli zničený.) Načež nás čeká Tiché místo: Část III, které završí trilogii rodiny Abbottových. Do režisérské židle se opět počítá s nadaným Johnem Krasinskim. Ten je také scénáristou a producentem. Ve filmech hraje hlavu rodiny Lee Abbotta. Jeho filmová partnerka v podání Emily Blunt plní stejnou úlohu i v jejich soukromém životě. Hlavním cílem páru je vyprávět příběh s tématem, které je jim velmi blízké. Tím je strach o potomstvo.