Sherlock: Ohavná nevesta

Důkaz, že novodobý Sherlock tak dobře funguje nikoli z důvodu oné vějičky v podobě zasazení do současnosti, ale pro své obsazení, chemii mezi osazenstvem, styl, atmosféru, chytrou práci s originálem i nadsázku. Bohužel také důkaz, že Moffat s Gatissem jsou navzdory vší své (mnohdy nadbytečné, ale také ne vždy) překombinovanosti opakovaně (u Sherlocka i Doctora Who) průhlední mnohem dříve (jakože opravdu mnohem; prokouknutelné je to tentokrát v obou plánech v řádech minut) než by bylo záhodno a než by si sami přáli. Čímž dochází k tomu, že nejednou spíše čeří vodu než že by někam posouvali zápletku či postavy. Ve výsledku speciál, který dost dojíždí na to, že by na jednu stranu potřeboval fungovat sám o sobě (což se mu v první komediální polovině daří beze zbytku, bohužel pouze v ní), zároveň přeci jen částečně navázat na předchozí tři série (s přimhouřením obou očí i toto projde) a přitom nic nikam neposunout, kdyby ho snad někdo neviděl a po třetí sérii zamířil rovnou do čtvrté. (02.01.2016)

Tohle je ten geniální seriál, nad kterým všichni hýkají blahem? Sny ve snech ve snech, drogy a pseudokomplikovanost, forma přebíjející obsah, resp. maskující, že tam moc obsahu není, ježto genderově vyvážené moralizování za obsah nepovažuji. Udělal jsem dobře, že jsem se k tomu po prvním díle nikdy nevrátil. (02.01.2016)

S přivřením obou očí za čtyři hvězdy. Kdyby tvůrci neměli potřebu exhibovat se tím, že do toho zbytečně naflákají překombinované "cestování časem" a zůstali u jinak skvělé, gotickou atmosférou oplývající první viktoriánské poloviny, byl by dojem o pořádný kus lepší. Takhle to bohužel zůstalo u ne zcela naplněných očekávání. (04.01.2016)

Uctivá, zábavná a nic svým novodobým dílům nedlužící odbočka do viktoriánských časů si vybrala vše, co hýbalo tehdejší dobou: probouzející se hnutí za ženská práva, za sociální spravedlnost, mystiku, vystoupení mágů, začátky psychoanalýzy i vědecké racionality. Všechny tyhle motivy příběh unese a skvěle je dokáže propojit. Pranic mi nevadí, že vysvětlení je trochu krkolomné, to přece k Sherlockovým případům patřilo vždycky. (17.04.2016)

K mému zděšení a zároveň hlubokému smutku se stal z novodobého "Sherlocka" jeden z nejnabubřelejších seriálů současnosti. A nejhorší je, že jsem k tomu (vylepováním plakátů I believe in Sherlock Holmes) taky přispěla... I když jsem byla ze třetí série značně rozladěná (tj. znechucená a nas*aná), stejně jsem se na "The Abominable Bride" těšila. Ne proto, že bych zbožňovala Moffatovy speciály, ale proto, že jsem nepřestávala doufat v závan čerstvého vzduchu, který by mi pomohl zapomenout na předchozí sérii (2*). No, doufat můžu, že? Po úvodní scéně, která se mi ani trochu nelíbila (sakra, nic mě nenapadá, tak prostě přetočíme seznamovací scénu, bude jim to připadat cool...), následovalo až nečekaně příjemné překvapení. Vím, že je Viktoriánská doba pro napínavé duchařské příběhy jako dělaná, ale stejně jsem byla nadšená; z nepříjemné zápletky, z hutné atmosféry i z líbivé vizuální stránky. A pak se Sherlock *spoiler* probudil *spoiler*. Ke zbytku nemám, co bych dodala, snad jen, že nebýt "Moriartiho" (a zvědavosti, co z toho nakonec vypadne), tak bych to nejspíš ani nedokoukala. Snesu hodně, ale díl, který se z 95% odehrává v Sherlockově *spoiler* zfetovaném mozku *spoiler*, to už je vážně moc. A to obhajování vraždících sufražetek mělo znamenat co, proboha?!? Kdyby to brali jako 4x00, tak bych to možná ještě vzala, ale vydávat to za speciál, když je to prachobyčejná (a zároveň naprosto zbytečná) spojnice mezi třetí a čtvrtou řadou, ze které jen čiší tak něco rychle spatláme, ať maj radost a neotravujou?!? Ne, nezlobte se na mě, vím, že většina z vás při jménech "Moffat" a "Gatiss" omdlévá, a že byste pěli ódy i na mimozemšťany, kdyby je zakomponovali do scénáře, ale já už tohle prostě nedávám... "SHERLOCK" IS DEAD. 2,5*. (26.02.2016)