Ulica Cloverfield 10

Po loňském Prey jsem se rozhodl znovu navštívit předchozí Trachtenbergovu práci. Ulice Cloverfield je precizně uchopeným a vystavěným filmem, který stojí na třech postavách, hercích a jejich souhře, která stojí na základech pevné šikovné režie a chytře vystavěného scénáře. Hrátky s tím, zda je vlastník bunkru jen magor a nebo se venku opravdu něco děje fungují na jedničku a to hlavně díky úžasnému výkonu Goodmana, jehož jemné nuance promlouvající k divákovi a postavám dělají celou show. Ovšem ani Winsteadka a Gallagher nezaostávají a krásně se doplňují. Trachtenberg prostě umí a hlavně ví jak chytře naložit s rozpočtem, do toho tu máme scénář plný jasných, ale nenápadných příprav na budoucí zúčtování, které se vyplatí. Jediná škoda, toho zbytečně přepáleného konce, avšak nějak se modernímu divákovi zavděčit musíme. (Nevím zda to finále byl součástí přetáček, tak jako tak tolik ke zbytku filmu nesedí a zapadá tak do režisérovi kolonky, lehce nedotažených finále) Přesto je to částečně zachráněno finálním zakončením osobnostního oblouku postavy, která se naučila neutíkat před problémy, ale stavět se jim čelem. Prostě chytře udělaný a zábavný film! (04.02.2023)

Vzťahová dráma sa v úplnom začiatku mení na nehodovú. Po nehode sa divák spolu s hlavnou hrdinkou ocitne kdesi v metapivnici unesenej Nataschi Kampusovej. Pozvoľna vnikne do psychothrilleru. Nakoniec je mu vstreknutá riadna dávka vedeckej fantastiky. Plus za aké také udržanie uveriteľnosti viacerých rovín príbehu. Mínus za snahu ukázať všetko - všetky roviny aj žánre. A tiež mínus za všetko dovysvetliť i tam, kde postačilo byť decentne zahalený. (15.06.2020)

Bolo mi jasné, že s pôvodným filmom Cloverfield bude mať 10 Cloverfield lane spoločné len minimum, dokonca s ním nakoniec nemá spoločné prakticky vôbec nič, ale určite nemôžem povedať, že by som s tým mal nejaký problém, na film som sa tešil dosť a ani trochu ma nesklamal. Filmy odohrávajúce sa v uzavretom bunkri som mal vždy rád, no nutne potrebujú zaujímavé postavy, čo sa tu rozhodne podarilo. Mary Elizabeth Winstead akoby stále hrala dcéru Johna McClaina zo štvrtej Smrtonosnej pasce, čo mi po všetkých stránkach vyhovovalo, John Gallagher Jr. tomu dodáva sympatické odľahčenie a od Johna Goodmana sa nikdy nedá čakať, čo predvedie v najbližších sekundách, tá jeho náladovosť a tajomstvá tomu tiež len pridávajú, takže tu si nemôžem sťažovať. Atmosféra v bunkri je zvládnutá veľmi dobre, vzťahy medzi postavami tiež a tak film by si vlastne kľudne vystačil aj len s týmto, ako štandardný thriller. No ponúkne ešte viac, predsa len v tomto prípade divák vie, že sa nejedná len o nejakú paranoiu, ale že sa za dverami bunkra skutočne odohráva niečo nebezpečné a tak je tu dostatok zaujímavých náznakov a atraktívnych dialógov na túto tému, pričom som sa ale aj tak nemohol dočkať finále, na ktoré som bol veľmi zvedavý a rovnako, ako aj všetko ostatné v tomto filme tiež len poteší. Záverečná desaťminútovka naplno uspokojila moje sci-fi chúťky, je to nadmieru napínavé a s dobrou akciou, takže tu si určite nesťažujem. Technicky tu tiež nemám žiadnych výhrad, režisér je síce nováčik, ale zvládol to bez najmenšieho zaváhania, vizuálna stránka je kvalitná, atmosféra tiež, tu mi sadlo úplne všetko. Takže 10 Cloverfield lane asi nie je film na opakované pozretia, ale hlavne, že som si to užil, príbeh, herci, vizuál, napätie, všetko bez výhrad, ak ešte vznikne nejaký relatívne podobný film, určite si ho nenechám ujsť, z mojej strany veľká spokojnosť. 79% (07.05.2016)

