Vážený občan

Vážený občan je cenným, i když poněkud cynickým a škodolibým příspěvkem do diskuze o roli intelektuálů v dnešní společnosti. Nelze ho doporučovat na potkání, ocení je pravděpodobně ti, kteří už mají něco za sebou a nejsou uvězněni ve svých sociálních bublinách. Není to efektní a pozérský snímek, je ale chytře vystavěný a spolehlivě vás dovede tam, kde vás chce mít. Ani chvíli nenudí, sem tam krutě bodne nebo profackuje a každou chvíli na vás spiklenecky mrkne s otázkou, zda už chápete, jak to v životě chodí. Režie není nijak oslnivá, v tom síla filmu netkví, scénář mě ale okouzlil, zaujaly mě postavy i otázky, které si snímek pokládá. Za soustředěný výkon Oscara Martíneze a především za úvodní řeč, kterou šokoval jeho hrdina společenskou elitu při přebírání Nobelovy ceny za literaturu, přidávám pátou hvězdičku. Na takový knock-out nemá koule ani Ricky Gervais a dal bych nevím co za to, vidět šokované tváře symbolů establishmentu v přímém přenosu. Celkový dojem: 90 %. (07.02.2020)

Vážený občan disponuje jedním z nejlepších scénářů, který jsem za dlouhou dobu viděl, dokáže unikátně balancovat mezi komedií a dramatem (přičemž oba žánry zde ze sebe vycházejí, humor vychází ze zápletky a dobře napsaného protagonisty a drama zase často z toho, kdy se stal obětí onoho humoru), má skvělé oko na různé charakterové, scénické i prostorové detaily, je obecně aplikovatelný na více prostředí a na závěr ještě předvede svou podvratnost. Pětihvězda by byla naprosto zasloužená, kdyby... kdyby ten film nebyl tak formálně odpornej. Nenavazující, nenačasovaný střih, hrůzná práce se světly, ohavný TV look kamery, zkrátka vizuální trest na takové úrovni, že to smrdí tvůrčím záměrem, který se tak snaží vymanit ze smyčky svého tématu, tedy uložením se do sarkofágu akademické akceptovatelnosti, což je jedním z témat filmu. V tom však není konzistentní, protože si sem tam využije formálních zkratek, dovysvětlovaček a hudby. Je to strašná škoda, protože nic jinak zábavnějšího a trefnějšího jsem nepotkal už dlouho. (26.10.2017)

„Odjel jsem ve dvaceti. A nevrátil jsem se. V životě jsem dokázal jedinou věc, unikl jsem Salasu.“ Jenže jeden se prostě neponaučí…Už úvodní ostrý projev naznačí, že Danielovi není brutální upřímnost úplně cizí. V Argentině, kde vše funguje jinak, se slavný navrátilec nejprve těší přízni, úsměvům a publicitě. Jenže jak se místním znelíbí, úsměvy ztvrdnou a dobré způsoby zmizí. Gradace nepříjemných událostí, kterým Danielova upřímnost a podrážděnost vůbec nepomáhá, tak na sebe nenechá dlouho čekat…Snímek je bilančním dramatem, hořknou tragikomedií stejně jako kousavou satirou (a z „lovu“ zatraceně zamrazí). Ano, Daniel mohl prchnout dřív, technická stránka filmu není nijak mimořádná a co předcházelo závěru se nevysvětlí. To ale nemění nic na tom, že duo argentinských tvůrců dobře vědělo, o čem vypráví, a tento příspěvek k tématu „vracet se po letech domů není dobrý nápad“ by neměl zapadnout. Za mě solidní 4*. „Nate. Papír snad chytne.“ - „To je kniha, kterou jste napsal?!“ - „Pálím vlastní knihy, abych přežil.“ (15.12.2019)

Prima zápletka a hrozná škoda té kamery a střihu. Občas roztřesené záběry a amatérská perspektiva, jako schválně mi to teda nepřišlo. Slavný spisovatel se svébytnými názory, nositel Nobelovky za literaturu je pozván do své rodné vesnice, aby převzal titul váženého občana. Ve svém rodišti nebyl třicet let, ale čerpal odsud veškerou inspiraci pro své dílo. Potkává zde staré přátele, svou lásku, vzpomínky.... Momentálně vyhořelý spisovatel zde nachází novou studnici inspirace pro své psaní. (13.08.2017)

Naozaj vydarená satira argentínskeho malomesta s trpkou príchuťou irónie. Aj keď som podľa popisu k filmu čakal o kus viac dramatizácie, ale musím uznať, že inteligentný spôsob akým to bolo podané sa mi napokon celkom pozdával. Ten stupňujúci sa kontrast všeobecného úctivého obdivu na začiatku a postupnej premeny v povýšeneckú nenávisť na konci bol vynikajúci. Musím oceniť aj to, že to celé neskĺzlo do nejakej priveľkej absurdnosti a koniec koncov pôsobí tento príbeh viacmenej realisticky - presne tu bola zobrazená tá podstata vznetlivého ľudského charakteru, pokrytectva a pretvárky (ako bolo povedané aj v Danielovej rozlúčke s rodným mestom "Zostaňte takí, akí ste. Nedovoľte na tom nikomu nič meniť. Žite ďalej v pokryteckej spoločnosti, v hlúpej pýche, vo svojej vlastnej ignorancii a brutalite."). Postava Daniela Mantovaniho vzbudzovala naozaj obrovskú charizmu - a to nielen výzorom, ale najmä svojimi postojmi a schopnosťou pohotovo reagovať konštruktívnymi monológmi na akúkoľvek situáciu. (25.07.2018)