Mlčící hvězda

Přesně to napsal zelvopyr a mám naprosto stejné pocity. Už sama kniha je slabá, Lemovo nejlepší tvůrčí období začíná až počátkem 60. let, a vlastně v ní není ani pořádný děj, jen spousta teorií, fakt, technických popisů... na úrovni své doby. A podobně film. Nejde mi ani tak o chabé triky a papundeklové kulisy, ale o celé heroické vedení už tak slabého příběhu... (30.03.2012)

Pořád jsem se ještě nerozhodl, zda si tento film zaslouží dvě hvězdy, nebo dokonce tři. Viděl jsem totiž originální a nesestříhanou verzi, která se zdá být horší než sestřih, co tak čtu. K hlavním výtkám patří ideologické poselství, které mě hodně iritovalo, onen důraz na internacionalismus (do vrcholného nevkusu předvedeno v závěrečné scéně, kde se všichni berou za ruce) je přehnaný a hloupý. A dále je snímek zbytečně dlouhý: začíná to velmi zajímavě, když se řeší tunguský meteorit, pak let na Venuši... zdlouhavě, plno zbytečných agitačních rozhovorů, nikde se nic moc neděje. Jo, je třeba ocenit výtvarnou a technickou stránku filmu; kdyby toho nebylo, tak už by nezbylo vůbec nic. (02.04.2015)

Sci-fi-litida, která není dobře napsaná a bavit může jen lid, který na těchle postarších vědeckejch fikcích se spoustou blikajících kontrolek a robotů se špatnou výslovností pravidelně ujíždí, ale pro nikoho jiného ne, on to totiž není zrovna nejlepší film, žel (cs Ikarie XB1 je jen o tři roky mladší, ale zároveň o tři levely lepší). Možná se mi to nelíbilo protože jsem viděl americkou zkrácenou verzi, ale upřímně, tu delší bych vidět asi ani nechtěl, už takhle jsem se na mnoha místech nudil a mimovolně rukama skládal origami stegosaura, což vzhledem k tomu, že nedokážu složit ani parník značí, že to fakt nebylo moc záživné. V konečném důsledku je tu tak zajímavá snad jen rezonance odporu proti jaderným zbraním a fakt, že jsem si při finále vzpomněl na jednu scifózní rozhl. hru, co jsem jako malej slyšel asi tak milionkrát (úkol pro zítřejší den, zjistit, co to bylo zač!). FiN (27.03.2015)

Kupodivu stále dobře vypadající sci-fi, když si uvědomíme rok vzniku, technické a trikové možnosti a skutečnost, kde byl natočen (Češi by byli jistě lepší, což dokazuje Ikárie XB). Nejlepší je část na Venuši, jejíž prostředí pojali tvůrci jako fantastická plátna surrealistických malířů. Nechybí samozřejmě morální poselství (které ovšem obsahovaly filmy i tehdejších jiných kinematografií včetně americké), jelikož snímek vzniká v době berlínské krize a karibská je nadosah. Svět byl v té době nebezpečně blízko vypuknutí atomové války. Viděna americká zkrácená verze. (29.03.2015)

Koprodukční projekty studia DEFA s jinými státy východního bloku (jmenovitě Polsko a Československo) se do 60. let daly spočítat úspěšně na prstech jedné ruky. Charakteristickým znakem pro vlnu koprodukčních projektů od 60. let se staly filmy orientované na divácký úspěch, filmy žánrové a spektakulární. Jedním z nich byl fantastickovědecký film Mlčící hvězda a z oné vlny byl filmem nejzajímavějším, a to jak výrobou, tak výslednou podobou. Klíčovým znakem pro proces výroby filmu se stalo neustálé přepisování scénáře kvůli neshodám jednotlivých stran (šlo o spor týkající se věrnosti předlohy – podle polské strany předkládala německá strana verzi scénáře, která se od předlohy příliš odkláněla, respektive si stěžovali na absenci filozofického vyznění a filmu jako pouhé technické atrakce; dalším problémem byl koncept, který obě strany upřednostňovaly – německá strana byla více orientovaná na reprezentaci socialistického režimu, kdežto ta polská byla silně umělecky laděná), které se nakonec podařilo vyřešit až po rozhodnutí SED, které dokončení snímku považovalo za velmi významné (ideologicky). S tím také souvisí výsledná podoba díla: východoněmecká verze je prošpikovaná ideologickou propagandou, která je místy až nesnesitelná. Já naštěstí viděl americkou sestříhanou verzi, kde se očividné ódě na socialistický režim podařilo snesitelně vyhnout. Co se týče samotného snímku, tak je vidět, že utrpěl neustálým přepisováním scénáře, dialogy jsou místy dost špatné, zápletka jednoduchá a nízký rozpočet (i když paradoxně šlo o doposud nejnákladnější film studia DEFA) je maskován tím, že se skoro nerámuje ve velkých celcích, a proto povětšinou vidíme jen detaily a polodetaily. Vizuálně opojné jsou sekvence na Venuši, vyvolávající až surrealistický dojem a kompenzující výslednou strukturu filmu, takže výsledný dojem je průměrný (šachová scéna mě naštvala a chtěl jsem poslat film do dvouhvězdičkových vod).___Uvidíme po srovnání s Eolomea. [KINEMATOGRAFIE VÝCHODNÍHO NĚMECKA] (12.02.2017)