Jistě by bylo podnětné rozebírat (virální) marketing filmu, osmdesátkové popkulturní odkazy a design (John Hughes), pozici Michelle mezi jinými soběstačnými ženskými postavami poslední doby, reflexi sílící společenské poptávky po autoritativním lídrovi nebo podrývání star systému obsazením Johna Goodmana do trochu jiné „taťkovské“ role, pro mě jde ale v první řadě o učebnicově vystavěný thriller, který důsledně zužitkovává veškeré informace poskytnuté v rámci jeho uzavřeného světa. Prakticky každý prvek, ke kterému je delším, detailním nebo hlediskovým záběrem navedena naše pozornost, lze označit za kompozičně motivovaný, ačkoli se třeba zprvu zdá, že má sloužit jenom k pobavení (infantilní koupelnový závěs s kachnou). U objektů, které se vracejí do hry s větším časovým odstupem, jsme navíc před jejich zapojením do děje nejprve slovně upozorněni, že na ně nebylo zapomenuto, aby jejich následné využití nepůsobilo jako deus ex machina (lahev s alkoholem, kterou Michelle na začátku při opouštění bytu bere ze stolu, později se o ní zmiňuje Howard a její hvězdný okamžik přichází těsně před koncem). Význam rekvizit zároveň není stálý a kupříkladu dívčí časopisy nás nejdříve upozorňují, že Howard zřejmě ztratil svou dceru, později se mění v součást zinscenovaného divadla (aby byla posílena iluze, že Michelle je jako Howardova dcera) a nakonec ve zdroj důležitých informací pro přežití. Každý dílek skládačký je dříve či později odůvodněný a je tak příznačné, že i skládání puzzle se z kratochvíle hrdinů změni ve znepokojivou nápovědu pro diváka, když Emmett dvojznačně upozorní, že pár dílků ještě chybí. A skutečně – v dané chvíli ještě neznáme celou pravdu, jak vzápětí vyjde najevo, čímž bere za své krátká nedramatická mezihra, během které zdroj ohrožení zdánlivě číhá jen venku. Podobně zneklidňující podtext má hra s hádáním slov, kdy je využito omezení vyprávěcího hlediska na Michelle – nevíme tudíž, co doopravdy ví Howard a stejně jako jeho dva „adoptivní potomci“ nedokážeme určit, zda stále hraje, nebo jim škodolibě říká pravdu. Zdánlivě zdržující scéna, ve které se Emmett a Michelle baví o svých promarněných životních šancích, je pak pro vyznění filmu naprosto klíčová a zejména jí Ulice Cloverfield 10 vděčí za emocionálně velmi silné a přitom – stejně jako celý koncept, na němž je zápletka založena (tři lidé v bunkru, z nichž minimálně jeden něco temného tají) – očistně jednoduché finále, které dává rychle zapomenout na zbytečně spektakulární (a úhlednou uzavřenost světa, v němž jsme se dosud nacházeli narušující) vyvrcholení. 85% (08.04.2016)

Čím víc se o novém Cloverfieldu mluví, tím víc se ruinuje unikátní zážitek, takže sem vůbec nemůžu napsat postřehy, které bych ze sebe chtěl dostat. V jádru vám ale stačí vědět "je to super, běžte na to!", Ulice Cloverfield 10 je totiž skvěle napsaná, zahraná, zrežírovaná... a tak vůbec. Všechno je prostě na svém místě a navíc se sem vešlo tolik zvratů a napínavých sekvencí, že komornost vůbec není problém. Tuhle intenzivní hodinu a tři čtvrtě zkrátka potřebujete vidět. A ideálně bez toho, abyste o ní cokoliv věděli! (9/10) (05.04.2016)