Kimi no na wa.

Tradične kvalitná japonská 2D animácia, ktorá je v tomto prípade dovedená takmer až k dokonalosti. Sofistifikované a prepracované do najmenších detailov, čo veľmi kvitujem. Pri viacerých obrazoch a scénach som nevedel, kam sa mám skôr dívať. Či už ide o tokijské megacity alebo krásne zábery prírodných scenérií. Vytkol by som iba, že sa obraz snaží byť občas realistickejší ako je samotná realita - napr. keď animácia ukazuje lámanie svetelných lúčov na šošovke kamery - pri animácii je to však blbosť. To sú však len drobnosti. Čo sa týka príbehu, áno, je to typické anime so všetkým, čo k tomu patrí, aj so svojsklými japonskými nuansami, ktoré Európan asi nebude v dostatočnej miere chápať. Po rozlúsknutí pointy, ktorá príde asi v prvej tretine filmu, už príbeh ide len na zotrvačnosť a nič zaujímavejšie neprináša. ''Segra, zasa si chytáš kozy?'' (14.11.2022)

No, tak jo, tak já se přiznám, že to je můj první Šinkai a tudíž je to pro mě taková bomba, že se mi 36 hodin po zhlédnutí přesunula rovnou mezi nejoblíbenější filmy - až tak mě zasáhla. Je to veselé, je to hravé, je to time puzzle, má to filozofickej přesah s řadou odkazů napříč východní (shinto) i západní filozií, a má to perfektní animaci a soundtrack! a ke všemu to má poměrně dobře vystavěnej příběh (a co na tom, že zápletka třetího aktu se ztrátou jména je over the top - chápu, že výměnou za tu druhou šanci museli obětovat to nejcennější, tedy vzpomínky na toho druhého, ale ten proces ztráty paměti byl prostě over the top) a samozřejmě to u některejch osob, které nejsou emočně na úrovni kusu železa, vyždíme poměrně dost citů a pocitů. Možná to není takovej zázrak, aby to ohromilo zkušené animology, ale pro západního diváka je to přesně to anime, které mu může otevřít cestu do nitra téhle japonské kultury. Proto je to zázrak, pro mě skoro stejně srovnatelný třeba s Akirou, Totorem, Létajícím hradem nebo Mononoke - protože je pro západního tupce perfektně konzumovatelný a přístupný: přesně v tom místě, kde se perfektní animace střetává se silným vyprávěním a emočním potenciálem, vzniká film pro všechny národy a generace s potenciálem stát se kultovním. Když se k tomu připočte ultrasilný soundtrack a jednoduchá skládanka pro zamyšlení, vzniká majstrštyk pro masy. Proto tolik chvalitebných slov a tolik vynášení do nebe. Proto je pravděpodobně tenhle film nejvýdělečnějším anime za 2016 a pro Šinkaie pravděpodobně odrazový můstek k západnímu publiku. P.S. Uvažujete-li o tom, že někomu ke konci roku 2017 koupíte blu-ray třeba k narozeninám / Vánocům / jen tak, pouvažujte přesně nad Kimi no na wa. (29.07.2017)

Jako kdybych viděl zfilmovanou verzi veleúspěšné hry Life Is Strange. Neskutečná nostalgie. Nádherné zpracování v anime formátu. Kloubouk dolů před panem Šinkai. I ty japonské skladby se člověku zaryjí do paměti. Ne jednou jsem si soundtrack z Kimi no na wa zpětně poslechl. (26.07.2017)

Tenhle film je opravdu příjemným pohlazením po duši. Začátek sice působil trochu zmatečně, no nakonec se z toho vyklubal překrásný příběh o střetu dvou mladých lidí, které neustále sužoval pocit, že jim v životě něco chybí. Hrozně si cením, s jakou lehkostí a přirozeností děj vygradoval a že i přes komplexní hrátky s časem a prostorem nepůsobil nikterak přeplácaně. Dlouho se mi nestalo, že by ve mně film zanechal takové příjemné hřejivé pocity se špetkou melancholie na závěr, kterou lze stěží popsat slovy. Opravdu nádhera. Vizuálně taktéž. Asi to nebude pro každého, uznávám, ale pokud jste hluboko v srdci trochu snílek, věřím, že si přijdete na své… :) mě osobně to oslovilo daleko víc, než Miyazakiho opěvovaná Cesta do fantazie a vřele to doporučuju všem, kterým nevadí kreslená tvorba. Za sebe pevně věřím, že se na to nedívám naposled… (25.06.2023)

Do pytle práce, další film, co Makoto Šinkai natočil a já mám teď nutkání začít provádět nějaké totálně maskulinní zhovadilosti - jako třeba vysmívat se roztomilým koťátkům a dopovat nosorožce steroidama, nebo tak něco - a to jenom proto, abych nebyl tak rozněžnělej, jako momentálně jsem. Ono se to totiž dost povedlo, tenhle film je další skvělá Makotovo věc a to jsem si první tři čtvrtě hodinu myslel, že TO tam tentokrát není, jen obyčejná romance s mnohokrát viděným prohazovaní těl, bez melancholie, bez toho, co činí filmy tohohle tvůrce jedinečnými, ale pak... Pak je to zase další slzopudná, leč originální a... A... A je to prostě fajn, howgh. PS: asi vyhodím všechny své kožené náramky a začnu nosit třikrát obtočený, pletený provázek (16.04.2017)