Rozprávky pre Emu

Jak vidím slovní spojení „romantická vánoční komedie“, je mi většinou hned jasné, že to dopadne strašlivě. A tohle je právě jedna z těch mála výjimek, které potvrzují pravidlo. Rudolf Havlík to výborně zvládl jako scenárista i režisér a herci v hlavních rolích využili potenciál dobře napsaných postav na jedničku. Dokonce ani ten product placement z toho moc netrčí. Nejlepší český mainstreamový film roku, rozhodně lepší než Teorie tygra či Bezva ženská na krku. (27.12.2016)

Nepotřebuju nutně blonďatého nevinného andílka s kudrlinkami, každopádně výběr dětské postavy byl prvním velkým přehmatem. Dalším jsou koktavé dialogy obou hlavních hrdinů, které mám zatraceně moc rád, ale jak Vetchý, tak Geislerová (ta o krapet lépe) se se svými postavami zatraceně obtížně ztotožňují. Sociální pracovnice Cibulkové dělá kroky, které jsou úplně v rozporu s tím, jak to v praxi funguje, aby pak v závěru vše dokonale shodila. A důležitá jednání týkající se dítěte si zřejmě svolává do parku. Vytváření vztahu mezi dcerou a otcem je umělé, vůbec není hřejivé, uvěřitelné. Aňa neznalá faktů se nad nevšední prosbou pozastavuje jen pár minut, načež kývne. Holt blíží se Vánoce. Atmosféra místy fajn, řemeslně solidní, situace naivní, postavy se hrnou do problémů bez motivací, v průběhu děje se uvolní jen Geislerová. Vetchý je překvapivě neuvěřitelně ztuhlý. Režisér jim zřejmě nedokázal vštěpit svoje myšlenky. Právě Vetchý má jisté postavení a v Anglii odhaluje účelové sňatky lidí, ale doma je překvapený, že dítě musí do školy, nedokáže se vymáčknout a po převzetí/podepsání všech dokumentů je v šoku, že je to vlastně holka. Když uteče křeček nebo začne hořet čertův kostým, popadal jsem se za břicho. Samozřejmě kecám!! Konec je dost zrychlený a oproti jiným podobně laděným feel-good látkám nezahřeje. Sorry, ale ani trochu. Totálně přechválené, a to upozorňuju, že nejsem s ohledem na daný žánr žádný cynik. Pokud někdo má tu drzost srovnávat se Zelenou kartou nebo českým Koljou, měl by se tvůrcům obou snímků běžet urychleně omluvit. 50% (10.03.2017)

S Teorií tygra možná nejsilnější adept na Českého lva. Prvotina R. Havlíka mě minula, druhý pokus chytl za srdce. V obou případech stál i za scénářem, takže doufám, že bude v tomhle směru pokračovat. Lidský příběh, bezvadná ústřední dvojice a přesně tolik "pohádkovosti", aby se na to pěkně koukalo a necukal Vám koutek jako u některých [júesej] (v dnešní době vlastně i tuzemských) rodinných filmů. Tohle mi sedlo - 80%. (03.11.2016)

Námet filmu je obyčajný a takýchto podobných filmov sa každý rok toči niekoľko. No a určite aj lepších, ako je tento film. Navrh mal sympatická dvojicu, zelena karta zas úžasných hercov a tento film len celkom predvídateľnú linku s Ondřejem Vetchým, ktorý ma už dlhodobo vobec nebaví a ani tu som ho nežral. Film chce upútať diváka na emotívnosť v podobe dievčatá, zomierajúcej matky a ignoranta. No, ale to dievčatko by musela hrať nejaká detská hviezdička, ktorá zvláda nápor vysokých nárokov, ale toto dievča to nezvládlo a aj preto má to až tak neoslovilo. Na mna to nefungovalo, ale na iných by mohlo. Slabé 3*. (02.11.2023)

Pokud někdo vznáší "pochybnosti", tj. svoji duchovní nedostatečnost, o smyslu a poslání rodiny, je svědkem tvořivého podání této nadčasové pravdy v případě právě POHÁDEK PRO EMU. Nenásilná, umělecky mimořádně zdařilá prezentace ceny skutečného otcovství a skutečného mateřství, protikladu dětinství a dospělosti i citlivého, vnímavého dětství je tu před očima jako Praha z žižkovské věže. Zajímavou a opět brilantně zvládnutou úlohu citlivé, ale přitom důrazné úřednice, která musí používat především svůj rozum, skvěle sehrála Vilma Cibulková. Pro Vetchého i Geislerovou jsou to v obou případech jejich životní role a stejné ocenění zaslouží i Ema Švábenská včetně svého poněkud dětsky chudozubého úsměvu. Zmínku zaslouží i pozoruhodná dějová gradace scénáře, jev v případě české polistopadové kinematografie hraného filmu až příliš endemitní. Prostá existenciální pravda byla přiblížena jedinečným, strhujícím způsobem. (05.01.2024)