Spojenci

Když já ty filmy Roberta Zemeckise mám pořád ráda. Pro mě je to stále především výborný vypravěč, který přesně ví, jak chce, aby daná scéna působila na diváka. Spojenci mě vtáhli a nepustili po celou dobu, napětí perfektně funguje. Obě poloviny filmu se od sebe značně liší a jsou jak z jiného žánru. Emočně mě to nedostalo, ale ke konci jsem měla nepříjemně mrazivý pocit. 70% (12.02.2017)

U Zemeckise jsem vždy preferoval jeho poučené hry s minulostí kinematografie a se žánry (NÁVRAT DO BUDOUCNOSTI I-III, FALEŠNÁ HRA S KRÁLÍKEM ROGEREM, MUŽ NA LANĚ) před univerzálně přijímanými a oceňovanými klasikami (FORREST GUMP). SPOJENCI spadají do první zmíněné "kategorie", protože začínají tam, kde CASABLANCA končí... a po hodinové" variaci válečného melodramatu následuje obdobně poučená a přiznaná (greenovská novela, X značící smrt) obdoba retronoiru s neonoirovým vyvrcholením, přičemž obě poloviny spojuje špionážní linie (poznají, že hrajeme manžele?, hraje manželku?). Výborně odvyprávěné dílo, ve kterém je každá informace efektivně zužitkována a ve kterém je styl založený na dlouhých záběrech s nízkou hloubkou ostrosti a prací s mnohovýznamovými odrazovými plochami nemálo opojný, v očích některých sráží "efekt předistancovanosti". Je ale dán tím, že herci hrají, že hrají, tvůrce si hraje se žánry a kinematografií... a já téhle hře dám kdykoliv přednost před partičkou karet, protože SPOJENCI jsou level MOST ŠPIÓNŮ (bez společenského přesahu týkajícího se otázky řešení zahraničních vztahů, zato s vivisekcí institutu manželství, a to pronikavěji než v podobně se žánrovými klišé pracující Zemeckisově duchařině POD POVRCHEM). (01.02.2017)

Zemeckisovsky dokonalé řemeslo, mohutně emocionální, atmosférické, Pittem a Cotillard báječně zahrané, Silvestrim nonšalantně ozvučené a Burgessem citlivě nasnímané, přesně v měřítkách střízlivě sestříhané retro výpravy. Přesně vyvážená hladina mezi romantickým dramatem a temným historickým pozadím, které vytváří nesmírně vtahující auru a postupně přikládá pod kotlem až k mrazivému, drtivě neústupnému finále. Malá velká filmová událost, která bohužel upadne rychle v zapomnění, ale v soudobých hollywoodských konvencích je nádherným a cenným zjevením. 90% (16.02.2017)

Kdyby nebylo plastikovýho Brada Pitta a některých vysloveně hollywoodských scén, kde se například pár bez skrupulí pomiluje uprostřed písečné bouře v Maroku a následně Marion Cotillard porodí během náletu na Londýn, tak bych z filmu byl vysloveně nadšený. Dlouho jsem se totiž nesetkal s lepší válečnou atmosférou, jako u tohoto filmu, čemuž se teda popravdě nelze ani moc divit. Robert Zemeckis je velký režisér a kvalitní atmosféry má vysloveně v malíčku. Závěr filmu je také vysloveně za jedničku s hvězdičkou, ale Angelina Jolie by se mnou podobné nadšení asi nesdílela... (09.03.2017)

Panenko Marja, co se to děje s tím Bradem? Čím dál tím víc mi připomíná toho Branda ve smyslu, že taky vypadá, že se fyzicky rozpadá a přestává vypadat jako opravdový člověk. Asi se na něm venkovně taky začíná projevovat to vnitřní šílenství. Každopádně, film má pěknou výpravu, hezkou kameru, napínavou hudbu a Augusta Diehla, jak si zase hraje s kartami, ale nemá duši. (25.02.2018)